Ernst Weiss

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ernst Weiss
Ernst Weiß (1882–1940).jpg
Narození 28. srpna 1882
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. června 1940 (ve věku 57 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Povolání lékař, spisovatel, dramatik
Žánr romány, povídky, básně, divadelní hry, eseje
Literární hnutí expresionismus
Významná díla Galeje, Georg Letham : lékař a vrah, Jarmila : milostný příběh z Čech
Podpis
Podpis
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst Weiss (v němčině též Ernst Weiß, 28. srpna 1882, Brno[1] - 15. června 1940, Paříž) byl židovský, německy píšící lékař, spisovatel a dramatik narozený v Brně.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Brně v rodině obchodníka s textilem Gustava Weisse a jeho ženy Berty, rozené Weinberg. Otec mu zemřel 24. listopadu 1886[2], když mu byly čtyři roky. Studoval gymnázium v Brně, Litoměřicích a v Hostinném (1899-1900)[3]. Po maturitě na Druhém německém gymnáziu v Brně v roce 1902 [4]. Pak studoval lékařství v Praze a ve Vídni. Doktorem medicíny byl promován ve Vídni v roce 1908[4]. Poté pracoval jako chirurg v Bernu u Emila Theodora Kochera a v Berlíně u Augusta Biera. V roce 1911 se vrátil do Vídně a pracoval zde u Julia Schnitzlera. Onemocněl tuberkulózou. Proto se nechal v roce 1912-1913 zaměstnat jako lodní lékař rakouské pobočky firmy Lloyd na parníku Austria. S touto lodí absolvoval cesty do Indie, Japonska a do Karibiku. Během první světové války pracoval jako vojenský lékař v Uhrách a na Volyni.

Po válce pracoval jako chirurg ve Všeobecné nemocnici v Praze. Přátelil se s pražskými německými spisovateli Franzem Kafkou (se kterým se seznámil již v roce 1913, Kafka jej opakovaně zmiňuje ve svých denících), Franzem Werflem, Maxem Brodem a Johannesem Urzidilem. Po roce 1920 práci lékaře opustil. Odešel do Berlína a věnoval se pouze literatuře.

V roce 1928 obdržel Cenu Adalberta Stiftera (Der Adalbert-Stifter-Preis des Landes Oberösterreich für besondere Leistungen zur Literatur). Téhož roku obdržel stříbrnou olympijskou medaili v umělecké soutěži na Letních olympijských hrách 1928 v Amsterdamu za román Boetius von Orlamünde.

Krátce po požáru Říšského sněmu odešel zpět do Prahy, kde pečoval o umírající matku. Po její smrti v lednu 1934 se nemohl vrátit do Berlína a emigroval do Paříže. Zde žil v hotelích a penzionech v nouzi a nemocen díky podpoře od Thomase Manna a Stefana Zweiga. Příležitostně přispíval do německého exilového tisku v Paříži, Praze a v Curychu [5]. Poté, co dne 14. června 1940 vstoupila nacistická vojska do Paříže, spáchal sebevraždu. Zemřel ale až následující den v nemocnici.[2]

