RCD Espanyol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Espanyol Barcelona)
RCD Espanyol
NázevReial Club Deportiu
Espanyol de Barcelona
Přezdívka„Periquitos“
„Blanquiazules“
„Cornudos“
ZeměŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
MěstoBarcelona
Založen1900
AsociaceŠpanělsko RFEF
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Sout잊panělsko Segunda División
2022/23La Liga 19. místo (sestup)
StadionEstadi Cornellà-El Prat
Kapacita40 500 diváků
Vedení
PředsedaČína Chen Yansheng
TrenérŠpanělsko Luis Miguel Ramis
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Domácí trofeje Copa del Rey
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Evropská liga UEFA
Stříbrná medaile 1987/1988 RCD Espanyol
Stříbrná medaile 2006/2007 RCD Espanyol

Reial Club Deportiu Espanyol de Barcelona (Královský španělský sportovní klub Barcelona) je španělský fotbalový klub sídlící v hlavním městě Katalánska Barceloně. Svá domácí utkání hraje na stadionu názvem Estadi Cornellà-El Prat s kapacitou 40 500 diváků, který byl slavnostně otevřen roku 2009. Espanyol byl založen v roce 1900.[1] Největším rivalem je o mnoho slavnější městský soused FC Barcelona. Největšími úspěchy klubu jsou čtyři vítězství ve španělském poháru Copa del Rey (z let 1928/29, 1939/40, 1999/00, 2005/06).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klub byl založen v roce 1900 Ángelem Rodríguezem,[2] studentem strojírenství Univerzity v Barceloně. Espanyol byl prvním klubem ve španělsku, který exkluzivně informoval o dění v klubu. Klub začínal se žlutýmy dresy. Trenýrky měl každý hráč vlastní, tudíž různých barev. V roce 1910 změni klub barvu dresů na bílomodře pruhovaný podle centrální části loga klubu. Zároveň se přejmenoval na Club Deportivo Español. Později přidal klub do znaku korunu a získal přízvisko Rieal (královský).

Za největší úspěchy lze považovat čtyři vítězství v poháru Copa del Rey, což řadí klub na solidní osmou pozici v počtu trofejí z této soutěže. Dvě ze čtyř prvenství přišla až v tomto tisíciletí, což dokazuje, že momentální postavení klubu je v lepší polovině tabulky Primera División. Ostatně i díky tomu se klub v sezonách 1987/88 a 2006/07 podíval až do finále druhé nejvýznamnější evropské soutěže a sice Poháru UEFA. Ani v jednom neuspěl. V prvním případě narazil ve finále na německý Bayer Leverkusen. V té době se hrálo finále ještě na dva zápasy. První zápas vyhrál Espanyol na domácí půdě dokonce 3:0 a zdálo se, že o vítězi je rozhodnuto. Ovšem v odvetě zvítězil soupeř stejným rozdílem a Espanyol padl 3:2 na penalty.

Při druhé finálové účasti narazil Espanyol na krajana Sevilla FC. Tentokrát se hrálo finále na jeden zápas, který hostilo skotské Glasgow. Zápas i po prodloužení opět skončil nerozhodně (2:2) a opět následovaly penalty. Stejně jako v prvním případě podlehl Espanyol svému soupeři, tentokrát 1:3.

Éra Mauricia Pochettina[editovat | editovat zdroj]

V polovině ročníku 2008/2009 se Espanyol ocitl v potížích, neboť slabé výsledky ohrožovaly jeho prvoligovou příslušnost. Po Márquezovi (vyhozen v prosinci) a Maném (vyhozen v lednu) se stal trenérem bývalý obránce Espanyolu, 36letý Mauricio Pochettino.[3] Záhy mužstvo čelilo svému městskému rivalovi FC Barceloně ve čtvrtfinále španělského poháru. Ve svém prvním zápase Pochettino dovedl Espanyol k domácí remíze 0:0, na konci ledna však v odvetě podlehl na Camp Nou 2:3.[4] V únoru měl tým změřit síly s Barcelonou znovu, tentokráte v rámci La Ligy. Espanyol zvítězil 2:1 a na Camp Nou vyhrál po 27 letech díky dvěma brankám, které dal Iván de la Peña. [5] Espanyol sezonu zakončil uprostřed tabulky na 10. příčce. Na začátku srpna 2009 zasáhla tým zpráva o smrti kapitána Jarqueho (26†), který zemřel náhle na srdeční infarkt.[6]

