Fernando Botero

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pedritobotero.jpg
Elromananodebotero2.jpg
Esfingedebotero.jpg

Fernando Botero (* 19. duben 1932, Medellín, Kolumbie) je významný kolumbijský malíř a sochař.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal se dvěma bratry a matkou, otec mu zemřel, když mu byly čtyři roky. Chodil do jezuitské základní školy, ve které se užívaly přísné výchovné metody.

Ještě jako malý chlapec začal malovat býčí zápasy, které se mu v té době velmi zalíbily. Jeho nadšení pro zápasy mu vydrželo dva roky, maloval toreadory a býky a akvarely prodával před vstupem do arény za pět pesos. Jako patnáctiletý v roce 1948 si začal vydělávat kresbami, které pravidelně zveřejňovaly místní noviny El Colombiano. Inspiroval se Danteho Božskou komedií, v níž ho zaujaly především akty žen.

Vedení jezuitské školy se však jeho myšlenkové směřování nelíbilo, proto jako reakce na zveřejněné kresby obnažených žen přišlo vyloučení ze školy, aby nekazil morálku mladých křesťanů.

Šestnáctiletý Botero se po vyhození ze školy ocitl v dělnické čtvrti, která se stala novou inspirací v jeho začínající tvorbě. Místní obyvatelé si ho oblíbili a dovolili mu zachytit v obrazech jejich běžný život.

Začátky[editovat | editovat zdroj]

V osmnácti letech se rozhodl, že bude malířem. Matka jeho rozhodnutí neschvalovala, byla přesvědčena, že se malířstvím neuživí. Tvrdohlavý mladý umělec se však nevzdal, přestěhoval se do vesničky Tolu a maloval všechno kolem sebe. O dva roky později, v roce 1952 na IX. Salonu kolumbijských umělců mu udělili druhou cenu, která byla honorována částkou 7 000 dolarů.

Jelikož se již delší dobu zabýval myšlenkou na cestu do Evropy, peníze použil na dopravu. Tři roky prožil v Paříži, Florencii a Madridu, v umělecké škole San Fernando se zdokonaloval v technice malby a poznával historii výtvarného umění. V té době imitoval díla starých mistrů - Goyi, Tiziana a Velázqueze, aby tak vnikl do jejich techniky malby.

Nejvíce ho ale zaujal jeden z nejvýznamnějších představitelů renesančního malířství Piero della Francesca, kvůli kterému odjel do Florencie, aby poznal jeho dílo. V Itálii žil dva roky, během nichž pochopil, že umění musí vycházet ze zvládnutých základních technik.

Ve Florencii ho ovlivnila i díla starých mistrů jakými byli například Giotto nebo Botticelli. Díky nim přišel na to, že malířské plátno získá větší smyslnost, pokud budou namalované postavy velkorozměrné.

Ve věku třiatřicet let, v roce 1957, vystavoval ve Washingtonu, jeho práce však americká kritika neocenila, protože v té době uznávala abstraktní expresionismus. Úspěšným se ale stal v domácí Bogotě. Na bogotskom výtvarném salonu mu udělili první cenu a rázem se stal nejuznávanějším kolumbijským umělcem.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Boterův autorský rukopis je snadno čitelný, jeho díla představují naivistické portréty nebo zátiší. Velmi často parafrázuje slavné obrazy minulosti. Všechny jeho práce spojuje abnormální zvětšení předmětů nebo postav. Svůj ojedinělý styl si vytvořil už jako dvacetiletý a dodnes ho nezměnil.

Vytvořil množství soch, mezi jinými i sérii monumentálních ženských aktů, které vystavoval po celé délce Champs Élysées v Paříži.

Obecně se Boterova díla považují za výtvarného souputníka literárního magického realismu, který je známý především z děl latinskoamerických spisovatelů.

Botero žije od roku 1971 v Paříži.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Maluje jen tropické plody. Řekl: Nikdy nemaluji jablka. Jablka jsou jen pro snoby.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fernando Botero na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]