Favorit (zámek)
| Favorit | |
|---|---|
.jpg) zámeček Favorit | |
| Základní informace | |
| Sloh | novobarokní |
| Výstavba | po r. 1750 |
| Přestavba | konec 19. století |
| Stavebník | František Antonín Nostic |
| Další majitelé | Nosticové |
| Současný majitel | Zámek Favorit[1] |
| Poloha | |
| Adresa | Šindelová 87, Šindelová,  Česko |
| Souřadnice | 50°18′12,24″ s. š., 12°36′16,2″ v. d. |
  Favorit Favorit, Česko | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 38138/4-713 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Favorit (dříve Mes idées) je lovecký zámeček uprostřed obory mezi Šindelovou a Jindřichovicemi v Krušných horách. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2]
Zámeček je prostřednictvím společnosti Zámek Favorit ve vlastnictví čečenských miliardářů z podnikatelského klanu Bažajevových, blízkých okruhu prezidenta Ruské federace – Mavlita a Mansura Bažajevových.[pozn. 1] [3][4]Objekt chátrá a je veřejnosti nepřístupný.[3][4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Již roku 1737 je v inventáři sokolovského panství Nosticů evidována obora, která zapůsobila především na Marii Alžbětu, rozenou Kolovratovou, manželku Františka Antonína Nostice. Ten zde nechal roku 1769 postavit zámeček v rokokovém stylu a věnoval jej své manželce. Jan Nostic nechal na místě zámečku později vybudovat nový pseudobarokní zámecký komplex. K prvním stavebním úpravám došlo již kolem roku 1800, roku 1820 je doložena kaple v levém křídle. Na konci 19. století zahájil Ervín Nostic výstavbu nového reprezentativního komplexu. Roku 1899 byl původní zámek téměř zbořen a na jeho místě byl v letech 1904–1906 vystavěn obdobný zámek, i když pouze v základních obrysech. Autorem projektu byl významný mnichovský profesor a architekt Emanuel Seidl, který plány zámku vypracoval na podzim 1903. Stavbu provedla stavební firma Christi & Rädler ze Sokolova. V následujících letech vznikaly další objekty. Byla zrekonstruována vedlejší budova, vznikla stavba tzv. cizineckého domu, který přiléhá vně k jednomu z křídel. Zároveň byl u brány postaven objekt myslivny. Jako celek byl zámek stavebně dokončen roku 1914. V majetku Nosticů zůstal zámek do roku 1945, kdy jim byl zkonfiskován. Poté připadl státním lesům, které zde měly internát a učňovskou školu. Od roku 1953 to bylo středisko pro rekreaci mládeže a tyto socialistické experimenty pokračovaly až do roku 1990.[4] Poté se veškeré objekty zámku dostaly do vlastnictví rodiny Bažajevových, ruských oligarchů čečenského původu. Od té doby je zámek pro veřejnost nepřístupný.[5]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o komplex šesti budov – vlastního zámku, sídla správce, fořtovny, obydlí pro zámecký personál, kaple a garáže s dílnou. Zámek představuje budova s trojicí křídel, které uzavírají čestný dvůr. Vedle zámku pak byl vybudován rybník.
Nedaleko zámku stojí barokní kaple sv. Terezie z Avily, v současné podobě z roku 1913, pojmenované podle španělské karmelitánky ze 16. století. V regionální literatuře a rovněž v turistických příručkách je nesprávně označována jako kaple sv. Huberta. Toto pojmenování vzniklo v normalizačních letech v souvislosti s využíváním objektu myslivci a rovněž podle postavy sv. Huberta ve vitrajli. Mylná je rovněž tradovaná informace, že socha u kaple je sv. Hubert.[4]
V údolí pod zámkem teče říčka Skřiváň. Cestu k Šindelové pak lemuje alej památných modřínů.
Sochy a kamenné artefakty u zámku[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
V areálu zámku se nacházejí tři alegorické sochy, dvě z nich jsou umístěny před hlavním pavilonem a zřejmě se jedná o sochu Zemědělství a sochu Průmyslu. Torzo třetí sochy Žena s dítětem, pravděpodobně alegorie mateřství, stojí na volném prostranství před zámkem. Autorem soch je Myslbekův žák a profesor sochařské školy v Hořicích Jaroslav Plichta. Není známá datace soch, ani rok jejich umístění. Sochy byly nejspíš původně určeny do jiného prostoru. Nedaleko kaple svaté Terezie z Avily stojí mohutný kamenný kříž z roku 1912, který nechal vztyčit Ervín Nostic na památku své matky, hraběnky Terezie Nosticové, rozené Thun-Hohensteinové.[4]
Dostupnost[editovat | editovat zdroj]
K loveckému zámečku vede silnička od Šindelové, jejíž část kopíruje modrá turistická značka od Vysoké Pece a pokračující na Jindřichovice. Od Dolní Rotavy vede žlutá turistická značka. Po silničce od Šindelové přichází také cyklotrasa 2204, pokračující na Jindřichovice a od Dolní Rotavy také cyklotrasa 2045, která u zámečku končí.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Podle výpisu z obchodního rejstříku je majitelem společnost Zámek Favorit s jedním ukrajinským a jedním českým jednatelem
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://rejstrik-firem.kurzy.cz/26380871/zamek-favorit-sro/
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-03-21]. Identifikátor záznamu 150103 : Zámek – zámeček Favorit. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b PŠENIČKA, Jiří. Na letišti v Ruzyni investují čečenští miliardáři z Putinova okruhu. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-03-04 [cit. 2022-03-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 744–749.
- ↑ PŠENIČKA, Jiří. 22 „ruských zámků“ v Čechách. Peníze z východu dobyly i sídlo po Kubelíkovi. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-03-29 [cit. 2022-03-30]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Favorit na Wikimedia Commons - Zámek na hrady.cz
