Fanny a Alexandr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fanny a Alexandr
Fanny and Alexander, B. Muller, 2010
Fanny and Alexander, B. Muller, 2010
Základní informace
Jazyk švédština
němčina
jidiš
angličtina
Délka 178 minut / 312 minut
Scénář a režie Ingmar Bergman
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Pernilla Allwin
Bertil Guve
Börje Ahlstedt
Anna Bergmanová
Gunn Wallgren
Erland Josephson
Mats Bergman
Jarl Kulle
Produkce Jörn Donner
Hudba Daniel Bell
Kamera Sven Nykvist
Střih Sylvia Ingemarsson
Výroba a distribuce
Premiéra 17.12.1982
česká 6.1986
obnovená česká premiéra 15.1.2004
Distribuce Sandrew
Fanny a Alexandr na ČSFD Kinoboxu FDb IMDb

Fanny a Alexandr (Fanny och Alexander) je švédský film režiséra Ingmara Bergmana, který též sám napsal scénář, z roku 1982. Původně mělo jít o čtyřdílnou televizní sérii, trvající celkem 312 minut, z níž byl sestříhán pro pozdější uvedení 178minutový film. Filmová verze však nakonec byla uvedena dříve. Fanny a Alexandr je zároveň i kniha, kterou Bergman napsal podle svého scénáře.

Bergman prohlásil film za své poslední dílo, přestože v následujících letech napsal ještě několik scénářů a režíroval řadu televizních projektů.

Film zachycuje výkony mnoha hvězd z dřívějších Bergmanových filmů i množství významných filmových i divadelních herců tehdejšího Švédska. Chybí v něm však dvě hlavní Bergmanovy hvězdy - Liv Ullmannová a Max von Sydow, které chtěl původně obsadit do hlavních rolí Emilie a biskupa Vergeruse. Liv Ullmann však již byla smluvně vázána k jiným projektům a Max von Sydow neobdržel Bergmanovu nabídku včas - zřejmě vinou svého amerického agenta.

Proto Bergman obsadil hlavní role svým novým objevem, herečkou Ewou Fröling, a Janem Malmsjö, který byl tehdy ve Švédsku populární především jako velmi nadaný zpěvák a tanečník, ale který také ztvárnil mnoho charakterních rolí v divadle i televizi.

Bertil Guve, který ve filmu podal velmi ceněný herecký výkon jako chlapec Alexandr, se už po filmu (s jednou drobnou výjimkou) k herectví nevrátil a místo toho dosáhl doktorátu v oboru průmyslového managmentu. Pernilla Wallgren (později známá jako Pernilla August), která také podala skvělý výkon v roli chůvy, však filmem započala svou hvězdnou kariéru (později hrála např. matku Anakina Skywalkera ve Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba).

V roce 1986 natočil Bergman téměř dvouhodinový Dokument o Fanny a Alexandrovi (Dokument Fanny och Alexander).

Příběh[editovat | editovat zdroj]

Příběh je velkou rodinnou freskou, která se odehrává v letech 1907 - 1909 (s epilogem v roce 1910) ve městě, které by mohlo být švédskou Uppsalou - v níž byly natáčeny některé exteriéry a která vágně souvisí s příběhem, ale v podstatě jde o město imaginární.

Hlavními postavami jsou chlapec Alexandr, jeho sestra Fanny a jejich rozvětvená zámožná rodina - Ekhdalovi. Rodiče obou dětí, Oskar a Emilie, jsou aktivními členy místního divadelního souboru, mají krásný vztah a rozsáhlé příbuzenstvo, plné originálních a zajímavých, byť někdy lehce "potrhlých" lidí. Zvláště strýček Gustav Adolf si dovede užívat života a (podobně jako kdysi Alexandrův dědeček) vyhledává i nezávazná erotická dobrodružství, např. u babiččiny služky, což však v rodině i u Adolfovy ženy budí jenom pobavení. Nejmladší strýc Karel nevychází s profesorským platem a své frustrace si vylévá na své ženě, jež ho přesto velmi miluje. Otec Oskar Ekhdal, ředitel divadla, je pak poněkud suchý patron, což kontrastuje s energií matky, herečky Emílie. Symbolická široká náruč této rodiny je však pro děti bezpečným zázemím, v němž zažívají šťastné i romantické chvíle, tradiční švédské Vánoce, i mystické až vizionářské okamžiky, typické pro švédskou mentalitu i dětské vidění světa. Bergman zde zpracovává i svou iniciační vzpomínku na první setkání s Laternou Magikou.

Pestrý život dětí, znázorňovaný "podmanivou hrou barevně laděných obrazů",[1] je náhle přerván otcovou nečekanou smrtí (mozková mrtvice). Alexander si ještě neuvědomuje kvality svého otce a jeho boj se smrtí ho dokonce vyděsí tak, že od něj uteče.

