Ferdinand August z Lobkovic
Ferdinand August Leopold kníže z Lobkovic (7. září 1655 Neustadt an der Waldnaab – 3. října 1715 Vídeň), třetí panující kníže z Lobkovic a vévoda zaháňský, byl český šlechtic, diplomat a dvořan.[1] Vlastnil velká panství v Čechách, Německu a Slezsku, hlavním sídlem byl zámek v Roudnici nad Labem. Přes nepřízeň Habsburků způsobenou pádem jeho otce se nakonec uplatnil jako diplomat a svou kariéru završil funkcí nejvyššího hofmistra císařovny Amálie Vilemíny (1699–1708) a stal se nositelem Řádu zlatého rouna. Ze čtyř manželství měl celkem třináct dětí, synové Filip Hyacint a Jiří Kristián založili dvě rodové knížecí linie, roudnickou a mělnickou.[2]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z knížecí linie starého českého rodu Lobkoviců, narodil se jako jediný syn císařského prvního ministra Václava Eusebia z Lobkovic (1609–1677) a jeho druhé manželky rýnské falckraběnky Augusty Žofie ze Sulzbachu (1624–1682). O jeho mládí nejsou dochovány žádné zprávy, ze zlomků korespondence ale vyplývá, že dětství strávil na panství Neustadt v Bavorsku. Na kavalírskou cestu se vydal v září 1673 s doprovodem pěti osob a poměrně vysokými náklady vypočtenými na 7.200 zlatých ročně. Jako syn císařského prvního ministra a příslušník jednoho z nejbohatších rodů v habsburské monarchii vystupoval pod jménem hrabě z Mühlbergu, toto inkognito ale brzy porušil a na cestách se objevoval v nejvyšší společnosti. Přes německé země a Alpy přejel do Itálie, delší dobu pobýval v Sieně, kde zároveň studoval. Když byl Ferdinandův otec na podzim 1674 v nemilosti propuštěn, vrátil se do Vídně a v kavalírské cestě s mnohem menšími finančními nároky pokračoval až od října 1675. Pobýval opět převážně v Itálii, od konce roku 1675 strávil téměř půl roku v Římě, kde navštívil bývalou švédskou královnu Kristinu a absolvoval také audienci u papeže Klimenta X.[3] Z Říma vyjížděl jen výjimečně (Neapol) a v létě 1676 cestou přes Florencii a Benátky svou kavalírskou cestu zakončil v Neustadtu.[4]
Po smrti svého otce v roce 1677 se stal dědicem rozsáhlých rodových statků v Čechách, Německu a Slezsku. V Čechách mu patřila panství Roudnice nad Labem, Vysoký Chlumec, Nelahozeves, Jistebnice a Lobkovice, v Německu panství Neustadt a Störnstein a ve Slezsku zaháňské knížectví. České statky byly v roce 1677 rozšířeny přikoupením panství Želeč. Velkou část výnosů odčerpávaly stále nedokončené úpravy hlavního sídla v Roudnici nad Labem. Přestavba zámku byla dokončena v roce 1684 (architekt Antonio della Porta), dále bylo potřeba vybavit nábytkem 181 zámeckých místností.[5] Kníže Ferdinand August kromě toho rozšířil zděděnou sbírku knih. Knihovna se nakonec rozrostla do rozsahu přes 3.500 svazků a jako hodnotný celek byla začleněna do rodového fideikomisu.[6] K dílčím úpravám došlo i na dalších rodových majetcích v Čechách, například na zámku Vysoký Chlumec.[7] Podle plánů Antonia Porty byl přestavěn také zámek v Lobkovicích.[8]
Vzhledem k pádu svého otce v roce 1674 neměl Ferdinand August důvěru císaře Leopolda I. a řadu let se mu přes vysoké postavení a příbuzenské konexe nedařilo získat funkci u dvora. Věnoval se proto správě statků a z Vídně často zajížděl na své statky v Čechách a Německu. Své politické ambice uplatnil jen částečně jako účastník zemského sněmu ve Slezsku, kde vlastnil vévodství Zaháňské. Až v roce 1689 byl jmenován císařským tajným radou a nakonec získal důležitý diplomatický post principálního komisaře u říšského sněmu v Řezně (1691–1698). Do funkce byl jmenován koncem roku 1691 a do Řezna přijel v únoru následujícího roku. Jeho úkoly u říšského sněmu měly převážně ceremoniální charakter, zatímco faktické diplomatické aktivity vykonával Jan Bedrich ze Seilernu, pozdější dvorský kancléř.[9] Na konci roku 1698 se vrátil do Vídně a v listopadu téhož roku obdržel Řád zlatého rouna.[10] V prosinci 1698 byl jmenován nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Amálie Vilemíny, manželky pozdějšího císaře Josefa I. Tuto funkci vykonával do roku 1708, kdy odešel do soukromí a zbytek života strávil na svých statcích, příležitostně se znovu zúčastnil zasedání zemského sněmu ve Slezsku. Zemřel ve Vídni 3. října 1715 a pohřben byl v kapucínském kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Genalogie rodu[11]
1. manželka (∞ 8/18. 7. 1677 Hadamar) Klaudie Františka z Nassau-Hadamaru (6. 6. 1660 Hadamar – 6. 3. 1680 Neustadt an der Waldnaab), dcera Mořice Jindřicha knížete z Nassau-Hadamaru (1626–1679) a Ernestiny (Arnoštky) hraběnky z Nassau-Siegenu (1623–1668)
- 1. Eleonora (29. 4. 1678 – 11. 5. 1678)
- 2. Leopold Christian (18. 3. 1679 – 28. 2. 1680)
- 3. Filip Hyacint (25. 2. 1680 – 21. 12. 1737), zakladatel roudnické větve
2. manželka (∞ 17. 7. 1680) Marie Anna markraběnka z Baden-Badenu a Hochbergu (8. 9. 1655 Baden – 22. 8. 1701 Cheb), dcera Viléma markraběte z Baden-Badenu (1593–1677) a Marie Magdaleny hraběnky z Oettingenu (1619–1668)
- 4. Josef Antonín August (15. 4. 1681 – 16.8.1717), byl nejdříve kanovníkem v Kolíně a Řezně, pak vojákem a jako polní podmaršálek padl 16. srpna 1717 u Bělehradu.