Pochettino se rozhodl vsadit na mladé fotbalisty v klubové akademii (Javi Márquez, Víctor Ruiz),[7] podepsal však posilu v podobě japonského středopolaře Nakamury.[8] V bráně i nadále působil Kameni, branky stříleli Iván Alonso (6 gólů) a Daniel Osvaldo (7 gólů). Mužstvo dosáhlo v ročníku 2009/10 na jedenáctou příčku, klub se však stabilizoval a z toho těžil další roky.[7] V dalším ročníku 2010/11 se zdálo být reálné, že by si klub mohl zajistit evropské poháry. Argentinský manažer znovu sázel zejména na vlastní zdroje, neboť příchozí hráči jako Jesús Dátolo, Ernesto Galán, Sergio García nebo Felipe Mattioni buď nesplnili očekávání nebo byli zranění. Přes góly Osvalda, Luise Garcíi a Callejóna skončil tým těsně za pohárovými příčkami na příčce osmé.

Podzim roku 2011 se Pochettinovi svěřenci pohybovali v první polovině španělské ligové tabulky. Mužstvo posílil hostující slovenský křídelník Vladimír Weiss. S kariérou se rozloučil zraněními zmítaný de la Peña, po Jarqueho skonu kapitán Espanyolu.[9] Během jarní části se klub propadl na konečné 14. místo, fanoušky tak mohl těšit hostující brazilský záložník Coutinho, jehož výkony a pět branek zaujaly.

Četné letní odchody destabilizovaly mužstvo, které v úvodu následující sezóny La Ligy během 12 zápasů trčelo na spodku ligové tabulky s pouhými dvěma výhrami. Pochettino odešel už v listopadu,[7] jeho nástupce – mexický trenér Javier Aguirre – zakončil sezónu na opětovném 14. místě.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Během ročníku 2019/20 zabředl katalánský celek vedený Abelardem do bojů o záchranu. Opanoval však základní skupinu „H“ Evropské ligy. V zimě tak klub přivedl za rekordní částku 20 milionů eur posilu v podobě útočníka Raúla de Tomáse z Benficy, který se stal historicky nejdražším přestupem Katalánců.[10]

Vyhrané domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

       (1928/29, 1939/40, 1999/00, 2005/06)

Tým z roku 2008


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bernd Rohr, Günter Simon: Fotbal: velký lexikon, Grada, Praha 2006, ISBN 80-247-1158-3, str. 55
  2. History - Brief history [online]. rcdespanyol.com [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Pochettino replaces luckless Mané at Espanyol [online]. UEFA.com, 2009-01-20 [cit. 2020-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. [1]
  5. PITT-BROOKE, Jack. Tottenham vs Manchester City: Mauricio Pochettino and Pep Guardiola's riveting rivalry resumes. Independant [online]. 2016-09-30 [cit. 2020-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Espaňol truchlí nad náhlou smrtí svého kapitána. Sport.cz [online]. 2009-08-09 [cit. 2020-02-07]. Dostupné online. 
  7. a b c RICE-COATES, Callum. Mauricio Pochettino: The Espanyol Diaries. These Football Times [online]. 2019-02-25 [cit. 2020-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Nakamura leaves Japan for Espanyol. CNN [online]. 2009-07-10 [cit. 2020-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. NORVAL, Edd. Remembering the sumptuous talents of Iván de la Peña. These Football Times [online]. 2018-10-22 [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. MARTIN, Richard. La Liga basement boys Espanyol smash transfer record in a bid to avoid relegation as they sign Benfica's Raul de Tomas for around £19million. Daily Mail [online]. 2020-01-09 [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]