Jejich matka, Emilie, však neumí žít sama a brzy přijímá nabídku k sňatku od pohledného vdovce, místního protestantského biskupa Vergéruse, který se tváří jako milosrdný a láskyplný muž. Ve své zamilovanosti přistupuje i na jeho výzvy, přetrhává rodinné vazby a stěhuje se i s dětmi do biskupství, chladné a téměř nezařízené budovy, připomínající vězení, jímž se pro Alexandra skutečně stane.

Biskup Vergérus totiž brzo odkrývá svou masku a ukazuje se jako despotický člověk, nutící Emilii i obě děti ke zcela absolutní podřízenosti a dodržování asketických pravidel, které mu v jeho domě pomáhají nemilosrdně prosazovat jeho matka a pomatená sestra, stejně jako služky, které mají za úkol děti špehovat a hlásit vše, o čem si povídají.

Alexandr velmi brzo prohlédne a stejně jako jeho sestra začne Vergéruse nenávidět. Vergérus se snaží Alexandrův odpor zlomit všemi prostředky. Když Alexandr vylíčí služce své vidění, ve kterém se biskupova první žena i se dvěma dcerami utopily v ledové vodě poté, co je Vergérus pět dnů mučil hladem a žízní, vyvolá bouřlivou reakci (což však bylo do jisté míry i jeho motivem).

Vergérus udělí chlapci bití klackem a zavře ho na noc bez pokrývky do chladné místnosti. To už Emílie nevydrží a za pomoci židovského obchodníka se starožitnostmi Izáka Jacobiho (bývalého milence babičky Heleny, přes něhož ji její rodina kontaktuje a vyzývá k odchodu) jsou děti takřka divadelním trikem uneseny z domu k Ekhdalovým. Situace Emílie je zlá. Nemůže se rozvést, protože podle tehdejších zákonů by děti připadly otčímovi a navíc čeká s Vergérem dítě. Nakonec však dává biskupovi prášky na spaní a prchá za svými dětmi.

Pak ovšem dojde k události, kterou si Alexandr nedovede vyložit jinak, než že si Jacobiho bláznivý synovec Izmael přečetl v jeho mysli touhu po biskupově smrti a jakýmsi kouzlem způsobil, že si na sebe biskupova sestra převrhla hořící petrolejku. V planoucích šatech pak vběhla do Vergérova pokoje a po následném požáru oba za strašných bolestí podlehli popáleninám.

V závěrečném epilogu se setkáváme se znovuobnovenou Ekhdalovic rodinou, kterou vidíme na křtu dvou nových dětí: jednak Emílie a jednak služky a milenky Gustava Adolfa, kterou tímto rodina oficiálně přijímá mezi sebe. Během slavnosti se však Alexandr setkává i s duchem biskupa Vergéra, což znamená, že se ho zřejmě nikdy nezbaví docela.[2] [3] [4]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

César 1983[editovat | editovat zdroj]

  • Nejlepší film roku[4]

Benátský filmový festival 1983[editovat | editovat zdroj]

Cena FIPRESCI[4]

Britská Akademie (BAFTA) 1983[editovat | editovat zdroj]

Zlatý Glóbus 1984[editovat | editovat zdroj]

  • Nejlepší cizojazyčný film[4]

Guldbagge 1984[editovat | editovat zdroj]

(švédská filmová cena)

  • Nejlepší film roku
  • Nejlepší režisér roku[4]

Americká Akademie (Oscar) 1984[editovat | editovat zdroj]

Nominace na ceny americké Akademie (Oscar) 1984[editovat | editovat zdroj]

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Ewa Fröling Emílie Ekdahlová, matka
Bertil Guve Alexandr Ekdahl
Pernilla Allwin Fanny Ekdahlová
Jan Malmsjö biskup Edvard Vergerus
Gunn Wallgren Helena Ekdahlová, babička
Allan Edwall Oskar Ekdahl, otec
Jarl Kulle Gustav Adolf Ekdahl
Mona Malm Alma Ekdahl
Kristian Almgren Putte Ekdahl
Erland Josephson Isak Jacobi
Börje Ahlstedt Carl Ekdahl
Christina Schollin Lydia Ekdahl
Pernilla August Maj, chůva
Kerstin Tidelius Henrietta Vergérová
Harriet Andersson Justina
Marianne Aminoff Blenda Vergérová
Stina Ekblad Ismael Retzinsky
Mats Bergman Aron Retzinsky
Peter Stormare mladý muž pomáhající Isakovi s truhlou

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Filmový přehled 2004/1
  2. Filmové listy, Zvláštní vydání k filmové přehlídce PROJEKT 100 2004. leden 2004.  
  3. ODAHA, Tomáš V.. Ingmar Bergman: Fanny a Alexandr [online]. . Dostupné online.  
  4. a b c d e Fanny a Alexandr. Česko-Slovenská filmová datebáze [online]. . Dostupné online.  
  5. British Academy of Film and Television Arts

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fanny and Alexander na anglické Wikipedii.