Portugal Open

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Estoril Open)
Skočit na: Navigace, Hledání
Portugal Open
Rok založení 1990 (muži)
1989 (ženy)
Město Oeiras
PortugalskoPortugalsko Portugalsko
zeměpisné souřadnice:
Povrch antuka / venku
Období duben a květen
Oficiální stránka
ATP Tour
Kategorie ATP World Series
(1990–1997)
ATP International Series
(1998–2008)
ATP World Tour 250
(2009–2014)
Počet 28D / 16Q / 16Č
Dotace 467 800 (2014)
WTA Tour
Kategorie WTA Tier IV
(1999–2008)
WTA International
(2009–2014)
Počet 32D / 32Q / 16Č
Dotace 250 000 USD (2014)

Portugal Open byl společný profesionální tenisový turnaj mužského okruhu ATP World Tour a ženského okruhu WTA Tour, hraný v jamorském areálu na otevřených antukových dvorcích. Hlavní estorilský dvorec byl vybudován v roce 2005 a ve svých ochozech pojme 10 000 diváků. Dějištěm konání se stalo portugalské město Oeiras, ležící u Lisabonu.

Mužská polovina probíhala od roku 1990 a v sezónách 2009–2014 patřila do kategorie ATP World Tour 250. Ženská část původně vznikla v roce 1989, obnovena byla roku 1998, a řadila se do kategorie WTA International Tournaments. Do soutěže dvouhry nastupovalo dvacet osm mužů a třicet dva žen. Čtyřhry se účastnilo šestnáct párů.

Do sezóny 2012 byl turnaj hrán pod názvem Estoril Open. Ke změně pojmenování se organizátoři rozhodli, aby zviditelnili úspěšné pořádání mezinárodních událostí na portugalském území.[1] Mediální pokrytí zajišťovaly Rádio e Televisão de Portugal.

Pro nedostatek financí došlo po sezóně 2014 ke zrušení turnaje.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mezi vítěze mužské dvouhry se od roku 1990 zařadila řada hráčů první desítky žebříčku ATP, včetně bývalých světových jedniček Thomase Mustera (1995 a 1996), Carlose Moyi (2000), Juana Carlose Ferrera (2001), Novaka Djokoviće (2007) a Rogera Federera (2008). Další singloví první hráči světa vyhráli soutěž čtyřhry. Nejdříve v roce 1995 Jevgenij Kafelnikov a o dva roky později také Gustavo Kuerten. Rus Marat Safin odešel z finále dvouhry 2004 poražen.

Ženská polovina se hrála pod názvem Estoril Ladies Open od roku 1989. Nejdříve proběhly pouze dva ročníky a turnaj byl obnoven v roce 1998 se jménem Estoril Open, jakožto součást okruhu ITF. Od sezóny 1999 byl řazen do okruhu WTA Tour. Singlovou soutěž nevyhrála žádná ženská světová jednička. V roce 2007 se do finále probojovala Běloruska Viktoria Azarenková, v němž neuspěla.

James Blake na turnaji v roce 2009

V mužské části události statistikám dominovali argentinští a španělští tenisté, jakožto specialisté na červené antuce. Mezi lety 1990 až 2001, se alespoň jeden Španěl probojoval v deseti případech do finále. Z toho devětkrát v tomto dvanáctiletém období získali španělští hráči titul. Tuto dominanci poté začali narušovat Argentinci, kteří měli mezi roky 2002 až 2006 pětkrát za sebou zastoupení ve finále a čtyřikrát dosáhli na titul. V letech 2011 a 2012 pak přidal dvě výhry Juan Martín del Potro.

V ženské dvouhře nebyla převaha jediného státu tak znatelná, přesto se staly nejúspěšnější španělské antukářky se čtyřmi tituly. Od sezóny 1999, kdy se turnaj stal opět součástí WTA Tour, získalo šest tenistek titul jako své premiérové vítězství na nejvyšším profesionálním okruhu. V roce 2006 se poprvé v historii WTA hrálo čínské singlové finále mezi Li Na a Čeng Ťie.

Do finále turnaje se probojoval jediný Portugalec – Frederico Gil, který v roce 2010 odešel ze singlového boje o titul poražen.

