Eva Dřízgová-Jirušová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
doc. MgA. Eva Dřízgová, Ph.D.
Základní informace
Narození22. července 1962 (61 let)
Boskovice
Povolánípedagožka a operní pěvkyně
Nástrojehlas
Hlasový oborsoprán
OceněníCena Thálie 1996 a 1998
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eva Dřízgová-Jirušová (* 22. července 1962 Boskovice) je česká operní pěvkyně, sopranistka a pedagožka, vedoucí katedry sólového zpěvu Fakulty umění na Ostravské univerzitě.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudovala zpěv na konzervatoři v Brně. Sólovou dráhu začala ročním angažmá v Moravském divadle v Olomouci[2], od roku 1985 je sólistkou Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.

Od roku 2000 vyučuje na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a od roku 2008 také na katedře sólového zpěvu Fakulty umění Ostravské univerzity, kde získala nejprve titul MgA., v roce 2016 titul Ph.D. a v roce 2017 úspěšnou habilitací získala titul docentka.[3] Mezi její žačky patří například Patricia Janečková nebo Veronika Rovná Holbová.[4]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vedle svého angažmá v Státním divadle v Ostrava (později Národním divadle moravskoslezském) byla stálým hostem Národního divadla, Státní opery Praha a Národního divadla Brno[5] a zpívala téměř ve všech zemích Evropy (turné po Finsku a Španělsku a četná vystoupení v Itálii, Vatikánu, Německu, Polsku, Estonsku a Beneluxu), ale také v Japonsku, kde se mimo jiné představila v titulní roli Janáčkových Příhod lišky Bystroušky v japonské premiéře této opery s Tokijským symfonickým orchestrem. Ve stejné roli spolupracovala v roce 2003 s milánskou Scalou. Z dalších zahraničních hostování stojí za zmínku především její vystoupení v salcburském Festspielhausu v Dvořákově Rusalce a Verdiho Traviatě (Violetta).[6]

Důležité místo v jejím koncertním repertoáru zaujímají díla Bacha, Boccheriniho, Mozarta, Rossiniho, Verdiho, Dvořáka, Janáčka, Mahlera, Šostakoviče a řady dalších autorů. Významné je Massenetovo oratorium Máří Magdaléna se kterým v roce 1996 debutovala na festivalu Pražské jaro a později na festivalu Europäische Woche Passau.[6]

Spolupracuje s předními českými orchestry včetně České filharmonie, FOK, Filharmonie Brno a Janáčkovy filharmonie Ostrava. Pravidelně hostuje u prestižních zahraničních orchestrů: Mnichovské filharmonie, Gürzenich Orchester Köln, Symfonického orchestru Carlo Coccia v Novaře, Varšavského rozhlasového orchestru, Estonské filharmonie v Talinu nebo Slovenské filharmonie.[6]

Výběr z rolí[editovat | editovat zdroj]

řazeno chronologicky, dle archivu na webu NDM

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Je dvojnásobnou nositelkou Ceny Thálie. Do užší nominace se dostala již za úlohu Bystroušky v roce 1994.[4] První Thálii získala v roce 1996 za roli Mimi v opeře Bohéma od Giacoma Pucciniho, druhou v roce 1998 za roli Melisandy v opeře Claude Debussyho Pelleas a Melisanda.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. OPERAPLUS, Redakce. Eva Dřízgová-Jirušová a Veronika Holbová: Radost z nového člověka na scéně. | OperaPlus [online]. [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  2. CUKROVÁ, Markéta. Životní otisky Evy Dřízgové. www.casopisharmonie.cz [online]. [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  3. PAVLÍKOVÁ, Bc Leona. Noví docenti a profesor na Fakultě umění OU / Fakulta umění OU. Ostravská univerzita [online]. [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  4. a b BÁTOR, Milan. Eva Dřízgová-Jirušová: Z úspěchů studentů mívám větší radost než z mých vlastních. ostravan.cz [online]. [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  5. CHARVÁT, Jan. Ceny Thálie: pěvkyně Dřízgová má doma dvě. Blanenský deník. 2013-02-16. Dostupné online [cit. 2022-05-01]. 
  6. a b c Eva Dřízgová-Jirušová. www.arskoncert.cz [online]. [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  7. Prestižní ceny Thálie čekají na své laureáty 29. března | divadlo.cz. www.divadlo.cz [online]. 2008-03-17 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 310, 343, 344.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]