Pamětní deska v Berlíně-Schönebergu, Luitpoldstraße 34

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • 1913 Die Galeere (Galeje), Berlin : S. Fischer
  • 1916 Der Kampf, Berlin : S. Fischer
  • 1918 Tiere ii Ketten (Spoutaná zvířata), Berlin : S. Fischer
  • 1919 Mensch gegen Mensch (Muž proti muži), München : Georg Müller
  • 1919 Franziska přepracovaný román Der Kampf Berlin : S. Fischer
  • 1920 Das Versöhnungsfest. Eine Dichtung in vier Kreisen, München : Georg Müller
  • 1920 Stern der Dämonen : Roman. Franta Zlin : Novelle. Der bunte Dämon : Gedicht. román, novela a báseň, Wien/Leipzig : Genossenschaftsverlag
    • Stern der Dämonen samostatně, München : Georg Müller, 1921.
  • 1922 Nahar (Nahar : román tygra), München : Kurt Wolff Verlag, druhý díl románu Tiere ii Ketten
  • 1923 Die Feuerprobe (Zkouška ohněm), Berlin : Verlag Die Schmiede, další vydání 1982
  • 1924 Der Fall Vukobrankovics (Případ Vukobrankovicsová), Berlin : Verlag Die Schmiede, další vydání 1970. Kniha je inspirována případem rakouské žurnalistky a spisovatelky srbského původu, Milici von Vukobrankovics (1894-1973), která byla dvakrát obviněna z pokusu o travičství. Ona sama popsala zkušenosti z vyšetřovací vazby v knize Weiberzelle 321 (Ženská cela 321), Vídeň / Lipsko : R. Löwit, 1924.[6]
  • 1925 Männer in der Nacht (Muži v noci), Berlin : Propyläen Verlag
  • 1928 Boetius von Orlamünde (Aristokrat Boetius z Orlamünde), Berlin : S. Fischer, další vydání 1966, 1980
  • 1931 Georg Letham, Artz und Mörder (Georg Letham, lékař a vrah), Berlin, Wien, Leipzig : Paul Zsolnay
  • 1934 Der Gefängnisarzt oder Die Vaterlosen (Vězeňský lékař aneb Ti, kdo nemají vlast), Leipzig, Mährisch-Ostrau : Julius Kittls Nachfolger
  • 1936 Der arme Verschwender (Chudý rozmařilec), Amsterdam : Querido Verlag, další vydání 2000
  • 1938 Der Verführer (Svůdce), Zürich : Humanitas
  • 1939 Ich, der Augenzeuge (Očitý svědek), vyšlo posmrtně v roce 1963, Icking bei München : Kreisselmeier. Původní název románu byl Der Augenzeuge. Další vydání 1999. Osudy románu zachytila Weissova přítelkyně Anna Seghersová ve své knize Tranzit

Novely a povídky[editovat | editovat zdroj]

  • 1920 Franta Zlin (vyšlo spolu s románem Stern der Dämonen), Wien/Leipzig : Genossenschaftsverlag
  • 1923 Atna, tři povídky, München : Kurt Wolff Verlag
  • 1923 Hodin, povídka, Berlin : Hans Heinrich Tillgner, ilustrace: Nikolaj Puzirevskij
    • přepracované vydání: Berlin : Propyläen Verlag, 1929
  • 1924 Daniel, povídka, Berlin : Verlag Die Schmiede
  • 1928 Dämonenzug, pět povídek, Berlin : Ullstein
  • 1937 Jarmila : milostný příběh z Čech (Jarmila : eine Liebesgeschichte aus Böhmen). O novele existovalo několik svědectví. Stefan Zweig ji označil jako jednu z nejlepších prací Ernsta Weisse[7]. Další svědectví pochází od Mony Wollheimové[8]. Text byl považován za ztracený, ale nakonec byl objeven v Památníku národního písemnictví v Praze. Na titulní straně rukopisu je uvedena adresa, na které Weiss bydlel od ledna do července 1937, čímž bylo stanoveno časové určení vzniku novely[9]. Jedná se o pravděpodobně třetí verzi díla[10]. Novela byla poprvé vydána v roce 1998 v němčině i v českém překladu Evy Pátkové. ISBN 80-901626-6-5. V roce 2013 byla zpracována v Českém rozhlasu Plzeň jako četba na pokračování. Čte: Pavel Kikinčuk, režie: Miroslav Buriánek[11].

