FMA IA 58 Pucará

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
IA 58 Pucará
Pucará s prezentací výběru možné podvěsné výzbroje. Podle „01“ na krytu předního podvozku by se mělo jednat o A-501 – první sériově vyrobený stroj.
Pucará s prezentací výběru možné podvěsné výzbroje. Podle „01“ na krytu předního podvozku by se mělo jednat o A-501 – první sériově vyrobený stroj.
Určení lehký bitevní a protipovstalecký letoun
Výrobce Fábrica Militar de Aviones
Šéfkonstruktér Aníbal Dreidemie
První let 20. srpna 1969
Zařazeno 9. srpna 1974
Charakter aktivní
Uživatel Argentinské letectvo (FAA)
Kolumbijské letectvo
Srí Lanské letectvo
Uruguayské letectvo
Vyrobeno kusů nejméně 108

FMA IA 58 Pucará (kečuánsky Pevnost) je argentinský lehký bitevní a protipovstalecký (Counter-insurgency/COIN) turbovrtulový letoun vyráběný od sedmdesátých let 20. století argentinskou společností Fábrica Militar de Aviones (v současnosti Fabrica Argentina de Aviones). Jedná se o celokovový dvoumístný dvoumotorový dolnoplošník s příďovým podvozkem schopný operovat z nezpevněných ploch.

Argentina je, kromě nasazení proti levicovým povstalcům za špinavé války, použila i během války o Falklandy/Malviny v roce 1982. Byly to jedny z mála argentinských letounů s pevným křídlem, které byly schopné operovat z letišť na Falklandech/Malvinách a jediné potvrzené argentinské vzdušné vítězství během těchto bojů dosáhla právě dvojice letounů Pucará 28. května 1982. Během války ale argentinské letectvo přišlo celkem o 25 letounů Pucará. Srí Lanské letectvo nasadilo své Pucará do bojů proti tamilským tygrům, přičemž ztratilo dva až tři ze svých čtyř strojů.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

IA 58 Pucará vznikl na základě požadavků argentinského letectva na bojový letoun, který měl plnit úkoly taktické podpory a průzkumu. S těmito požadavky se v druhé polovině šedesátých let 20. století obrátilo argentinské letectvo na Fábrica Militar de Aviones.[1]

První návrh – označený jako AX-01 – počítal s jednomístným provedením dvoumotorového dolnoplošníku. Po přepracování vznikl první prototyp AX-02 (někdy je uváděno i jméno Delfin[2][3], nějakou dobu nesl imatrikulaci A-X2), coby dvoumístný dolnoplošník se zatahovacím podvozkem příďového typu a poháněný dvěma turbopropy Garrett TPE-331-U303 (každý o výkonu 904 hp). Nejprve byla ale plánovaná konfigurace vyzkoušena na dřevěném kluzáku – ten podnikl první let 25. února 1968, přičemž do pilotní kabiny usedl zkušební pilot 1º Teniente (~ nadporučík) Starc[1] (podle Aviastar ale mělo k prvnímu letu kluzáku dojít již 26. prosince 1967[4]).

Roll-out prvního prototypu proběhl 19. srpna 1969 a již následujícího dne uskutečnil AX-2 svůj první let. Při druhém letu, který se uskutečnil 21. srpna, byl přítomen i velitel argentinského letectva Brigadier General (~ brigádní generál) Jorge Martinez Zuviría. Dne 10. října 1969 byl pak AX-2 poprvé představen veřejnosti v Córdobě.[1]

Během testů bylo – na návrh manželky zkušebního pilota 1º Teniente Digiera – novému letounu přiděleno jméno Pucará.[1] Tak se v kečuánštině nazývají kamenné pevnosti stavěné indiány v Andách od Ekvádoru po střední Chile a argentinský Severozápad.