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok Vítěz Finalista Výsledek
2014 Argentina Carlos Berlocq Česko Tomáš Berdych 0–6, 7–5, 6–1
2013 Švýcarsko Stan Wawrinka Španělsko David Ferrer 6–1, 6–4
2012 Argentina Juan Martín del Potro Francie Richard Gasquet 6–4, 6–2
2011 Argentina Juan Martín del Potro Španělsko Fernando Verdasco 6–2, 6–2
2010 Španělsko Albert Montañés Portugalsko Frederico Gil 6–2, 6–7(4), 7–5
2009 Španělsko Albert Montañés USA James Blake 5-7, 7-6(6), 6-0
2008 Švýcarsko Roger Federer Rusko Nikolaj Davyděnko 7-6(5), 1-2skreč
2007 Srbsko Novak Djoković Francie Richard Gasquet 7-6(7), 0-6, 6-1
2006 Argentina David Nalbandian Rusko Nikolaj Davyděnko 6-3, 6-4
2005 Argentina Gastón Gaudio Španělsko Tommy Robredo 6-1, 2-6, 6-1
2004 Argentina Juan Ignacio Chela Rusko Marat Safin 6-7(2), 6-3, 6-3
2003 Rusko Nikolaj Davyděnko Argentina Agustín Calleri 6-4, 6-3
2002 Argentina David Nalbandian Finsko Jarkko Nieminen 6-4, 7-6(5)
2001 Španělsko Juan Carlos Ferrero Španělsko Félix Mantilla 7-6(3), 4-6, 6-3
2000 Španělsko Carlos Moyà Španělsko Francisco Clavet 6-3, 6-2
1999 Španělsko Albert Costa USA Todd Martin 7-6(4), 2-6, 6-3
1998 Španělsko Alberto Berasategui Rakousko Thomas Muster 3-6, 6-1, 6-3
1997 Španělsko Àlex Corretja Španělsko Francisco Clavet 6-3, 7-5
1996 Rakousko Thomas Muster Itálie Andrea Gaudenzi 7-6(4), 6-4
1995 Rakousko Thomas Muster Španělsko Albert Costa 6-4, 6-2
1994 Španělsko Carlos Costa Ukrajina Andrej Medveděv 4-6, 7-5, 6-4
1993 Ukrajina Andrej Medveděv Česko Karel Nováček 6-4, 6-2
1992 Španělsko Carlos Costa Španělsko Sergi Bruguera 4-6, 6-2, 6-2
1991 Španělsko Sergi Bruguera Česko Karel Nováček 7-6(7), 6-1
1990 Španělsko Emilio Sánchez Argentina Franco Davín 6-3, 6-1

Ženská dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok Vítězka Finalistka Výsledek
2014 Španělsko Carla Suárezová Navarrová Rusko Světlana Kuzněcovová 6–4, 3–6, 6–4
2013 Rusko Anastasia Pavljučenkovová Španělsko Carla Suárezová Navarrová 7–5, 6–2
2012 Estonsko Kaia Kanepiová Španělsko Carla Suárezová Navarrová 3–6, 7–6(6), 6–4
2011 Španělsko Anabel Medina Garrigues Německo Kristina Barroisová 6–1, 6–2
2010 Lotyšsko Anastasija Sevastovová Španělsko Arantxa Parraová Santonjaová 6–2, 7–5
2009 Belgie Yanina Wickmayerová Rusko Jekatěrina Makarovová 7-5, 6-2
2008 Rusko Maria Kirilenková Česko Iveta Benešová 6-4, 6-2
2007 Německo Gréta Arnová Bělorusko Viktoria Azarenková 2-6, 6-1, 7-6(3)
2006 Čína Čeng Ťie Čína Li Na 6-7(5), 7-5skreč
2005 Česko Lucie Šafářová Čína Li Na 6-7(4), 6-4, 6-3
2004 Francie Émilie Loitová Česko Iveta Benešová 7-5, 7-6(1)
2003 Španělsko Magüi Sernaová Německo Julia Schruffová 6-4, 6-1
2002 Španělsko Magüi Sernaová Německo Anca Barnaová 6-4, 6-2
2001 Španělsko Angeles Montoliová Rusko Jelena Bovinová 3-6, 6-3, 6-2
2000 Německo Anke Huberová Francie Nathalie Dechyová 6-1, 1-6, 7-5
1999 Slovinsko Katarina Srebotniková Maďarsko Rita Kutiová-Kisová 6-3, 6-1
19981 Rakousko Barbara Schwartzová Rumunsko Raluca Sanduová 6-2, 6-3
1991–1997: ženský turnaj se nekonal
1990 Itálie Federica Bonsignoriová Itálie Laura Garroneová 2–6, 6–3, 6–3
1989 Západní Německo Isabel Cuetová Itálie Sandra Cecchiniová 7–6, 6–2

