Ferdinand Bučina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ferdinand Bučina
Ferdinand Bučina v roce 1945
Narození 26. října 1909
Nusle
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 10. listopadu 1994 (ve věku 85 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání fotograf, kameraman, novinář, scenárista
Příbuzní Tomáš Rasl - vnuk
Významná díla Lidé z Javorníka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Bučina (26. října 1909, Nusle10. listopadu 1994, Praha) byl český fotograf a filmař.

Život[editovat | editovat zdroj]

Židovští chlapci před výkladem knihkupectví v Užhorodu. Jedna z fotografií, pořízených během cesty manželů Bučinových na Podkarpatskou Rus v roce 1936.

Narodil se v Nuslích u Prahy v rodině obchodníka s potravinami Josefa Bučiny a jeho manželky Marie, rozené Špičkové. Později se rodina přestěhovala na Smíchov. V jedenácti letech se stal členem skautského oddílu. Zde si vytvořil vztah k přírodě i skautskou hierarchii životních hodnot. Našel tu celoživotní přátele, například budoucího keramika Jana Kutálka, i svou budoucí manželku Vlastu Sychrovskou. Ze skautského prostředí rovněž pocházejí první Bučinovy fotografie z poloviny dvacátých let.

Od roku 1920 studoval na smíchovském gymnáziu, kde 8. června 1928 úspěšně odmaturoval. Na přání rodičů se zapsal ke studiu na právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po dvou letech ale studia zanechal. Poté pracoval v obchodě svého otce.

V roce 1936 se oženil a se svou ženou Vlastou plánovali svatební cestu do Bolívie ve spolupráci s františkánským misionářem a Česko - bolívijskou obchodní společností. Pro tuto cestu si zakoupil dvouokou zrcadlovku Rolleiflex a reportážní filmovou kameru Zeiss Ikon Kinamo na film 35 mm. Výprava byla pro obavy rodičů o rok odložena a novomanželé se vydali na svatební cestu na Podkarpatskou Rus. Pro převážení fotografické a filmové techniky měli místního průvodce s huculským koníkem. Během cesty pořídil řadu fotografií a filmových reportáží. Negativy vždy jednou za čas v improvizovaných podmínkách vyvolal a zajímavé náměty doplnil doprovodnými texty a odeslal do pražských redakcí, takže byly ještě před návratem novomanželů publikovány v tisku (časopisy Ahoj a Ozvěny domova i světa) i ve filmu (filmový žurnál UFA, Československý filmový týdeník). Například fotografie, které pořídil 9. června v užhorodské cikánské škole vyšly v časopisu Ahoj, který si autor ještě na Ukrajině zakoupil o necelé tři týdny později. Tématy Bučinových fotografií byla nejen krajina a příroda ale též motivy etnografické a sociální, jako jsou práce vorařů, život na horských salaších, reportáže z cikánské školy v Užhorodu, z užhorodského tržiště nebo z prostředí ortodoxních Židů v tomto městě.

Po návratu z Podkarpatské Rusi vystavil několik fotografií ze své cesty ve výkladní skříni obchodníka s fotografickými potřebami Karla Popa ve Spálené ulici. Na základě těchto fotografií si jej všiml architekt Petr Flenyko a pověřil jej pracemi pro oddělení cizineckého ruchu ministerstva obchodu. Pro ministerstvo obchodu pak fotografoval a filmoval až do roku 1939. Protože fotografie byla prohlášena řemeslnou živností, musel požádat o živnostenský list, který mu byl udělen 15. ledna 1937. Nejvýznamnější výsledky Bučinovy fotografické činnosti na poli propagace cestovního ruchu byly uveřejněny na výstavě Fotografie ve službách cestovního ruchu v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, Praha 1941. Jednalo se o 113 velkoformátových fotografií (50 x 60 až 100 x 120 cm) z archivu ministerstva obchodu, kdy Bučina byl autorem naprosté většiny z nich.

V době po mobilizaci v roce 1938 působil jako fotograf a kameraman u armádního zpravodajského útvaru. Pak nastoupil jako kameraman u Českého zvukového týdeníku - Aktuality. Většinu války (1940-1944) pracoval jako laborant u firmy Illek a Paul v Praze na Karlově náměstí. Během války vznikla i jeho kniha Lidé z Javorníka. Fotografie pro ni byly pořízeny během devatenácti dnů na přelomu února a března 1941, kniha vyšla na Vánoce 1941.

Po roce 1946 pracoval pro Československý zpravodajský film, později také pro Propagační a Krátký film. Při natáčení propagačních filmů o rybolovu a myslivosti spolupracoval mimo jiné i s fotografem Slávou Štochlem. Své zkušenosti s pobytem v přírodě a s jejím fotografováním využil v obrazových knihách pro děti a mládež Co děti viděly na louce (1954) a Plátěná osada (1956).

Věnoval se rovněž fotografii architektonických a uměleckých památek. Ty vyšly knižně v publikacích pro zahraničí Prager notturno (Pražské nokturno, 1957), Ein Steinerner traum des mittleralters (Město středověkého kouzla, 1958) a A book of madonas (Kniha madon, 1958) v nakladatelství Artia.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Makrofotografie[editovat | editovat zdroj]

Ve třicátých letech se věnoval makrofotografii přírodních motivů. Svou zkušenost v tomto oboru později zúročil v publikaci Amatér mezi rostlinami a zvířaty[1] a Co děti viděly na louce[2].

