Ferdinand Portugalský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fernando jako zajatec po Bouvines
Příbuzenstvo
otec Sancho I. Portugalský
matka Dulce Aragonská
manželka Johana I. Flanderská
dcera Marie

Ferdinand Portugalský (portugalsky Fernando, starofrancouzsky Ferrand, 24. března 1188 - 29. července 1233, Noyon) byl flanderský hrabě, účastník bitvy u Bouvines.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand byl mladším synem portugalského krále Sancha I. a Dulce, dcery barcelonského hraběte a aragonského spoluvládce Ramona Berenguera IV.[1] Ke vhodnému sňatku mu výrazně dopomohla jeho teta Tereza, vdova po flanderském hraběti Filipovi.

V lednu 1212[2] se v Paříži oženil s Johanou, osiřelou dcerou prvního křižáckého latinského císaře Balduina I., dědičkou flanderského hrabství. Poté jako nový flanderský hrabě složil hold francouzskému králi Filipovi II. a byl donucen mu postoupit svůj dědický podíl - kastelánství v Aire a v Saint-Omer. Ferdinand pak přešel na stranu Filipova nepřítele anglického krále Jana a císaře svaté říše římské Oty Brunšvického O rok později francouzský král místo plánované invaze do Anglie[3] napadl a vyplenil Ferdinandovo území.[4] Vypálil Lille, Cassel a Douai. Flanderskému hraběti se společně s pomocí Renauda z Dammartinu podařilo francouzskou invazi odrazit a zastavili se až u hradeb Arrasu.

V létě roku 1214 se začaly scházet armády,[5] na Ferdinandově území se shromáždila vojska Viléma ze Salisbury a Oty Brunšvického[6] a francouzské vojsko znovu plundrovalo Flandry a Henegavsko. V neděli 27. července se strhla nečekaná bitva u Bouvines, která se stala Ferdinandovi, jenž údajně předtím přísahal, že zabije krále Filipa,[7] osudnou.

Fernando a Renaud z Dammartinu jsou eskorotováni jako zajatci francouzského krále (středověká iluminace)
...nakonec veškeré břemeno boje padlo na Ferranda a jeho doprovod. Sražen k zemi, zraněn řadou hlubokých ran, byl zajat a svázán spolu s mnoha rytíři. Tak dlouho se bil, že vypadal jako polomrtvý a nemohl již v boji pokračovat, když se vzdal do rukou Huga z Mareuil a jeho bratra Jana. Jakmile byl Ferand zajat, všichni, kteří bojovali na jeho straně na této části pole, uprchli, byli pobyti nebo zajati...
— Vilém Bretaňský[8]

Filip II. dosáhl skvělého vítězství.

...porazil Filip, král Francie, při bitvě krále Otu, hraběte z Flander, hraběte z Boulogne a několik dalších baronů
— poznámka Ingeborg Dánské na okraji žaltáře[9]

Ukořistěného říšského orla s ulomenými křídly poslal svému štaufskému spojenci Fridrichovi II.[10] a získal mnoho cenných zajatců. Největší počet jich pocházel z Flander[11] a mladý hrabě byl svěřen do rukou Jana z Nesle,[12] potupně v železech[13] odvezen do pařížského Louvru, kde byl vsazen do věže.[14] Ve vězení strávil dvanáct let, byl propuštěn regentkou Blankou Kastilskou až po uzavření míru v Melunu a složení výkupného roku 1227. Ferdinand krom výkupného poskytl záruky vhodného chování a v dalších letech pak mladému králi vždy věrně sloužil.[15]

Hrabství po dobu manželovy nepřítomnosti řídila Johana a po manželově propuštění porodila své jediné dítě - dceru Marii. Ferdinand roku 1233 v důsledku nemoci zemřel. Jeho srdce a vnitřnosti byly pohřbeny v místní katedrále a tělo v cisterciáckém klášteře Marquette,[2] který po propuštění z vězení společně s manželkou založil.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Fernando of Portugal ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.genealogy.euweb.cz
  2. a b www.mittelalter-genealogie.de
  3. EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha : Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 154.  
  4. DUBY, Georges. Neděle u Bouvines 27. července 1214. Praha : Argo, 1996. ISBN 80-7203-164-3. S. 29.  
  5. Duby,str. 46
  6. Duby,str. 47
  7. Duby,str. 57
  8. Duby,str. 54
  9. Duby,str. 30
  10. Francouzští králové, str. 156
  11. Duby,str. 40
  12. LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha : Argo, 2012. 724 s. Dále jen Svatý Ludvík. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 67.  
  13. Duby,str. 64
  14. Duby,str. 62
  15. Svatý Ludvík ,str. 78

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Johana
Znak z doby nástupu Flanderský hrabě
12121233
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Tomáš