Původně použité turbopropy Garrett se neosvědčily a do AX-2 byly proto instalovány výkonnější francouzské turbovrtulové motory Turbomeca Astazou XVIG,[1][5] každý o výkonu 978 hp.[2] První vzlet s novými motory uskutečnil AX-2 dne 2. září 1970. Třetí prototyp – označený jako AX-03 – byl již od počátku vybaven motory Turbomeca Astazou.[1][5]

Dne 4. dubna 1971 se uskutečnily testy startu za pomocí přídavných raketových motorů (Rocket-Assisted Take Off/RATO)[1][5] a téhož roku byl jeden z prototypů dopraven do Francie, kde podstoupil sérii vibračních testů.[1]

Vzhledem k uspokojivým testům začala být plánována sériová výroba. Ta měla začít v roce 1972 a zahrnovat 100 kusů. Z finančních důvodů ale byla zahájena až v roce 1973.[1][5] První série čítala 60 strojů.[6] První sériový IA 58A, označený A-501, poprvé vzlétl 8. listopadu 1974[4][6] a 15. listopadu byl předán argentinskému letectvu.[1] Po první sérii následovala 48–kusová druhá série.[4][6]

Operační historie[editovat | editovat zdroj]

Argentina[editovat | editovat zdroj]

První jednotkou, která obdržela nové Pucará, byla Grupo de Tareas Pucará (~ úkolová skupina Pucará). Ta byla založena již v září[1], či říjnu[7] 1974 a působila z BAM Reconquista v provincii Santa Fé. Dne 20. srpna 1975 obdržela první dvě Pucará (A-501 a A-502) a byla přeznačena na Escuadrón I de Ataque (~ 1. útočná eskadra). Do konce roku se k první dvojici přidala ještě Pucará A-503[7] (mělo se tak stát v září) a měla se přidat i Pucará A-504 (v listopadu),[1] ale podle Klause se A-504 měla přidat až v roce 1976.[7] Ještě během roku 1975 se měly čtyři Pucará zúčastnit závěrečné fáze operace Independencia proti gerilám ERP v provincii Tucumán během tzv. špinavé války.[1]

V rámci příprav operace Soberanía – invaze do Chile kvůli sporným ostrovům v průlivu Beagle – byly 20. prosince 1978 z Escuadrón I de Ataque vyčleněny dvě odloučené jednotky (Escuadrón Aeromóvil doslova „aeromobilní eskadra“). První, se sedmi Pucará (A-511, A-512, A-514, A-516, A-518, A-520 a A-522), byla umístěna na BAM Santa Cruz (u Puerto San Julián v provincii Santa Cruz) a druhá, s osmi Pucará (prototyp AX-04 a sériové A-507, A-509, A-510, A-513, A-515, A-517 a A-523), byla umístěna na BAM Fuerte General Roca (u General Roca v provincii Río Negro). Invaze – plánovaná na 22. prosince – ale byla na poslední chvíli odvolána a Pucará se vrátily na BAM Reconquista: nejprve Pucará z BAM Fuerte General Roca již 24. prosince a skupina z BAM Santa Cruz až 13. ledna 1979.[7]

Mezi 10. a 28. dubnem 1977 se AX-01 a AX-03 zúčastnily operace Cruce (~ Křižovatka) při které byla zkušební trasa o délce 3200 kilometrů (Córdoba – Santa Rosa – NeuquénSan Carlos de BarilocheBahía BlancaEzeizaRosarioParaná – Córdoba) pokořena osmihodinovým nonstop letem. Po tomto úspěšném testu bylo možné vyslat Pucará přes Atlantik do Francie, aby se zúčastnily 32. pařížského aerosalonu v Le Bourget. Cestu měl podstoupit AX-03, který byl na cestu vybaven dvěma VOR/ILS, dvěma ADF, dvěma VHF vysílačkami, navigačním systémem Litton LTL-72, meteorologickým radarem Bendix a odpovídačem Bendix DPR-600. V 8:30 ráno 14. května odstartovali ViceComodoro (~ komodor) Sergio Garcia a 1º Teniente Spika s AX-03 z Cordóby. Trasa vedla přes Porto Alegre, Recife a Ilha do Sal přes Atlantik do Las Palmas, Sevillu a do Pau ve Francii AX-03 přiletěla v 9:30 19. května. Cestou AX-03 doprovázel C-130H TC-64, který vezl rozloženou Pucará A-507.[5][1]

Escuadrón I de Ataque byla zrušena v roce 1981 a místo ní všech 29 Pucará převzala nová Grupo 3 de Ataque (~ 3. útočná skupina). Ještě během roku 1981 přibylo šest nových Pucará: A-549, A-550, A-552, A-553, A-555 a A-556. Všechny Pucará byly rozděleny mezi Escuadrón I Operativo (~ 1. operační eskadra) a Escuadrón II Operativo (~ 2. operační eskadra).[8]

Válka o Falklandy/Malviny[editovat | editovat zdroj]

