Exteriér
Exteriér (z franc. extérieur, vnější) označuje to, co je vnější či okolní, v protikladu k interiéru jako vnitřnímu. Užívá se jako odborný termín v různých oborech.
Architektura
Exteriér znamená předně vnější vzhled a povrch budovy a jeho vztah k interiéru, vnitřnímu členění budovy, je důležitá otázka teorie architektury. Zatímco starší stavební slohy podřizovaly vnitřní členění stavby požadavkům pravidelného exteriéru (fasády), funkcionalistická architektura vystoupila s požadavkem, aby se exteriér přizpůsoboval potřebám funkce a tedy interiéru.[1]
Exteriér stavby je vystaven povětrnostním vlivům, dešti, mrazu apod. Proto se pro něj užívají jiné, odolnější materiály než pro interiéry.
K exteriéru budovy může patřit například také:
- zahrada (střešní zahrada)
- jezírko
- skalka
- bazén
- dětské hřiště
- trávník
- chodníky
- stromy a keře
- ploty a branka
Na jejich projektování se může podílet zahradní architekt.
Chovatelství
Při šlechtění a popisu různých ras a plemen domestikovaných zvířat, zejména koní, psů, koček atd. hraje významnou roli jejich exteriér, to jest souhrn jejich vnějších tělesných znaků.[2]
Film
Jako exteriéry se ve filmu označují scény natáčené mimo filmový ateliér, pod širým nebem.
Odkazy
Reference
Literatura
- Encyklopedický slovník. Praha: ED 1993.