Fantomas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o fiktivní postavě. O hudební skupině pojednává článek Fantomas (skupina).
Obálka vydání prvního dílu Fantomase z roku 1911.

Fantomas (francouzsky Fantômas) je fiktivní literární a filmová postava známá zejména ze série francouzských komediálních sci-fi filmů s Louisem de Funesem a Jeanem Maraisem v hlavní roli ze šedesátých let 20. století. Jeho původ je ale mnohem starší. Dva francouzští novináři Marcel Allain a Pierre Souvestre jej přivedli na svět ještě před první světovou válkou roku 1911 na objednávku nakladatelství Fayard jakožto strašidelnou postavu francouzské brakové literatury[1] a již v roce 1913 Fantomas poprvé vstoupil do filmové historie hluboko v éře němého filmu. V éře zvukového filmu pak následovaly snímky ze třicátých a čtřicátých let 20. století, nejproslulejší a nejznámější Fantomasova filmová éra pochází z šedesátých let.

Hlavní postavy cyklu[editovat | editovat zdroj]

Fantomasova maska, použitá ve filmových adaptacích ze šedesátých let 20. století.

Fantomas[editovat | editovat zdroj]

Fantomas je démonický zloduch, geniální, tajuplný a hrůzu budící zločinec, který jako monstrózní zosobnění zla vzbudil živý zájem surrealistů.[2] Je pánem pařížského podsvětí, policie je proti němu bezradná a bohatí měšťané se obávají nejen o svůj majetek, ale i o svůj život. Marně se jej vyšetřující soudce Germain Fuselier, inspektor Sûreté Juve a mladý neohrožený novinář Jérôme Fandor pokoušejí dostat k soudu a pod gilotinu, přestože je mu armáda špehů neustále v patách. Vždy jim elegantně unikne.

Protože je zároveň geniálním vynálezcem a vědcem, používá ke svým zločinům nejmodernější prostředky vědy a techniky. Tak například elektromagnet pod podlahou přitáhne Juva i Fandora za cvočky bot, zatímco Fantomas unikne díky svým izolovaným podrážkám. Fandora chce Fantomas zabít tím, že jej spustí ze skály a mezi lano a slunce dá obří lupu. Své oběti rovněž zabíjí pomocí zhypnotizovaného hroznýše, který je rozdrtí ve svém sevření. Do bot svých obětí dává žiletky a do rukavic vitriol. Z vydělané kůže mrtvého si vyrobí rukavičky, aby zanechával cizí otisky prstů, popravit nechá za sebe nevinného. Zavraždí i chotě své milenky lady Maud Belthamové.

Je mistrem převleků, jeho pravou tvář nikdo nezná. Používá škrabošku nebo černou kuklu. Teprve ve filmových verzích ze šedesátých let 20. století je vypodobněn v masce, ve které vypadá jako muž s nazelenalou tváří bez vlasů, vousů, obočí, rtů a ušních boltců, čímž se stává strašidelnou postavou s nevýraznou mimikou, jakýmsi prazvláštním děsivým zeleným fantomem.

Inspektor Juve[editovat | editovat zdroj]

Juve je inspektorem pařížské Sûreté a smyslem jeho života je dopadení Fantomase. Na konci třicátého druhého dílu mu Fantomas odhalí, že Juve není nikdo jiný než jeho vlastní bratr.

Jérôme Fandor´[editovat | editovat zdroj]

Jérôme Fandor je mladý, neohrožený, atletický a poněkud cholerický pařížský reportér. Původně se jmenoval Charles Rambert a jeho rodiče patří mezi Fantomasovy oběti. Novou totožnost mu zajistil inspektor Juve a Fandor je jeho spolubojovníkem proti Fantomasovi. Má snoubenku Helenu, která je ve skutečnosti Fantomasovou dcerou.

Romány o Fantomasovi[editovat | editovat zdroj]

Fantomasovy příběhy od Marcela Allaina a Pierra Souvestreho jsou dosti brutální kriminální horory. Spojují v sobě prvky gotického románu a rekvizity novoromantismu s vědeckými vynálezy počátku 20. století. Odehrávají se ve zchátralých starých domech i v honosných zámeckých sídlech, ve špinavých a nebezpečných krčmách a brlozích i v luxusních obchodních domech a uměleckých galériích. Jsou na nich znát vlivy Tajností pařížských od Eugèna Suea a Rocambola od Pierra Alexise Ponsona du Terrail.[3]

První díl románového cyklu o Fantomasovi vyšel v únoru roku 1911 v rámci knižní série nakladatelství Fayard Le Livre Populaire.[4] Do konce roku 1913 pak vyšlo dalších třicet jedna pokračování.[5] Po Souvestrově smrti Allain ve psaní knih o Fantomasovi pokračoval a vydal o něm v letech 19251963 dalších jedenáct dílů.[5]

Přestože jde o pokleslou (brakovou) literaturu, již francouzský dadaistický a surrealistický básník Philippe Soupault viděl ve Fantomasovi prototyp moderního románu a Jean Cocteau postřehl jeho zvláštní lyrismus. Kladně se o cyklu vyjadřoval také Blaise Cendrars, Max Jacob a Francis Lacassin o něm prohlásil, že "obsahuje veškerou mytologii světa".[3]

Díly cyklu od Marcela Allaina a Pierra Souvestra[editovat | editovat zdroj]