Argentinské letecké základny na Falklandách:
  • BAM Malvinas u Port Stanley
  • BAM Cóndor u Goose Green
  • EA Calderón na ostrově Pebble
V následujícím textu bylo ponecháno označení ostrovů jako „Falklandy“, ačkoliv Argentinci je přejmenovali na Malvíny

Pro připravovanou argentinskou invazi na Falklandy byla 31. března 1982 vyčleněna Escuadrón Aeromóvil Pucará Malvinas. Ta zpočátku disponovala třemi stroji (A-523, A-552 a A-556), ale 2. dubna se k jednotce přidaly i A-529 a A-532 a jednotka se přesunula z kontinentu na BAM Malvinas – bývalé civilní letiště východně od Port Stanley na Falklandách. Dne 25. dubna přeletělo z kontinentální BAM Comodoro Rivadavia na ostrovní BAM Malvinas dalších šest Pucará (A-502, A-506, A-509, A-513, A-520 a A-527), ke kterým se 27. dubna přidala ještě Pucará A-528.[8]

Kromě BAM Malvinas u Port Stanley působily během falklandského konfliktu Pucará i z dalších dvou základen na ostrovech: armádní BAM Cóndor u Goose Green a námořní EA Calderón na ostrově Pebble. V noci na 15. května bylo šest Pucará (A-502, A-520, A-523, A-529, A-552 a A-556) zničeno během nájezdu SAS na EA Calderón.[8]

Ztráty Pucará na ostrovech byly doplňovány letouny z pevniny – konkrétně z Escuadrón I.A.58 Pucará, která byla založena koncem dubna 1982 na BAM Santa Cruz.[8]

Srí Lanka[editovat | editovat zdroj]

V roce 1992 (podle Johnsona), či 1993 (podle Coopera) byly čtyři Pucará ze stavu argentinského letectva (konkrétně stroje A-600 až A-603) renovovány a předány srílanskému letectvu. To jim přiřadilo imatrikulace CA-601 až CA-604 (CA-602 byl později přeznačen na CA-605) a přidělilo je 1. výcvikovému křídlu (1. FTW) v Katunayake na západním pobřeží. Kontrakt měl být podle Coopera zprostředkován Izraelem. Srílanští piloti a 12 mechaniků prodělali přeškolení na nový typ v argentinské Córdobě. Po dosažení operační způsobilosti byla 1. FTW přeložena na leteckou základnu Anuradhapura. Některé operace byly rovněž podniknuty ze základny Vavuniya (obě na severu ostrova).[9][10]

V dubnu 1995, na počátku třetí ílamské války, se srílanské Pucará zúčastnily vládní ofenzívy proti tamilskými tygry držené Jaffně. Ještě za druhé ílamské války měla 13. října 1993 (podle Coopera) u Jaffny havarovat Pucará CA-601. Vrak měl být zajištěn a odtažen srílanskou armádou.[10] Ta samá Pucará CA-601 je ale (i samotným Cooperem) uváděna jako sestřelená 14. června 1995, kdy po zásahu raketou z přenosného protiletadlového kompletu 9K32 Strela-2 (SA-7 Grail) měla havarovat u Sandilipay nebo Palali (Palay, tou dobou základna srílanské armády). Pilot kapitán (Flt.Lt.) D. F. D. S. Pereira zahynul.[10][11]

Od roku 1996 se srílanské Pucará potýkaly s nedostatkem náhradních dílů.[10]

Další ztrátou byla CA-604, která 15. března 1997 havarovala poté, co odhozená puma předčasně explodovala pod křídlem. Pilot se stihl katapultovat a přežil.[10][11] Ještě v květnu 1997 podnikly srílanské Pucará v rámci operace Jayasikuru 13 bojových letů,[12] ale následně byly pravděpodobně uzemněny.[10]

