Fantastická symfonie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o symfonii Hectora Berlioze. Další významy jsou uvedeny v článku Fantastická symfonie (rozcestník).

Fantastická symfonie s (dnešním) podtitulem Epizoda ze života umělcova (op. 14) v originále Symphonie fantastique, Épisode de la vie d’un artiste je symfonické dílo francouzského skladatele Hectora Berlioze z roku 1830. Původní název zněl Epizoda ze života umělcova, fantastická symfonie v pěti částech, francouzsky Épisode de la vie d’un artiste, symphonie fantastique en cinq parties. Uvedení symfonie (která se svou formou blíží cyklu symfonických básní) je považováno za začátek novoromantismu. Je napsána v tónině c-moll, věnována byla caru Mikuláši I. Je to první programní symfonie vůbec.

Symfonie byla poprvé uvedena 5. prosince 1830 v sále pařížské konzervatoře. Mezi posluchači se nacházel též devatenáctiletý Franz Liszt, který byl symfonií nadšen tak, že ji zaranžoval pro klavír. Berlioz později symfonii upravil hudebně i dějově, v roce 1831 dokonce zkomponoval její volné pokračování Lélio neboli návrat do života (uvedeno v roce 1832, později rovněž upraveno).

Obsah díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1.věta: Sny-vášně  Largo. Allegro agitato e appassionato assai
  • 2.věta: Ples   Waltz. Allegro non troppo
  • 3.věta: Scéna na venkově  Adagio
  • 4.věta: Pochod k popravišti Allegro non troppo
  • 5.věta: Sabbat čarodějnic  Larghetto. Allegro

Děj[editovat | editovat zdroj]

Děj předcházející symfonii[editovat | editovat zdroj]

Mladý hudebník s rozbolavělou duší, beznadějně zamilovaný, řeší bezvýchodnost své situace tím, že se otráví opiem. Nebere si však smrtelnou dávku, a proto pouze upadá do hlubokého spánku a zdá se mu děsivý sen, z něhož se nemůže probudit. Jeho city a vzpomínky se přetvářejí v hudební myšlenky a obrazy. Jeho nejmilejší dívka, kterou ve snu spatřuje, se stává v jeho snu melodií, respektive tzv. idée fixe, s níž se setkává a slyší ji všude a která nás provází celým dílem. Následuje hlavní příběh, který je v symfonii vyprávěn.

1. věta: Sny – vášně[editovat | editovat zdroj]

Mladý hudebník vzpomíná na svůj dřívější život, na svou duševní rovnováhu a spokojenost a na ty podrážděné vášně, na smutek dřív než spatřil tu, kterou miluje. A pak na velikou vášeň a nekonečnou lásku, horečné myšlenky, které se neustále vracejí k milované dívce.

2. věta: Na plese[editovat | editovat zdroj]

Hrdina svou lásku náhodně potkává na plese. Oproti předchozí větě (Largo. Allegro agitato e appassionato assai), která je relativně dlouhá a snivá, je hlavní melodie ve znamení valčíku (Allegro non troppo). Objevuje se tu střídavě idée fixe. Tato věta je napsána tak, aby vzbuzovala představu, jak se hrdina prodírá roztančeným parketem, v němž se mu jeho láska ztrácí (idée fixe).

3. věta: Na venkově[editovat | editovat zdroj]

Tato část začíná velmi lyricky. Jednoho letního večera, když je hlavní hrdina na venkově, uslyšel melodii, kterou hráli dva pastýři. Mladík je obklopen skladkými zvuky, poklidnými poli a lesy, které uklidňují jeho duši a vnášejí do ní klid a pohodu. Tu se náhle dívka znova objevuje, klid je rázem pryč. Celou jeho bytostí prostoupí láska. Obává se zlé předtuchy a táže se, zda je mu věrná. Jeden z pastýřů opět začíná hrát svoji naivní melodii, druhý mu však už neodpovídá. Slunce se sklání k obzoru, v dálce zahřmí hrom, nastane ticho, mladík zůstává v údolí osamocen.

4. věta: Pochod k popravišti[editovat | editovat zdroj]

Tato věta začíná temnými rytmickými akordy, vnitřní napětí vzrůstá. Hrdinovi se zdá, že svoji milovanou zabil a nyní je veden na popraviště. Hudba je rázná, energická, v pochodovém rytmu. Krátce před smrtí se hrdinovi zjevuje jeho láska, přervaná krutým a nelítostným osudem. Hudebně je vyjádřeno dopadnutí katovy sekery, následuje fanfára symbolizující vstup do pekla.

5. věta: Sabat čarodějnic[editovat | editovat zdroj]

Hrdina je na sabatu čarodějnic, obklopen strašidelnými stíny. Odněkud se ozývá šum, steny, výkřiky. Příjemná melodie (idée fixe) se ozve ještě jednou a pak ztrácí svůj půvab a křehkost a čím dál víc nabývá na zrůdnosti. To jeho milá přišla na sabbat. Vítá ji radostný křik. Připojuje se posléze k ďábelským orgiím. Náhle se ozvou pohřební zvony, parodie na chorál Dies irae a společně s ním tanec čarodějnic. Symfonie je zakončena bouřlivým finále.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]