Dramata[editovat | editovat zdroj]

  • 1920 Tanja, drama o třech dějstvích, Berlin : S. Fischer;
  • 1923 Leonora, uvedeno v červnu 1923 v Pražském německém divadle s hostující Rahel Sanzarou v hlavní roli, režie: Hans Demetz. [12]
  • 1923 Olympia, tragikomedie, Berlin : Verlag Die Schmiede

Eseje[editovat | editovat zdroj]

  • 1928 Das Unverlierbare, Berlin : Ernst RoWohlt
  • 1937 Das Ende der Novelle (Konec novely)[13]

Souborné vydání[editovat | editovat zdroj]

V roce 1982 vydalo nakladatelství Suhrkamp souborné vydání díla Ernsta Weisse v šestnácti svazcích. Editoři: Peter Engel a Volker Michels.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Nahar : román tygra, Praha : A. Král, 1924, překlad: Jan Grmela, ilustrace František Xaver Procházka
  • Galeje, Plzeň : Vydavatelské družstvo Pramen, 1925, překlad: Jan Grmela
  • Muži v noci, Praha : F. Ziegner, 1926, překlad: Viktor O. J. Seifert
  • Daniel, Praha : Pokrok, 1927, překlad: Jan Grmela
  • Spoutaná zvířata, Praha A. Král, 1928, překlad: Karel Václav Kuttan, ilustrace František Xaver Procházka
  • Očitý svědek, Praha : Odeon, 1968, překlad: Rudolf Toman
  • Georg Letham, lékař a vrah, Praha : Odeon, 1985, překlad: Rudolf Toman
  • Jarmila : milostný příběh z Čech, Praha : Aula, 1998, překlad: Eva Pátková

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a obřízce
  2. a b Ernst Weiß – Kurzer Lebensabriß na stránkách Anna Seghers und Ernst Weiß, Universität Potsdam
  3. Gymnázium Hostiné - Seznam žáků školy od 1872 do 1922
  4. a b SERKE, Jürgen. Böhmische Dörfer : putování opuštěnou literární krajinou. Praha : Triáda, 2001. 535 s. ISBN 80-86138-28-3. S. 472-473, 514. (česky) 
  5. FLIEGLER, Dominique, 1998, str. 81
  6. WICHNER, Ernst; WIESNER, Herbert. Pražská německá literatura - od expresionismu po exil a pronásledování : katalog k výstavě. Překlad Alena Bláhová. Praha : Aula, 1995. S. 94-95. (česky) 
  7. VONDRÁK, Eduard. Einiges über den Arzt und Schriftsteller Ernst Weiss. Icking bei München : Kreisselmeier, 1968. S. 37.  
  8. WOLLHEIM, Mona. Begegnung mit Ernst Weiss. 1936-1940. Icking bei München : Kreisselmeier, 1968.  
  9. FLIEGLER, Dominique. Jarmila. Praha : Aula. ISBN 80-901626-6-5. Kapitola doslov k 1. českému vydání, s. 80.  
  10. FLIEGLER, Dominique, 1998, str. 81
  11. Ernst Weiss: Jarmila na stránkách Českého rozhlasu
  12. WICHNER, Ernst; WIESNER, Herbert. Pražská německá literatura - od expresionismu po exil a pronásledování : katalog k výstavě. Překlad Alena Bláhová. Praha : Aula, 1995. S. 119-123. (česky) 
  13. WEISS, Ernst. Das Ende der Novelle. Das neue Tagebuch. , roč. 1937.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHYTIL, Jan. heslo Weiß, Ernst. In Václav Bok a kolektiv. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. Praha : Odeon, 1987. S. 710-711.
  • WICHNER, Ernst; WIESNER, Herbert. Pražská německá literatura - od expresionismu po exil a pronásledování : katalog k výstavě. Překlad Alena Bláhová. Praha : Aula, 1995. (česky) 
  • SERKE, Jürgen. Böhmische Dörfer : putování opuštěnou literární krajinou. Praha : Triáda, 2001. 535 s. ISBN 80-86138-28-3. S. 472-473, 514. (česky) 
  • PAZI, Margarita. Fünf Autoren des Prager Kreises. Frankfurt am Main : Peter Lang. 1978 s. (německy) 
  • Weiß-Blätter, Diskusionforum und Mitteilungsorgan für die an Werk von Ernst Weiß Interessieren, v letech 1973-1978 vydával Peter Engel, Hamburg : Verlag der Weiß-Blätter

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]