Pucará CA-605 je v současnosti (2012) k vidění v rámci expozice muzea srílanského letectva v Ratmalana.[13]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • AX-01 až (pravděpodobně) AX-03 – prototypy IA 58A (AX-04 pravděpodobně získán přestavbou sériového A-509[14])
  • IA 58A – dvoumístný, hlavní produkční verze
  • IA 58B (Pucará Bravo) – jednomístný, vylepšená avionika a výzbroj tvořená dvěma 30mm kanóny DEFA.[3] Jediný prototyp, první let 15. května 1979.[2]
  • IA 58C (Pucará Charlie) – jednomístný, vyzbrojený dvěma 30mm kanóny DEFA, s možností nést čtyři protiletadlové řízené střely Matra Magic 2 či dvě protilodní Martin Pescador MP-1000. Vybavený „skleněným“ kokpitem.[2] Jeden prototyp AX-06[15] (někdy též označován za prototyp IA 66). První let v prosinci 1985, projekt zastaven z finančních důvodů.[3]
  • IA 66 – IA 58A s turbovrtulovými motory Garrett TPE331-11-601W[2]
  • IA 58US – dvoumístná verze určená pro federální bezpečnostní složky USA. Původní motory byly nahrazeny za výkonnější Garrett TPE331, místo 7,62mm kulometů byly instalovány čtyři 12,7mm kulomety Browning M2HB (525 nábojů/hlaveň) a vylepšena elektronika. Prvních šest strojů bylo dodáno v březnu 2001.[16]

Popis letounu a hlavní technické údaje (IA 58A)[editovat | editovat zdroj]

IA 58A je celokovový dvoumístný dvoumotorový dolnoplošník s příďovým podvozkem a ocasními plochami uspořádanými do T.

Kabina je vybavena zdvojeným řízením pro pilota i druhého pilota. Oba piloti sedí za sebou na vystřelovacích sedadlech Martin-Baker Mk 6 AP-6A s parametry „0-0“.[3] Sedačka druhého pilota je kvůli lepšímu výhledu asi o 250 mm vyvýšená. Pilot má k dispozici reflexní zaměřovač. Překryt kabiny je dvoudílný a tvoří jej pevný čelní štít a pohyblivý kryt nad oběma piloty, který se odklápí dozadu. Podlaha kabiny je pancéřovaná.[2]

Hlavní podvozkové nohy se zatahují dopředu do motorových gondol, příďový podvozek se zatahuje dopředu do šachty před pilotní kabinu.[2]

IA 58A má celkem čtyři interní palivové nádrže: dvě v trupu a po jedné v každé polovině křídla mezi trupem a motorovými gondolami. Celkový objem paliva je 338 US gal (1279,5 litrů). Některé stroje byly navíc vybaveny pátou palivovou nádrží na místě druhého pilota.[2]

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 14,5 m[17]
  • Délka: 14,25 m[17]
  • Výška: 5,36 m[18]
  • Nosná plocha: 30,3 m²[4]
  • Hmotnost prázdného letounu: 4000 kg[17], 4020 kg,[18] nebo 4037 kg[4]
  • Maximální (max.) vzletová hmotnost: 6800 kg[17]
  • Maximální rychlost: 500 km/h ve výšce 3000 m[19]
  • Cestovní rychlost: 430-480 km/h[19][17][2]
  • Nepřekročitelná rychlost (Vno): 750 km/h[2]
  • Pádová rychlost při hmotnosti 4790 kg, vysunutých klapkách a podvozku: 143 km/h[2]
  • Dostup: 9700 m[19] či 10 000 m[2]
  • Stoupavost: 1080 m/min[2]
  • Taktický dolet s 1500 kg výzbroje:
    • lo-lo-lo: 225 km[2]
    • hi-lo-hi: 350 km[2]
  • Taktický dolet s 800 kg výzbroje a 119 US gal (~ 450,5 litru) přídavnou nádrží:
    • lo-lo-lo: 575 km[2]
    • hi-lo-hi: 975 km[2]
  • Přeletový dolet s plnými interními nádržemi a 459 US gal (~ 1737,5 litru) paliva v přídavných nádržích: 3710 km[2]
  • Vytrvalost: až 10 hodin v přeletové konfiguraci[1]
  • Letová obálka: +6 až -3 g[2]

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Uruguayské Pucará na cvičení Cruzex IV v Brazílii, rok 2008

Současní uživatelé (2012):

