Favorit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o předpokládaném vítězi nebo oblíbenci. Další významy jsou uvedeny v článku Favorit (rozcestník).
Vévoda z Buckinghamu, favorit krále Jakuba I. (Rubens)

Favorit (italsky favorito, francouzsky favori, z latinského favor, přízeň) je označení pro oblíbence, miláčka, chráněnece, osobu zahrnovanou přízní.[1] V historickém kontextu je slovo favorit označení pro oblíbence a důvěrného společníka panovníka či jiné významné osobnosti, která favoritovi prokazuje mimořádnou přízeň. Favorité tvořící družinu okolo panovníka pak na sebe mohli strhnout značnou moc, docházelo k tomu, že vlastně vládli místo panovníka a takový stav se nazývá favoritismus. V Evropě 16. a 17. století byl také častý jev, kdy moc získal jeden člověk (např. ve Španělsku Filipa III., ovšem dělo se to i v Anglii, Francii a Švédsku[2]). Podobnou roli mohli hrát hrál ženy favoritky, ať už jako milenky panovníků na evropských dvorech, nebo oblíbenkyně z širšího kruhu muslimských harémů, kde v hierarchii manželek nejvýše stála chasseki a po ni ještě zpravidla tři oblíbenější favoritky.[3]

Další výrazy pro favority[editovat | editovat zdroj]

V staré češtině se lidé, kterými se král obklopoval nazývali milovníci, či milostníci (obdobně tak i v latině dilecti, či graciarii regis). V 19. století, protože tyto výrazy až příliš asociovali intimní vztah, zavedl do češtiny František Palacký pro tyto případy slovo milec.[4]

Vzhledem k důležitosti instituce favoritství ve Španělsku, výraz valido, který se tam užíval pro favorit, se dostal i do dalších jazyků.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv autorů. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 1. vyd. Svazek 2. Praha : Diderot, 1999. ISBN 80-902555-2-3. S. 429.  
  2. J.H. Elliott and LWB Brockliss, eds, The World of the Favourite, 1999, Yale UP, ISBN 0-300-07644-4, str. 5
  3. Favorit a Favoritismus in Ottův slovník naučný, sv. 9, s. 51.
  4. ČORNEJ, Petr. 30. 7. 1419 : První pražská defenestrace. Praha : Havran, 2010. ISBN 978-80-87341-00-1. S. 40.