Barevná fotografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1937 experimentoval s materiálem Autochrom[3].

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Natočil řadu reportáží, které byly promítány v rámci filmového žurnálu UFA a Československého filmového týdeníku. Prvními úspěšnými filmy byly reportáže o amerických bizonech chovaných maďarským grófem Széchenyim pod Vihorlatem na Slovensku a film o lovu jelenů v Tatrách, které pořídil během své svatební cesty v roce 1936.

Před druhou světovou válkou se obchodník s fotografickými potřebami Karel Pop stal zástupce francouzské firmy Pathé, která uvedla na trh nový kinematografický formát Pathé Baby - 9,5 mm s perforací uprostřed filmového pásu. Ferdinand Bučina měl natočit film, propagující tento nový filmový systém. Jako námět byl vybrán zánik Svatojánských proudů. Scénář napsal Petr Karásek a režie se ujal O. Turek. Exteriéry byly pořízeny v září 1939. Válečné události ale realizaci filmu neumožnily. Po skončení války Bučina prodal natočený materiál Krátkému filmu.[4]

Po druhé světové válce působil jako scenárista, kameraman i režisér filmů propagujících cestovní ruch. Takovýchto filmů realizoval více než dvacet.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Vydané knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Lidé z Javorníka, Politika, Praha 1941.
  • BUČINA, Ferdinand. Amatér mezi rostlinami a zvířaty. Praha : Jaroslav Spousta, 1948. 32 s. (Knihovna fotografa amatéra; sv. 8)  
  • Co děti viděly na louce, Státní nakladatelství dětské knihy, Praha 1954.
  • Plátěná osada, Státní nakladatelství dětské knihy, Praha 1956.
  • Prager notturno, Artia, Praha 1957 - kniha nočních snímků z Pražských ulic a zákoutí.
  • Ein Steinerner traum des mittleralters (Město středověkého kouzla), Artia, Praha 1958 - kniha o historickém jádru Českého Krumlova.
  • A book of madonas, Artia, Praha 1958 - reprodukce
  • Die Zeltstadt, Artia, Praha 1958.

Nevydané knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Zrání / Vzpomínka na Javorník, do roku 1942. Kniha měla zpracovat téma horňáckého venkovského života podstatně šířeji a zevrubněji, než první publikace Lidé z Javorníka. Fotografie vznikaly v letech 1941-1942. V roce 1942 byla již podepsána smlouva s nakladatelstvím Politika. Kniha ale nakonec nebyla vydána. Dochovala se maketa publikace, která obsahuje 146 fotografií na 126 stranách.
  • Horňácké tváře, 1943 - 1944
  • Letní den, 1955.
  • Praha nevšední – leporelo 25 fotografií, nedatováno

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Z Bučinovy cesty Podkarpatskou Rusí, ve výloze firmy Karel Pop (Spálená ul.), Praha 1936, nainstalována 24. listopadu 1936

Posmrtné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Krajina a lidé Horňácka, Velká nad Veličkou, Horňácké slavnosti, „Na tricátku“, 2000
  • Krajina a lidé Horňácka, Javorník výročí 650. let vzniku obce, škola, 2000
  • Ferdinand Bučina (1909-1994) fotograf lidí a krajiny Horňácka, Městské muzeum ve Veselí nad Moravou, 2002
  • Autochromy Ferdinanda Bučiny, výstava Muzeum fotografie Šechtl a Voseček, 2009

Účast na výstavách[editovat | editovat zdroj]

  • Příroda obrazem, Národní muzeum, Praha 1934.
  • Fotografie ve službách cestovního ruchu, Umělecko - průmyslové muzeum, Praha 1941.
  • Zotavení a pohostinství v Čechách a na Moravě, Umělecko - průmyslové muzeum, Praha 1942.
  • V. světový festival mládeže a studentstva ve Varšavě, Varšava 1955.
  • Fotografie 1959, Galerie Čs. spisovatele, Praha 1959.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BUČINA, Ferdinand. Amatér mezi rostlinami a zvířaty. Praha : Jaroslav Spousta, 1948. 32 s. (Knihovna fotografa amatéra; sv. 8)  
  2. BUČINA, Ferdinand. Co děti viděly na louce. Praha : SNDK, 1954. 87 s.  
  3. Autochromy Ferdinanda Bučiny, výstava v Muzeu fotografie Šechtl a Voseček
  4. Vltava v obrazech (66/86) na stránkách České televize. Pořad obsahuje mnoho filmových záběrů Ferdinanda Bučiny.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RASL, Tomáš. Ferdinand Bučina 1909 – 1994 – magisterská diplomová práce. Praha : Akademie múzických umění, Filmová a televizní fakulta, 2003. 54 s.  
  • MARTINŮ, Pavlína. Podkarpatská Rus ve fotografii – bakalářská diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita v Brně, filosofická fakulta, 2009. 54 s. S. 17-18.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]