Exsikátor
Exsikátor je tlustostěnná dvoudílná nádoba používaná v laboratoři. Víko exsikátoru je opatřeno zábrusem, který musí být pochopitelně namazán zábrusovým tukem. Spodní část nádoby je oddělena perforovanou deskou (obvykle porcelánová) a plní se vhodným sušidlem.
Obsah |
Využití [editovat]
V laboratorní praxi je exsikátorů využíváno k sušení vzorků, k uchovávání hygroskopických látek či k pečlivému vysušení laboratorního skla pro speciální účely (práce se snadno hydrolyzovatelnými látkami či precizní vážení). Po připojení vývěvy(umožňuje-li to konkrétní konstrukce) je možno realizovat sušení za sníženého tlaku.
Typy exsikátorů [editovat]
Exsikátory jsou vyráběny v mnoha velikostech (běžný průměr 100 - 300 mm) a to zejména ze skla. Existují však i plastové exsikátory. Pokud je víko opatřeno také vhodným kohoutem, hovoříme o vakuovém exsikátoru, který může (ale nemusí) být pro zvýšení účinnosti sušení připojen k vývěvě.
Sušící činidla pro exsikátory [editovat]
Pro použití v exsikátorech jsou vhodné následující sušidla (seřazeno podle účinnosti od nejméně účinné substance):bezvodý síran měďnatý, 98% kyselina sírová, bezvodý chlorid vápenatý, oxid vápenatý, trihydrát chloristanu hořečnatého, silikagel, hydroxid draselný, oxid fosforečný. Vzhledem k vysoké ceně či nepraktičnosti některých uvedených sušidel se pro standardní sušení používá nejčastěji silikagel nebo chlorid vápenatý.
Externí odkazy [editovat]
- Popis a obrázky exsikátoru, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, katedra chemie [1]
Literatura [editovat]
- Galuszka P., Luhová L.:Laboratorní technika pro biochemiky, 2. vydání, UP, Olomouc 2005
- Kotek J.:Laboratorní technika, Karolinum, Praha 2007
