Ferdinand Schörner
| Ferdinand Schörner | |
|---|---|
| Krvavý Ferdinand | |
 | |
| Narození | 12. květen 1892 .svg){kind=small} Mnichov, Bavorsko |
| Úmrtí | 2. červenec 1973 (81 let)  Mnichov, Bavorsko |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Generalfeldmarschall / Generál polní maršál |
| Doba služby | 1912–1945 |
| Sloužil | Německé císařství (do roku 1918).svg){kind=small} Výmarská republika (do roku 1933).svg){kind=small} Třetí říše (do roku 1945) |
| Složka | .svg){kind=small} Reichsheer (do roku 1918).svg){kind=small} Reichswehr (do roku 1933) Wehrmacht (do roku 1945) |
| Velel | 6. horská divize XIX. horský-armádní sbor XXXX. tankový sbor Skupina armád A 17. armáda Skupina armád Jižní Ukrajina Skupina armád Sever Skupina armád Střed |
| Války | První světová válka Druhá světová válka |
| Bitvy | Invaze do Polska Bitva o Řecko Operace Bagration Viselsko-oderská operace Pražská ofenzíva |
| Vyznamenání | Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty Pour le Mérite |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
Ferdinand Schörner (12. června 1892, Mnichov, Bavorsko – 2. července 1973, taktéž "Krvavý Schörner") byl od prosince 1941 generál a od dubna 1945 polní maršál německého wehrmachtu za druhé světové války. Byl oblíbencem Adolfa Hitlera, který jej ve své závěti vybral jako nástupce vrchního velitele všech armád. Tuto funkci teoreticky zastával až do kapitulace Německa 7. a 8. května 1945. Prošel jako velitel válkou na východní frontě, na Balkáně a severu Finska. Od února 1945 velel skupině armád Střed (Mitte) na území Protektorátu Čechy a Morava. Byl nositelem mnoha vyznamenání, mimo jiné Pour le Mérite a Rytířského kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty.
Život během války
Svoji přezdívku Krvavý Ferdinand získal díky svému tvrdému přístupu k nejbližším spolupracovníkům, důstojníkům a v podstatě všem vojákům. Nejvyšší i nižší důstojníci a mužstvo jím obecně pohrdalo zejména za brutální metody na svých podřízených a servilní postoj vůči nacistické špičce. Vrcholem jeho politiky, byl rozkaz z roku 1945,kdy měli být všichni vojáci nalezeni za linií fronty bez písemného potvrzení, na místě bez soudu na jeho zodpovědnost popraveni. Stejně tak měli být popraveni na místě všichni dezertéři a zbabělci ( die Feigheit ), kteří utekli z boje. Trest smrti byl nařízen také na každého vojáka bez rozdílu hodnosti, který byl zatčen v civilním oděvu. Během Opavsko-ostravské operace na konci dubna 1945 dokonce neváhal postřílet část svého velitelského štábu, která nedůvěřovala v jeho vítězství ani ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že Ostrava je definitivně ztracena a přístup na severní Moravu otevřen.
Ke konci války působil na straně německé armády proti povstání v Praze a neváhal vydávat další bezohledná nařízení. Schörner dokonce doporučil jednotkám v Praze, které byly obklíčeny, aby bez váhání zneužili bezbranné obyvatele města a použili je jako ochranné živé štíty. Do posledních dnů války utvrzoval Hitlera a Goebbelse o své bezměrné oddanosti a víře v nacistické Německo. Svoji vojenskou politiku na území Protektorátu zdůvodňoval například tím, že skutečným cílem Rudé armády není prioritně Berlín, ale metropole Čech a Moravy Praha. (Kdo je vládcem české kotliny, je skutečným vládcem Evropy). Svým vojskům Mitte slíbil, že pokud dodrží všechny jeho nařízení a příkazy, tak zachrání většinu armády od sovětského zajetí a proklestí si cestu na západ ke spojencům. Byl zastánce a vykonavatel nejpřísnější vojenské disciplíny, která často popravovala vojáky i za ne zcela prokázané přestupky. Paradoxně samotný Schörner 8. května u Jaroměře dezertoval, opustil celou svoji armádu a odletěl letadlem do Rakouska. Zde byl však za deset dnů u Salzburgu spojeneckými vojsky identifikován v civilním oděvu, zatčen a předán Sovětům.