Mužská čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok Vítězové Finalisté Výsledek
2014 Mexiko Santiago González
USA Scott Lipsky
Uruguay Pablo Cuevas
Španělsko David Marrero
6–3, 3–6, [10–8]
2013 Mexiko Santiago González
USA Scott Lipsky
Pákistán Ajsám Kúreší
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
6-3, 4-6, [10-7]
2012 Pákistán Ajsám Kúreší
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rakousko Julian Knowle
Španělsko David Marrero
7–5, 7–5
2011 USA Eric Butorac
CUR Jean-Julien Rojer
Španělsko Marc López
Španělsko David Marrero
6–3, 6–4
2010 Španělsko Marc López
Španělsko David Marrero
Uruguay Pablo Cuevas
Španělsko Marcel Granollers
6–7(1), 6–4, [10–4]
2009 USA Eric Butorac
USA Scott Lipsky
Česko Martin Damm
Švédsko Robert Lindstedt
6-3, 6-2
2008 Jihoafrická republika Jeff Coetzee
Jihoafrická republika Wesley Moodie
Spojené království Jamie Murray
Zimbabwe Kevin Ullyett
6-2, 4-6, 10-8
2007 Brazílie Marcelo Melo
Brazílie André Sá
Argentina Martín García
Argentina Sebastián Prieto
3-6, 6-2, 10-6
2006 Česko Lukáš Dlouhý
Česko Pavel Vízner
Argentina Lucas Arnold Ker
Česko Leoš Friedl
6-3, 6-1
2005 Česko František Čermák
Česko Leoš Friedl
Argentina Juan Ignacio Chela
Španělsko Tommy Robredo
6-3, 6-4
2004 Argentina Juan Ignacio Chela
Argentina Gastón Gaudio
Česko František Čermák
Česko Leoš Friedl
6-2, 6-1
2003 Indie Mahesh Bhupathi
Bělorusko Max Mirnyj
Argentina Lucas Arnold Ker
Argentina Mariano Hood
6-1, 6-2
2002 Německo Karsten Braasch
Rusko Andrej Olchovskij
Švédsko Simon Aspelin
Austrálie Andrew Kratzmann
6-3, 6-3
2001 Česko Radek Štěpánek
Česko Michal Tabara
USA Donald Johnson
Srbsko Nenad Zimonjić
6-4, 6-1
2000 USA Donald Johnson
Jihoafrická republika Piet Norval
Jihoafrická republika David Adams
Austrálie Joshua Eagle
6-4, 7-5
1999 Španělsko Tomás Carbonell
USA Donald Johnson
Česko Jiří Novák
Česko David Rikl
6-3, 2-6, 6-1
1998 USA Donald Johnson
USA Francisco Montana
Mexiko David Roditi
Nizozemsko Fernon Wibier
6-1, 2-6, 6-1
1997 Brazílie Gustavo Kuerten
Brazílie Fernando Meligeni
Itálie Andrea Gaudenzi
Itálie Filippo Messori
6-2, 6-2
1996 Španělsko Tomás Carbonell
Španělsko Francisco Roig
Nizozemsko Tom Nijssen
USA Greg Van Emburgh
6-3, 6-2
1995 Rusko Jevgenij Kafelnikov
Rusko Andrej Olchovskij
Německo Marc-Kevin Goellner
Itálie Diego Nargiso
5-7, 7-5, 6-2
1994 Itálie Cristian Brandi
Itálie Federico Mordegan
Nizozemsko Richard Krajicek
Nizozemsko Menno Oosting
bez boje
1993 Jihoafrická republika David Adams
Rusko Andrej Olchovskij
Nizozemsko Menno Oosting
Německo Udo Riglewski
6-3, 7-5
1992 Nizozemsko Hendrik Jan Davids
Belgie Libor Pimek
USA Luke Jensen
Austrálie Laurie Warder
3-6, 6-3, 7-5
1991 Nizozemsko Paul Haarhuis
Nizozemsko Mark Koevermans
Nizozemsko Tom Nijssen
Česko Cyril Suk
6-3, 6-3
1990 Španělsko Sergio Casal
Španělsko Emilio Sánchez
Itálie Omar Camporese
Itálie Paolo Canè
7-5, 4-6, 7-5

