Faradayova konstanta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Faradayova konstanta vyjadřuje poměr mezi molární hmotností a elektrochemickým ekvivalentem látky, nebo též je to celkový elektrický náboj 1 molu látky úplně disociované nebo ionizované na částice s elementárním nábojem. Faradayova konstanta se používá při výpočtech pomocí Faradayových zákonů elektrolýzy.

Značení[editovat | editovat zdroj]

  • Značka konstanty: F
  • Hodnota: F = (96 485,3365 ± 0.0021) C.mol-1

Výpočet[editovat | editovat zdroj]

Faradayova konstanta je tvořena součinem elementárního náboje a Avogadrovy konstanty:

F\,=\,eN_{A}

kde:

e= 1,602 176 565×10-19 C
NA= 6,022 141 29×1023 mol-1

Související články[editovat | editovat zdroj]