Evangelická církev augsburského vyznání na Slovensku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Evangelický kostel v Tatranské Lomnici

Evangelická církev augsburského vyznání na Slovensku (slov. Evanjelická cirkev augsburského vyznania na Slovensku ) je luterskou denominací a největší protestantskou církví na Slovensku. K církvi se v roce 2001 hlásilo 372 858 osob, což představuje 6,9 % populace Slovenské republiky. Církev je tvořena 326 sbory.

Evangelická církev augsburského vyznání na Slovensku je členkou Světové rady církví, Světové luterské federace a Konference evropských církví.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Reformace na Slovensko pronikla v souvisosti s husitským hnutím a výboji Jana Jiskry.[1] Po jeho potlačení se v první polovině 16. století se řada zboru začala přiklánět k Lutherovmu učení a jeho návratu k Bibli. V druhé polovině 16. století byly dvě třetiny obyvatel evangelíky.

Na synodě v Žilině v roce 1610 se položili základy samosprávní organizace církvi. Vznikly první tři superintendence (biskupství) a byli zvolení první tři superintendenti (biskupové) - Eliáš Láni, Samuel Melík a Izák Abrahamides pro západní a střední Slovensko. Na východním Slovensku vznikly dvě superintendence v roce 1614 na synodě v Spišském Podhradí. Prvním jazykem slovenských evangelíků, používaném po staletí, se stala biblická čeština.

Církev existovala s omezeními od roku 1681. Oficiálně byla opět povolena Tolerančním patentem z roku 1781. Po něm byli postavené, ovšem s mnohými stavebními omezeními dvě třetiny evangelických kostelů. Úplná rovnost církví před zákonem nastala až v roce 1848. Liberalizaci ve vztahu státu k evangelické církvi znamenal i Císařský patent z roku 1859, který však vyvolal v spory, známé jako patentální boje. Vznikem ČSR v roce 1918 se konstituovala samostatná ECAV na Slovensku.

V období první republiky byla ECAV členkou Sdružení evangelických církví ČSR. Nejužší vztah měla s Českobratrskou církví evangelickou. Ekumenické tendence se začaly projevovat již v roce 1920. Dvacátá a třicátá léta byla mimořádně bohatá na vznik nových evangelických sdružení, například Spolok evanjelických kňazov, Hurbanov kruh teologickej evanjelickej mládeže, nebo Slovenská evanjelická jednota.[2]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

ECAV je zakladajícím členem Světového luteránského svazu (SLZ), Konference evropských církví (KEC) a Světové rady cirkví (SRC), sídlem kterých je Ženeva. Na Slovensku je ECAV zakládajícím členem Ekumenické rady cirkví.

V roce 2001 se k ní hlásilo podle Statistického úřadu SR 6,93 % slovenské populace, t. j. 372 858 osob. K roku 2004 měla církev 326 sborů, 357 duchovních, 651 kostelů a modliteben.

V čele církve stojí PhDr. Miloš Klátik, PhD., generální biskup a Ing. Pavel Delinga CSc., generální dozorce.

Evangelická cirkev, na rozdíl od některých ostatních cirkví, nepoužívá na oslovení duchovních slovo „otec“, protože podle Ježíšových slov v evangeliích patří toto oslovení jenom nebeskému Otci. Proto před oslovení biskup, senior, farár, patří slovo „brat“.

Organizační struktura[editovat | editovat zdroj]

Základní organizační složkou je církevní sbor. Sbory se sdružují v senioráty a senioráty v dištrikty. ECAV je rozdělena do dvou distriktů: Východní a Západní distrikt a 14 seniorátů, z toho je 8 seniorátů v západním a šest ve východním distriktu[3]:

Západní distrikt:

Východní distrikt

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Klíma, Stanislav: Slovenská církev evangelická. Naše doba, 1912 (19), s. 23-36, 122-130, 195-199.

[1]

  • Petrík, Borislav – Rybár, Peter (ed.): Evanjelická encyklopédia Slovenska. Bratislava 2001.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.historickarevue.com/archiv_54.html
  2. [files.rozhlady.webnode.sk/200000040-586e85967b/III.2.6%20zitnan-s.pdf]
  3. http://www.ecav.sk/?p=Senioraty