  1. Fantômas (1911, Fantomas).
  2. Juve contre Fantômas (1911, Juve kontra Fantomas).
  3. Le Mort qui Tue (1911, Mrtvý, jenž zabíjí).
  4. L'Agent Secret (1911,,Tajemný agent).
  5. Un Roi Prisonnier de Fantômas (1911, Král zajatcem Fantomasovým).
  6. Le Policier Apache (1911, Policista apač).
  7. Le Pendu de Londres (1911, Oběšenec z Londýna).
  8. La Fille de Fantômas (1911, Dcera Fantomasova).
  9. Le Fiacre de Nuit (1911, Fiakr noci).
10. La Main Coupée (1911, Ruka bez těla).
11. L'Arrestation de Fantômas (1912).
12. Le Magistrat Cambrioleur (1912).
13. La Livrée du Crime (1912).
14. La Mort de Juve (1912).
15. L'Evadée de Saint-Lazare (1912).
16. La Disparition de Fandor (1912).

17. Le Mariage de Fantômas (1912).
18. L'Assassin de Lady Beltham (1912).
19. La Guêpe Rouge (1912, Červená vosa).
20. Les Souliers du Mort (1912).
21. Le Train Perdu (1912).
22. Les Amours d'un Prince (1912).
23. Le Bouquet Tragique (1912).
24. Le Jockey Masqué (1913).
25. Le Cercueil Vide (1913).
26. Le Faiseur de Reines (1913).
27. Le Cadavre Géant (1913).
28. Le Voleur d'Or (1913).
29. La Série Rouge (1913).
30. L'Hôtel du Crime (1913).
31. La Cravate de Chanvre (1913).
32. La Fin de Fantômas (1913).

Díly cyklu, které napsal sám Marcel Allain[editovat | editovat zdroj]

33. Fantômas est-il ressuscité? (1925).
34. Fantômas, Roi des Recéleurs (1926).
35. Fantômas en Danger (1926).
36. Fantômas prend sa Revanche (1926).
37. Fantômas Attaque Fandor (1926).
38. Si c'était Fantômas? (1933).

39. Oui, c'est Fantômas! (1934).
40. Fantômas Joue et Gagne (1935).
41. Fantômas Rencontre l'Amour (1946).
42. Fantômas Vole des Blondes (1948).
43. Fantômas Mène le Bal (1963).

Adaptace[editovat | editovat zdroj]

Záběr z filmu Fantomas z roku 1913.
Záběr z filmu Juve kontra Fantomas z roku 1913.
Plakát k filmu Mrtvý, který zabíjí z roku 1913.

Film a televize[editovat | editovat zdroj]

  • Fantômas (1913, Fantomas), francouzský němý film, režie Louis Feuillade, v roli Fantomase René Navarre.
  • Juve contre Fantômas (1913, Juve kontra Fantomas), francouzský němý film, režie Louis Feuillade, v roli Fantomase René Navarre.
  • Le mort qui tue (1913, Mrtvý, který zabíjí), francouzský němý film, režie Louis Feuillade, v roli Fantomase René Navarre.
  • Fantômas contre Fantôma (1914, Fantomas kontra Fantomas), francouzský němý film, režie Louis Feuillade, v roli Fantomase René Navarre.
  • Le faux magistrat (1914, Falešný úředník), francouzský němý film, režie Louis Feuillade, v roli Fantomase René Navarre.
  • Fantomas (1920), americký němý film, režie Edward Sedgwick, v roli Fantomase Edward Roseman. Film je založen pouze na charekterech z cyklu.
  • Fantômas (1932, Fantomas), francouzský film, režie Pál Fejös, v roli Fantomase Jean Galland.
  • Monsieur Fantômas (1937, Pan Fantomas), belgický krátký film, režie Ernst Moerman.
  • Fantômas (1947, Fantomas, francouzský film, režie Jean Sacha, v roli Fantomase Marcel Herrand.
  • Fantômas contre Fantôma (1948, Fantomas kontra Fantomas), francouzský film, režie Robert Vernay, v roli Fantomase Maurice Teynac.
  • Fantômas (1964, Fantomas), francouzský film, režie André Hunebelle, v roli Fantomase a novináře Fandora Jean Marais, v roli Juveho Louis de Funès.
  • Fantômas se déchaîne (1965, Fantomas se zlobí), francouzský film, režie André Hunebelle, v roli Fantomase a novináře Fandora Jean Marais, v roli Juveho Louis de Funès.
  • Fantômas contre Scotland Yard (1967, Fantomas kontra Scotland Yard), francouzský film, režie André Hunebelle, v roli Fantomase a novináře Fandora Jean Marais, v roli Juveho Louis de Funès.
  • Fantômas (1980, Fantomas), čtyřdílný francouzský televizní seriál, režie Claude Chabro a Juan Luis Buñuel, v roli Fantomase Helmut Berge.

V české kultuře[editovat | editovat zdroj]

Postupem doby byla postava Fantomase přenesena i do jiných audiovizuálních děl. V české filmové kultuře se vyskytuje například v televizním seriálu Arabela, kde jej ztvárnil František Peterka[6] a Arabela se vrací, kde jej ztvárnil Pavel Nový.[7]

Rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://web.quick.cz/franfilm/gaumont/fantomas.html
  2. Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, str. 71-72.
  3. a b Fantomas na Centru detekivky
  4. Fayard-Le Livre Populaire
  5. a b c http://www.coolfrenchcomics.com/fantomas.htm
  6. Arabela na CSFD
  7. Arabela se vrací na CSFD

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]