Bývalí uživatelé:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků FMA IA 58 Pucará na anglické Wikipedii a FMA IA-58 Pucará na španělské Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n o CETTOLO, V.; MOSQUERA, J.; PADÍN, Jorge.F.Nuñez. Reseña del IA-58 Pucará: Monografía IA-58A Pucará [online]. Club Pucarero, [cit. 2011-12-17]. Dostupné online. (španělsky) 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w PUCARA bomber [online]. airforceworld.com, [cit. 2012-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i j k FMA IA-58 Pucara (Fortress) Counter-Insurgency / Ground Attack Aircraft [online]. militaryfactory.com, rev. 2009-08-13, [cit. 2012-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e FMA I.A.58 Pucara [online]. aviastar.org, [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e MEZA, Juan Carlos. Las Aguilas del Atlántico: IA-58 PUCARA [online]. autoguiaweb.com, 2004, [cit. 2011-12-17]. Dostupné online. (ěpanělsky) 
  6. a b c d IA 58 Pucará: History [online]. milavia.net, rev. 2004-06-05, [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d KLAUS, Erich. Argentina Air Force Unit History: Escuadrón I de Ataque [online]. aeroflight.co.uk, 2010-03-15, [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c d KLAUS, Erich. Argentina Air Force Unit History: Grupo 3 de Ataque [online]. aeroflight.co.uk, 2010-03-15, [cit. 2012-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. JOHNSON, Robert Craig. Tigers and Lions in Paradise: The Enduring Agony of the Sri Lankan Civil War [online]. worldatwar.net, 1998, [cit. 2012-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c d e f COOPER, Tom. INDIAN-SUBCONTINENT DATABASE: Sri Lanka, since 1971 [online]. acig.org, 2003-10-29, [cit. 2012-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b Chronological Listing of Ceylonese / Sri-Lanka Ejections [online]. ejection-history.org.uk, 2003-10-29, [cit. 2012-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Restructure of Flying Squadrons [online]. Sri Lanka Air Force Museum, [cit. 2012-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Sri Lanka [online]. Warbirds of India, [cit. 2012-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b Conflicto de Malvinas: Pucará Torpedero [online]. conflictodemalvinas.blogspot.com, [cit. 2012-04-17]. Dostupné online. (španělsky) 
  15. Picture of the FMA IA-58C Pucara aircraft [online]. airliners.net, [cit. 2012-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. IA-58US Pucara [online]. babylonbycandlelight.com, [cit. 2012-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. a b c d e f FMA IA-58 Pucará [online]. Fuerza Aera Argentina, [cit. 2012-01-23]. Dostupné online. (španělsky) 
  18. a b SMÍŠEK, Martin. Zbraně a vybavení :: Letouny :: Ostatní - zatím nezařazeno :: ARG - FMA IA-58 Pucará [online]. forum.valka.cz, 2004-02-21, [cit. 2012-01-23]. Dostupné online.  
  19. a b c d e f g h i j FMA IA 58 Pucará [online]. fas.org, rev. 2000-02-14, [cit. 2012-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. LOS PUCARA TORPEDEROS [online]. histarmar.com.ar, [cit. 2012-04-17]. Dostupné online. (španělsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Podobná letadla:

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie FMA IA 58 Pucará ve Wikimedia Commons
  • FMA IA-58 Pucará [online]. Fuerza Aera Argentina, [cit. 2011-12-14]. Dostupné online. (španělsky) 
  • SMÍŠEK, Martin. Zbraně a vybavení :: Letouny :: Ostatní - zatím nezařazeno :: ARG - FMA IA-58 Pucará [online]. forum.valka.cz, 2004-02-21, [cit. 2011-12-14]. Dostupné online.  
  • IA 58 Pucará [online]. milavia.net, rev. 2004-06-05, [cit. 2011-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FMA I.A.58 Pucara [online]. aviastar.org, [cit. 2011-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FMA IA 58 Pucará [online]. fas.org, rev. 2000-02-14, [cit. 2011-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CETTOLO, V.; MOSQUERA, J.; PADÍN, Jorge.F.Nuñez. Reseña del IA-58 Pucará: Monografía IA-58A Pucará [online]. Club Pucarero, [cit. 2011-12-17]. Dostupné online. (španělsky) 
  • MEZA, Juan Carlos. Las Aguilas del Atlántico: IA-58 PUCARA [online]. autoguiaweb.com, 2004, [cit. 2011-12-17]. Dostupné online. (španělsky) 
  • IA-58US Pucara [online]. babylonbycandlelight.com, [cit. 2012-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FMA IA-58 Pucara (Fortress) Counter-Insurgency / Ground Attack Aircraft [online]. militaryfactory.com, rev. 2009-08-13, [cit. 2012-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • PUCARA bomber [online]. airforceworld.com, [cit. 2012-01-07]. Dostupné online. (anglicky)