Eucharistická adorace
Eucharistická adorace je jedním z projevů úcty ke Kristu, přítomnému v proměněné (konsekrované) hostii. Adorace, čili klanění má v katolické církvi východního i západního ritu velkou a dlouhou tradici. V pravoslavné církvi a protestantských církvích se adorace nepraktikuje.
Eucharistická adorace je spojena s částečnými odpustky, případně s plnomocnými odpustky, pokud trvá alespoň půl hodiny a jsou splněny ostatní obvyklé podmínky.[1]
Průběh adorace
Adorace probíhá zpravidla v kostele či kapli. Konsekrovaná sv. Hostie je umístěna do monstrance a vystavena do středu oltáře k úctě věřících. Dle místních zvyklostí může mít různou podobu a délku. Většinou nějakým způsobem navazuje na slavení mši svaté, začíná se modlitbou kněze a končí udělením tzv. svátostného požehnání, kdy kněz sv. Hostií v monstranci požehná věřícím a uloží Eucharistii zpět do svatostánku.
Dny, kdy se obvykle konají adorace
Dny, kdy ve většině katolických farností probíhají adorace jsou dny tzv. velikonočního tridua, tedy Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Zde dle direktáře platí pravidlo, že na Zelený čtvrtek může být adorace s doprovodem písní, na Velký pátek a na Bílou sobotu má probíhat v naprosté tichosti. V poslední době se ve větších farnostech ustálila praxe Eucharistické adorace každý první pátek v měsíci. První pátek je totiž v katolické Církvi zasvěcen Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a mnohde je adorace celodenní.
V litoměřické diecézi
Litoměřická diecéze zavedla, v období episkopátu Pavla Posáda, praxi tzv. eucharistických dnů, které měly tu podobu, že farnosti se po dnech střídaly a každý den byla eucharistická adorace v jiné farnosti. Od roku 2008 pro značnou organizační zátěž tato iniciativa již nepokračovala.