Etymologie slova Žid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Davidova hvězda Lukhot Habrit.svg Menora.svg
Židé a judaismus
ŽidéJudaismusKdo je Žid
OrtodoxníKonzervativní (Masorti)
Progresivní (Reformní - Liberální)Ultraortodoxní
SamaritániFalašovéKaraité
Etnické skupiny a jazyky
AškenazimSfaradimMizrachi
HebrejštinaJidišLadinoGe'ezBuchori
Populace (vývoj)
EvropaAmerikaAsieAfrikaAustrálie
Náboženství
BůhPrincipy víry v judaismuBoží jména
613 micvotHalachaNoemovy zákony
MesiášEschatologie
Židovské myšlení, filosofie a etika
Židovská filosofie
CdakaMusarVyvolenost
ChasidismusKabalaHaskala
Náboženské texty
TóraTanachMišnaTalmudMidraš
ToseftaMišne ToraŠulchan aruch
SidurMachzorPijutZohar
Životní cyklus, tradice a zvyky
ObřízkaPidjon ha-benSimchat batBar micva
ŠiduchSvatbaRozvod (Get)Pohřeb
KašrutŽidovský kalendářŽidovské svátky
TalitTfilinCicitKipa
MezuzaMenoraŠofarSefer Tora
Významné postavy židovství
AbrahámIzákJákobMojžíš
ŠalomounDavidElijášÁron
MaimonidesNachmanidesRaši
Ba'al Šem TovGa'on z VilnaMaharal
Náboženské budovy a instituce
ChrámSynagogaJešivaBejt midraš
RabínChazanDajanGa’on
Kohen (kněz)MašgiachGabajŠochet
MohelBejt dinRoš ješiva
Židovská liturgie
ŠemaAmidaKadiš
MinhagMinjanNosach
ŠacharitMinchaMa'arivMusaf
Dějiny Židů
starověkstředověknovověk
Blízká témata
AntisemitismusGójHolocaustIzrael
FilosemitismusSionismus
Abrahámovská náboženství

České slovo žid / Žid pochází ze staroitalského slova Giudio [džudio], které pochází z latinského Iudaeus (Judejec, pocházející z Judska).[1][2] Z italsko-latinského základu je odvozen francouzský termín Juif, původně Giu a ještě dříve Juieu, z francouzského termínu je odvozen i anglický výraz Jew. Z italského Giudio je odvozeno například také polské Źyd. Žid je také české příjmení. Hanlivá odvozenina je židák.

Z latinského výrazu pochází německé Jude, dánské Jøde, holandské Jood atd. Z německého výrazu je dále odvozeno také slovo Jid v jidiš.

Latinské Iudaeus je přepis řeckého Ἰουδαῖος ([Iúdaios]), což je přepis hebrejského יהודי, Jehudi. Toto jméno je odvozeno od jména biblické postavy, Judy (hebrejsky יהודה, Jehuda), což český ekumenický překlad vysvětluje jako „ten, který vzdává chválu“ (Bohu). Juda se stal zakladatelem jednoho z izraelských kmenů, který později dal jméno celé oblasti - Judsko.

Česká slova hebrejský, hebrejština, Hebrejec, odkazující výlučně k židovskému národu či jazyku (tedy nikoli náboženství), jsou odvozena od biblického Hebera (hebrejsky עבר, Ever) , od něhož je odvozen název pro celé etnikum (עברי , Ibri či Ivri). Hebrejské slovo עבר znamená přejít, překročit, patrně odkazuje na mezopotámský původ Hebrejů, neboť pak by označovalo ty, kdo přišli „z druhé strany řeky“ - Eufratu. Prvním člověkem nazvaným v Bibli slovem „Hebrejec“ (עברי) je Abraham. Hebrejské Ivri bylo zkomoleno do řečtiny jako Εβραίος [Hebraios], což přešlo nejen do jazyků jako italština nebo španělština (Ebreo, Hebreo), ale i do jihoslovanských a východoslovanských jazyků jako je ruské Еврей [Jevrej].

Židé jsou také někdy označováni za Izraelity, podle jména Izrael (ישראל, Jisra’el, Bůh bojuje). Toto pojmenování označuje jak židovský národ, tak vyznavače židovského náboženství jako celek, tak i území i starověký nebo novodobý stát. Jménem „Izrael“ byl podle Bible pojmenován Jákob, třetí a poslední z praotců izraelského národa, když porazil v zápase neznámého muže (nejspíš anděla): „Tu řekl: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“ (Genesis, 32,29 dle ČEPu).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Václav Machek: Etymologický slovník jazya českého, Praha : 1971, s. 727
  2. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. Praha : SPN, 1992. ISBN 80-04-23715-0. S. 481.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]