Ženská čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok Vítězky Finalistky Výsledek
2014 Zimbabwe Cara Blacková
Indie Sania Mirzaová
Česko Eva Hrdinová
Rusko Valeria Solovjevová
6–4, 6–3
2013 Tchaj-wan Čan Chao-ťing
Francie Kristina Mladenovicová
Chorvatsko Darija Juraková
Maďarsko Katalin Marosiová
7-6(7-3), 6-2
2012 Tchaj-wan Čuang Ťia-žung
Čína Čang Šuaj
Kazachstán Jaroslava Švedovová
Kazachstán Galina Voskobojevová
4–6, 6–1, [11–9]
2011 Rusko Alisa Klejbanovová
Kazachstán Galina Voskobojevová
Řecko Eleni Daniilidou
Nizozemsko Michaëlla Krajiceková
6–4, 6–2
2010 Rumunsko Sorana Cîrsteaová
Španělsko Anabel Medina Garrigues
Rusko Vitalija Ďjačenková
Francie Aurélie Védyová
6–1, 7–5
2009 USA Raquel Kopsová-Jonesová
USA Abigail Spearsová
Kanada Sharon Fichmanová
Maďarsko Katalin Marosiová
2-6, 6-3, 10-5
2008 Rusko Maria Kirilenková
Itálie Flavia Pennettaová
Bosna a Hercegovina Mervana Jugićová-Salkićová
Turecko İpek Şenoğluová
6-4, 6-4
2007 Rumunsko Andreea Ehrittová-Vancová
Rusko Anastasia Rodionovová
Španělsko Lourdes Dominguezová
Španělsko Arantxa P. Santonjová
6-3, 6-2
2006 Čína Tching Liová
Čína Sun Tchien-tchien
Argentina Gisela Dulková
Španělsko Maria Sánchezová Lorenzová
6-2, 6-2
2005 Čína Tching Liová
Čína Sun Tchien-tchien
Nizozemsko Michaëlla Krajiceková
Slovensko Henrieta Nagyová
6-3, 6-1
2004 Švýcarsko Emmanuelle Gagliardiová
Slovensko Janette Husárová
Česko Olga Blahotová
Česko Gabriela Navrátilová
6-3, 6-2
2003 Maďarsko Petra Mandulaová
Rakousko Patricia Wartuschová
Estonsko Maret Aniová
Švýcarsko Emmanuelle Gagliardiová
6-7(3), 7-6(3), 6-2
2002 Rusko Jelena Bovinová
Maďarsko Zsófia Gubacsiová
Německo Barbara Rittnerová
Venezuela María Ventová-Kabchiová
6-3, 6-1
2001 Česko Květa Peschkeová
Německo Barbara Rittnerová
Slovinsko Tina Križanová
Slovinsko Katarina Srebotniková
3-6, 7-5, 6-1
2000 Slovinsko Tina Križanová
Slovinsko Katarina Srebotniková
Nizozemsko Amanda Hopmansová
Španělsko Cristina Torrensová
6-0, 7-6(9)
1999 Španělsko Alicia Ortunová
Španělsko Cristina Torrensová
Maďarsko Rita Kuti-Kisová
Maďarsko Anna Földényiová
7-6(4), 3-6, 6-3
19981) Francie Caroline Dheninová
Francie Émilie Loitová
Česko Radka Bobková
Německo Caroline Schneiderová
6-2, 6-3
1991–1997: ženský turnaj se nekonal
1990 Argentina Patricia Tarabiniová
Itálie Sandra Cecchiniová
Nizozemsko Carin Bakkumová
Nizozemsko Nicole Munsová-Jagermanová
1–6, 6–2, 6–3
1989 Česko Iva Budařová
Česko Regina Kordová
Španělsko Conchita Martínezová
Argentina Gabriela Castrová
6–2, 6–4

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Portugal Open na anglické Wikipedii.

  1. PEREIRA, Paulo Jorge. Portugal Open com 650 mil euros de prémios [online]. [cit. 2013-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]