Eschatologie
Eschatologie (z řeckého έσχατος eschatos, „poslední“; λόγος logos, „slovo, nauka“) je nauka o posledních věcech. „Veškeré eschatologie jsou imaginativní konstrukce“[1], a sice především proto, že se zabývají událostmi, které žádný člověk nezažil a nelze je tedy ověřit. Kromě toho se eschatologie mnohdy zabývá něčím, co není ohraničeno časem a co se tedy zcela vymyká naší zkušenosti.
Slovo eschatologie může mít dva základní významy:
- Jedná se o teologickou disciplínu zabývající se buď posledními otázkami člověka (tj. z křesťanského hlediska otázka smrti, nesmrtelnosti lidské duše, soudu, očistce, pekla apod.), nebo posledními otázkami světa (konec časů, vzkříšení, apokatastaze apod.).
- V přeneseném smyslu může eschatologie znamenat samotné poslední věci (obvykle světa); z tohoto hlediska je téměř synonymem pro έσχατον eschaton, což je vlastní termín označující poslední věci.
Eschatologie v křesťanství
Existence eschatologie v křesťanství znamená (bez ohledu na rozdíly v naukách jednotlivých křesťanských denominací), že křesťanství vyznává pozitivní hodnotu a lineární charakter dějin. To znamená, že dějiny nejsou ani cyklické, ani „bez začátku a bez konce“, ale že mají svůj počátek, směřují ke svému konci, mají svůj cíl a jsou vedeny Bohem. V Bibli se tento lineární charakter dějin, které pod Božím vedením směřují ke svému stanovenému cíli, nalézá především v apokalyptických spisech.
Odkazy
Reference
- ↑ GILLMAN, Neil. Vzkříšení a nesmrtelnost v židovském myšlení. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2007. 252 s. ISBN 978-80-7021-871-6. S. 23.
