Faktura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Příklad faktury

Faktura (z latinského facere – dělat, udělat) je účet za provedenou práci nebo dodané zboží. Obvykle obsahuje popis toho, za co se má zaplatit, způsob platby a datum splatnosti. Pojem „faktura“ jako takový není definován v žádném právním předpisu, přesto jde o pojem vžitý a používá se běžně v obchodním styku. Také náležitosti faktury jsou ustálené tak, aby vyhovovaly podmínkám různých zákonů.

Právní úprava v obchodním právu

Dle ustanovení § 13a bývalého obchodního zákoníku platilo, že každý podnikatel je povinen na všech fakturách (ale také na objednávkách a obchodních dopisech) uvádět údaj o své firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání a identifikačním čísle. Podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku byli povinni uvádět také údaj o tomto zápisu včetně spisové značky, podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku byli povinni uvádět údaj o zápisu do jiné evidence, v níž jsou zapsáni (např. evidence živnostenského úřadu).

Z platného občanského zákoníku byla zmínka o faktuře vypuštěna a tak § 435 hovoří pouze o obchodních listinách (do kteréžto kategorie faktury spadají).

Zákon o účetnictví

Z pohledu zákona o účetnictví je faktura účetní doklad a vztahuje se na ni ustanovení § 11, který stanoví náležitosti účetních dokladů. Musí obsahovat:

  • označení účetního dokladu,
  • obsah účetního případu a jeho účastníky,
  • peněžní částku nebo informaci o ceně za měrnou jednotku a vyjádření množství,
  • okamžik vyhotovení účetního dokladu,
  • okamžik uskutečnění účetního případu, není-li shodný s okamžikem vyhotovení účetního dokladu,
  • podpisový záznam podle § 33a odst. 4 zákona o účetnictví osoby odpovědné za účetní případ a podpisový záznam osoby odpovědné za jeho zaúčtování.

Ačkoli bývají tradiční součástí českých faktur razítko a podpis dodavatele, nejsou tyto položky zákonem o účetnictví vyžadovány. Vyžadovány jsou pouze podpisové záznamy odpovědných osob odběratele (nejčastěji účetní).

Související články

Externí odkazy