Život po válce
Poté, co jej Američané rozpoznali a odhalili, byl Schörner deportován do SSSR, kde byl až po sedmi letech vazby v roce 1952 odsouzen k 25 letům vězení. Trest mu byl však později snížen na 12 let a v prosinci 1954 byl propuštěn na svobodu a poté převezen do NDR. Po návratu do vlasti mu byla nabídnuta funkce generálního inspektora lidové armády NDR. Tuto funkci však odmítl a v roce 1958 mu vláda východního Německa umožnila emigraci do Spolkové republiky Německa. Zde v západním Německu byl však znovu zatčen, uvězněn a obviněn z nezákonných poprav nejen německých vojáků, ale také dalších trestných činů. Byl odsouzen ke čtyřem a půl roku vězení. Propuštěn byl v roce 1963 a až do své smrti v roce 1973 žil v ústraní v Mnichově. Na konci šedesátých let poskytl rozsáhlý rozhovor italskému historikovi Mario Silvestrimu, ve kterém se soustředil spíše na svůj podíl na německo-rakouském vítězství v bitvě u Caporetta během první světové války, než na roli, kterou měl ve druhé světové válce. Když zemřel, byl posledním německým polním maršálem; žádný jiný voják od té doby nebyl do této hodnosti povýšen.
Literatura
NEJVĚTŠÍ VOJEVŮDCI 2.sv.války, J.Orel, Alpress s.r.o. F.Místek 2010
Shrnutí vojenské kariéry
Data povýšení
- Gefreiter - 1. duben, 1912
- Unteroffizier - 1. srpen, 1912
- Vizefeldwebel der Reserve - 22. květen, 1913
- Offiziers-Stellvertreter - 28. srpen, 1914
- Leutnant der Reserve - 29. listopad, 1914
- Leutnant - 26. prosinec, 1917
- Oberleutnant - 15. červenec, 1918
- Hauptmann - 1. srpen, 1926
- Major - 14. srpen, 1934
- Oberstleutnant - 16. březen, 1937
- Propůjčena hodnost Oberst - 27. srpen, 1939
- Oberst - 30. leden, 1940
Generalmajor - 17. prosinec, 1941
Generalleuntant - 28. únor, 1942- General der Gebirgstruppe - 15. květen, 1942
Generaloberst - 20. květen, 1944
Generalfeldmarschall - 5. duben, 1945
Významná vyznamenání
Rytířský kříž železného kříže - 20. duben, 1941
Dubové ratolesti k rytířskému kříži železného kříže - 17. únor, 1944
Meče k rytířskému kříži železného kříže - 28. srpen, 1944
Diamanty k rytířskému kříži železného kříže - 1. leden, 1945
Pour le Mérite - 5. prosinec, 1917
Řád kříže svobody, I. třída s dubovou ratolestí, 1. červen, 1942
Spona k pruskému železnému kříži I. třídy - 20. září, 1939
Spona k pruskému železnému kříži II. třídy - 12. září, 1939
Pruský železný kříž I. třídy - 27. leden, 1917
Pruský železný kříž II. třídy - 22. prosinec, 1914
Královský bavorský vojenský záslužný řád IV. třídy s meči - 11. říjen, 1915
Královský bavorský válečný záslužný řád s meči a korunou - 24. říjen, 1917
Císařský rakouský válečný záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací - 20. duben, 1916
Zlatý stranický odznak - 30. leden, 1943
Řád italské koruny, velitelský kříž, 2. srpen, 1938
Královský bulharský řád Svatého Alexandera II. třídy s meči - 15. červenec, 1941
Medaile za východní frontu - 20. srpen, 1942
Kříž cti
Odznak za zranění ve stříbře - 1918
Sudetská pamětní medaile
Rukávová páska „Kurland”
| 
| 
Služební vyznamenání Wehrmachtu od IV. do II. třídy- Zmíněn ve Wehrmachtbericht: 18. únor, 1944; 30. listopad, 1944; 1. leden, 1945; 5. duben, 1945; 9. květen, 1945
_12Jahre_BAR.svg){kind=small}
_18Jahre_BAR.svg){kind=small}
_25Jahre_BAR.svg){kind=small}
