Etruština
Etruština | |
---|---|
Mapa rozšíření jazyka | |
Rozšíření | Etrurie |
Počet mluvčích | 0 |
Klasifikace | Tyrhénské jazyky |
Písmo | Etruské písmo |
Postavení | |
Regulátor | není stanoven |
Úřední jazyk | není úředním |
Kódy | |
ISO 639-1 | není |
ISO 639-2 | není (B) není (T) |
ISO 639-3 | ett |
Ethnologue | ett |
Wikipedie | |
není | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Etruština byl starověký jazyk používaný v Etrurii (přibližně dnešní Toskánsko a sever Lazia) a v částech dnešní Lombardie, Benátska a Emilia-Romagna, odkud byli Etruskové vytlačeni Galy. Etruština byla úplně nahrazena latinou, a tak po ní zbylo pouze nevelké množství psaných památek, některá přejatá latinská slova a některé místní názvy jako například Parma.
Původ
Původ etruského jazyka byl předmětem dlouhodobých spekulací, které se zčásti vyjasnily až na základě nalezení dvoujazyčného textu (tzv. bilingua), který obsahoval stejný text psaný jazykem Féničanů i Etrusků. Tři zlaté destičky obsahující dvoujazyčné věnování fénické bohyni Aštart od krále etruského města Caere (dnes Cerveteri), jménem Thefarie Velianas. Tento významný archeologický nález byl učiněn roku 1964 v italském městě Pyrgi, které sloužilo jako přístav pro město Caere. Od této doby byla nalezena celá řada dalších předmětů popsaných dvoujazyčným textem. Za dosud nejvýznamnější nalezený etruský text se všeobecně považuje „náboženský kalendář“, který byl červeným a černým inkoustem kaligrafován na plátno tzv. „Záhřebské mumie" (Jedná se o egyptskou mumii, která je uložena v Národním muzeu v Záhřebu … odtud pojmenování). Dodnes ovšem i přes další nálezy nejsme schopni význam většiny etruských slov identifikovat.
Zařazení
Za nejpravděpodobnější se považuje, že etruština je příbuzná pouze rodině tyrhenských jazyků jež je sama o sobě izolovaná a nepříbuzná všem ostatním jazykovým rodinám jež známe. V posledních letech je uznáváno, že rétština a lémnoština (obyvatel ostrova Lémnos) patří také do této rodiny.
Ve svém díle Naturalis historia, česky Kapitoly o přírodě, (1. století) napsal Plinius starší o obyvatelích Alp: „Rétové a Vindelikové“ množstvím měst sousedí s Norrikánci. Galové říkají, že Réťané pocházejí z Etrusků, již vytlačeni byli pod vedením Raeta.“ To by naznačovalo, že Rétové jsou skutečně s Etrusky příbuzní, ale i navzdory tomu panují nejasnosti a spory.
Někteří současní vědci na základě gramatických výzkumů a výzkumů slovní zásoby uvádějí, že tyrhénská jazyková rodina je volně příbuzná s indoevropskou jazykovou rodinou. Pro další závěry však chybí informace a především původní texty v dalších jazycích. Pro mnoho konzervativních vědců tak etruština stále zůstává izolovaným jazykem. Důkladnému výzkumu jazyka Etrusků se věnoval např. německý jazykovědec Helmut Rix.
Písmo
Od etruského písma odvozuje existenci i latinská abeceda jež byla jako stará italická abeceda pro latinu přejata. Vychází z eubojské varianty řecké abecedy. Jeho původ tak sahá k západosemitským jazykům.
Galerie
-
Popis jater, používaný etruskými Haruspiky při věštění z jater.
-
Příklad etruského písma.
-
Tyto nápisy nalezené v hrobce na ostrově Lémnos jsou považovány za etruské.
-
Etruská abeceda.[1]
V této podobě byla abeceda používaná Etrusky rozšířena na území od jihu Itálie (od Kampánie) až po severní alpský region.[1] Postupně ji adoptovaly umberské, venétské a pravděpodobně i latinské kmeny, včetně Římanů, kteří převzali písmeno „C" pro fonetické vyjádření „K".[1] Pravděpodobně některé prvky etruské abecedy pronikly také mezi germánské runové znaky.[1]
Odkazy
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu etruština na Wikimedia Commons