- 5. Ferdinand Jan Franz (13. 2. 1685 – 19. 7. 1686)
- 6. Jan Jiří Kristián (10. 8. 1686 – 4. 10. 1753 Prešpurk), polní maršál a zakladatel hořínské (mělnické) větve
- 7. Eleonora Alžběta Amálie Magdalena (20. 6. 1682 – 5. 5. 1741), dnes známá jako upíří princezna
- ∞ (6. 12. 1701) Adam František ze Schwarzenbergu (25. 9. 1680 – 11. 6. 1732)
- 8. Marie Ludovika Anna Františka (20. 10. 1683 – 20. 1. 1750)
- ∞ (10. 1. 1703) Anselm František z Thurn-Taxisu (30. 1. 1681 – 8. 11. 1739)
- 9. Hedvika Henrieta (20. 4. 1688 – 10. 5. 1689)
- 10. Augusta Franziska (12. 4. 1690 – 6. 2. 1691)
- 11. Karel Ignác Bonaventura (14. 7. 1692 – 1701)
3. manželka (∞ 3. 12. 1703 Vídeň) Marie Filipína z Althannu (1671 – 2. 6. 1706), dcera Michaela Václava z Althannu
4. manželka (∞ 16. 11. 1707) Marie Johana ze Schwarzenbergu (16. 12. 1681 – 23. 12. 1739), dcera Ferdinanda ze Schwarzenbergu
- 12. Marie Anna Luisa (9. 4. 1711 – 2. 3. 1713)
- 14. Marie Ernestina (13. 9. 1714 – 5. 7. 1718)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Tomáš FOLTÝN Ferdinand August z Lobkovic (1655-1715). K jeho funkci hlavního komisaře na říšském sněmu v Řezně (1692-1698) [http://dspace.upce.cz/bitstream/handle/10195/29786/FoltynT_Biografie%20Ferdinanda_JK_2008.pdf?sequence=1&isAllowed=y
- ↑ Rodokmen knížecí linie Lobkowiczů dostupné online
- ↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 140–144, 380–381 ISBN 978-80-7415-071-5
- ↑ FOLTÝN, Tomáš: Výchova barokních knížat: Lobkovicové, cestovní instrukce a kavalírské cesty in: Porta Bohemica (Sborník historických prací 4), Státní oblastní archiv v Litoměřicích, Ústí nad Labem, 2007; s. 163–180 ISBN 978-80-86971-45-2
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 409
- ↑ RICHTEROVÁ, Alena: Vývoj roudnické lobkovické knihovny; Praha, 1989; s. 61–65, 75–76
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 284–285
- ↑ KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 357–359 ISBN 978-80-7422-574-1
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 274
- ↑ Genealogie rodu http://genealogy.richardremme.com/tng/getperson.php?personID=I28790&tree=tree01 Archivováno 22. 12. 2015 na Wayback Machine.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 132–133.
- KASÍK, S. - MAŠEK, P. - MŽYKOVÁ, M. Pět století lobkowiczkých numismatických památek 1547–1958. [s.l.]: Veduta, 2002.
- KLEISNER, Tomáš. Medaile Ferdinanda Augusta Lobkovice z roku 1695. Numismatické listy. 2001, roč. LVI, s. 124–125. Dostupné online. ISSN 0029-6074.
- POLÍVKA, Eduard. Lobkowiczové. Dějiny a genealogie rodu.. Praha: Česká numismatická společnost, 1998.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand August z Lobkowicz na Wikimedia Commons - Rodokmen Lobkoviců (Miroslav Marek)
