Evangelický kostel (Zábřeh)
| Evangelický kostel Československé církve husitské v Zábřehu na Moravě | |
|---|---|
 kostel Čs. církve husitské | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Zábřeh |
| Souřadnice | 49°52′36,06″ s. š., 16°52′42,01″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | Církev československá husitská |
| Diecéze | Olomoucká |
| Vikariát | šumperský |
| Užívání | od r. 1946 užíván Církví československou husitskou |
| Současný majitel | Náboženská obec Církve československé husitské v Zábřehu na Moravě |
| Zasvěcení | Ježíš Kristus |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | novogotika |
| Výstavba | 1902–1903 |
| Další informace | |
| Adresa | Zábřeh, Česko |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Evangelický Kristův kostel (Christuskirche[1]) v Zábřehu (okres Šumperk) byl postaven v novogotickém slohu v prvních letech 20. století jako víceúčelový objekt pro německou evangelickou obec. Po roce 1946 kostel převzala Církev československá husitská.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Stavbu kostela pro nepočetnou evangelickou obec v Zábřehu iniciovali členové významné německé podnikatelské rodiny bratři Otto a Hermann Brassovi, majitelé textilní továrny a barvírny látek.
V roce 1896 byl položen základní kámen a rozběhly se všechny přípravné práce. Objekt vznikl na základě plánů známého zábřežského stavitele Karla Ilgnera. Samotná stavba probíhala v letech 1902–1903. Kostel byl postaven v novogotickém slohu a kromě vlastních sakrálních prostor se v něm nachází kancelář a byt pro kněze a jeho rodinu. [2]
Od roku 1946, po odsunu německého obyvatelstva, je kostel využíván Církví československou husitskou. [3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Exteriér[editovat | editovat zdroj]
Kostel je situován v jižní parkové části města na břehu Moravské Sázavy. Samostatně stojící stavba v novogotickém stylu je z tmavých pálených cihel v kombinaci se světlým štukovým rámováním. Členitá orientovaná stavba má půdorys ve tvaru kříže. Celá budova je mírně pozvednuta nad okolní terén a část budovy je podsklepena.
Hlavní vchod směřuje na západ a vede k němu pět pískovcových schodů. Bohatě zdobenému průčelí dominuje 45 metrů vysoká věž se zvonicí a hodinami. Na vrcholu jehlanovité střechy věže s krytinou červené barvy je umístěn 3,5 metru vysoký kříž. Kostel je dlouhý 27,7 m a široký 15,6 m. Obě lodě mají sedlovou střechu. [4][5]
Interiér[editovat | editovat zdroj]
Hlavním vchodem, nad nímž byl původně nápis EHRE SEI GOT IN DER HOHE, se vchází do vstupní místnosti o rozměrech 3x3m se dvěma bočními točitými schodišti. Jižní schodiště vede pouze ke kůru o kapacitě až 50 osob. Severní je prodlouženo k varhanám a k tzv. balkonové místnosti, přes kterou se pokračuje do zvonice, ze které vede vchod na půdu kostela. Zvonice přechází ve věž, v níž jsou umístěny tři zvony a hodinový stroj.
Samotná hlavní loď je jednoduchá, zaklenutá do 12 m vysoké imitace žebrové klenby. Loď je dlouhá 10 a široká 8,5 m. Podle stavitele se sem mělo vejít až 200 osob. Kapacita sedadel byla 90 míst. Hlavní loď přechází v kněžiště, které je odděleno dvěma schůdky. Po obou stranách lodi jsou tři do oblouku zaklenutá vysoká okna, nyní již bez původních vitráží. Prostřední okno na severní straně kostela je menší – až do sedmdesátých let 20. století pod ním byl boční vchod.
Na presbytář je na severní straně napojena zimní kaple (původně sakristie a kancelář faráře). Přes spojovací chodbu se vchází do bytu faráře obráceného na jih, k němuž přiléhá kuchyně a spíž. Spojovací chodba navazuje na boční východní vchod na faru. Odtud schodiště sestupuje do sklepů a kotelny či naopak vystupuje do prvního patra, kde je umístěna ložnice a další dva pokoje. Podkroví bylo upraveno pro poskytování azylové pomoci.[5][2]
Vybavení[editovat | editovat zdroj]
Vybavení kostela je původní, pouze petrolejové lampy byly nahrazeny elektrickým osvětlením. Dochovaly se dřevěné lavice, varhany, oltář a takéi ozdobně vyřezávaný kůr usazený na čtyři sloupy a vystupující nad lavice. Originální je i kazatelna, umístěná na severní straně kněžiště a křtitelnice. V kostele nejsou v souladu se zásadami husitské víry žádné obrazy, nástěnné malby, sochy apod.
Ve věži se dochoval původní hodinový stroj vyrobený v r. 1902 uničovskou firmou Rudolf Thöndel. Hodiny byly na konci 2. světové války poškozeny a nefungovaly. V roce 2003 je opravila a uvedla do provozu skupina hodinářů.[6]
Varhany postavila firma Kloss z Krnova ve 40. letech 20. století. Mají 14 rejstříků, dva manuály a pedály. V průběhu let 2003–2013 se podařilo shromáždit formou sbírky dostatečné množství prostředků pro zajištění generální opravy nástroje (626 000 Kč). V září 2013 zazněly při slavnostní bohoslužbě.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://www.schoenhengstgau.eu/orte/hoh/hohenstadt/
- ↑ a b ODSTRČIL, František John & Petr. Kostel Církve Československé husitské. rkfzabreh.rps.cz [online]. [cit. 2018-05-27]. Dostupné online.
- ↑ Zábřeh na Moravě | www.ccsholomouc.cz. ccsholomouc.cz [online]. [cit. 2018-05-27]. Dostupné online.
- ↑ ODSTRČIL, František John & Petr. Kostel Církve Československé husitské. rkfzabreh.rps.cz [online]. [cit. 2018-05-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Kratochvíl Milan. Evangelický kostel Zábřeh. Moravský sever. Roč. 2002, čís. 15, s. 15.
- ↑ HOŠEK, Miroslav; HOŠKOVÁ. Kronika města Zábřeha rok 2003 [online]. Zábřeh na Moravě: [cit. 2018-05-27]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Památky mikroregionu Zábřežsko ve dnech evropského dědictví. Vyd. Farní muzeum Zábřeh, Zábřeh 2015 autor Milan Kratochvíl: Kostel Církve čs. Husitské, str. 6-7
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu husitský kostel v Zábřehu na Moravě na Wikimedia Commons - http://rkfzabreh.rps.cz/pamatky_kostel_cce.html
- [1] Archivováno 8. 6. 2020 na Wayback Machine.
