Ernst Weiss

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ernst Weiss
Narození 28. srpna 1882
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. června 1940 (ve věku 57 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Povolání spisovatel a autor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst Weiss (v němčině též Ernst Weiß, 28. srpna 1882, Brno[1] - 15. června 1940, Paříž) byl židovský, německy píšící lékař, spisovatel a dramatik narozený v Brně.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Brně v rodině obchodníka s textilem Gustava Weisse a jeho ženy Berty, rozené Weinberg. Otec mu zemřel 24. listopadu 1886[2], když mu byly čtyři roky. Studoval gymnázium v Brně, Litoměřicích a v Hostinném (1899-1900)[3]. Po maturitě na Druhém německém gymnáziu v Brně v roce 1902 [4]. Pak studoval lékařství v Praze a ve Vídni. Doktorem medicíny byl promován ve Vídni v roce 1908[4]. Poté pracoval jako chirurg v Bernu u Emila Theodora Kochera a v Berlíně u Augusta Biera. V roce 1911 se vrátil do Vídně a pracoval zde u Julia Schnitzlera. Onemocněl tuberkulózou. Proto se nechal v roce 1912-1913 zaměstnat jako lodní lékař rakouské pobočky firmy Lloyd na parníku Austria. S touto lodí absolvoval cesty do Indie, Japonska a do Karibiku. Během první světové války pracoval jako vojenský lékař v Uhrách a na Volyni.

Po válce pracoval jako chirurg ve Všeobecné nemocnici v Praze. Přátelil se s pražskými německými spisovateli Franzem Kafkou (se kterým se seznámil již v roce 1913, Kafka jej opakovaně zmiňuje ve svých denících), Franzem Werflem, Maxem Brodem a Johannesem Urzidilem. Po roce 1920 práci lékaře opustil. Odešel do Berlína a věnoval se pouze literatuře.

V roce 1928 obdržel cenu Adalberta Stiftera (Der Adalbert-Stifter-Preis des Landes Oberösterreich für besondere Leistungen zur Literatur). Téhož roku obdržel stříbrnou olympijskou medaili v umělecké soutěži na Letních olympijských hrách 1928 v Amsterdamu za román Boetius von Orlamünde.

Krátce po požáru Říšského sněmu odešel zpět do Prahy, kde pečoval o umírající matku. Po její smrti v lednu 1934 se nemohl vrátit do Berlína a emigroval do Paříže. Zde žil v hotelích a penzionech v nouzi a nemocen díky podpoře od Thomase Manna a Stefana Zweiga. Příležitostně přispíval do německého exilového tisku v Paříži, Praze a v Curychu [5]. Poté, co dne 14. června 1940 vstoupila nacistická vojska do Paříže, spáchal sebevraždu. Zemřel ale až následující den v nemocnici.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • 1913 Die Galeere (Galeje), Berlin : S. Fischer
  • 1916 Der Kampf, Berlin : S. Fischer
  • 1918 Tiere ii Ketten (Spoutaná zvířata), Berlin : S. Fischer
  • 1919 Mensch gegen Mensch (Muž proti muži), München : Georg Müller
  • 1919 Franziska přepracovaný román Der Kampf Berlin : S. Fischer
  • 1920 Das Versöhnungsfest. Eine Dichtung in vier Kreisen, München : Georg Müller
  • 1920 Stern der Dämonen : Roman. Franta Zlin : Novelle. Der bunte Dämon : Gedicht. román, novela a báseň, Wien/Leipzig : Genossenschaftsverlag
    • Stern der Dämonen samostatně, München : Georg Müller, 1921.
  • 1922 Nahar (Nahar : román tygra), München : Kurt Wolff Verlag, druhý díl románu Tiere ii Ketten
  • 1923 Die Feuerprobe (Zkouška ohněm), Berlin : Verlag Die Schmiede, další vydání 1982
  • 1924 Der Fall Vukobrankovics (Případ Vukobrankovicsová), Berlin : Verlag Die Schmiede, další vydání 1970. Kniha je inspirována případem rakouské žurnalistky a spisovatelky srbského původu, Milici von Vukobrankovics (1894-1973), která byla dvakrát obviněna z pokusu o travičství. Ona sama popsala zkušenosti z vyšetřovací vazby v knize Weiberzelle 321 (Ženská cela 321), Vídeň / Lipsko : R. Löwit, 1924.[6]
  • 1925 Männer in der Nacht (Muži v noci), Berlin : Propyläen Verlag
  • 1928 Boetius von Orlamünde (Aristokrat Boetius z Orlamünde), Berlin : S. Fischer, další vydání 1966, 1980
  • 1931 Georg Letham, Artz und Mörder (Georg Letham, lékař a vrah), Berlin, Wien, Leipzig : Paul Zsolnay
  • 1934 Der Gefängnisarzt oder Die Vaterlosen (Vězeňský lékař aneb Ti, kdo nemají vlast), Leipzig, Mährisch-Ostrau : Julius Kittls Nachfolger
  • 1936 Der arme Verschwender (Chudý rozmařilec), Amsterdam : Querido Verlag, další vydání 2000
  • 1938 Der Verführer (Svůdce), Zürich : Humanitas
  • 1939 Ich, der Augenzeuge (Očitý svědek), vyšlo posmrtně v roce 1963, Icking bei München : Kreisselmeier. Původní název románu byl Der Augenzeuge. Další vydání 1999. Osudy románu zachytila Weissova přítelkyně Anna Seghersová ve své knize Tranzit

Novely a povídky[editovat | editovat zdroj]

  • 1920 Franta Zlin (vyšlo spolu s románem Stern der Dämonen), Wien/Leipzig : Genossenschaftsverlag
  • 1923 Atna, tři povídky, München : Kurt Wolff Verlag
  • 1923 Hodin, povídka, Berlin : Hans Heinrich Tillgner, ilustrace: Nikolaj Puzirevskij
    • přepracované vydání: Berlin : Propyläen Verlag, 1929
  • 1924 Daniel, povídka, Berlin : Verlag Die Schmiede
  • 1928 Dämonenzug, pět povídek, Berlin : Ullstein
  • 1937 Jarmila : milostný příběh z Čech (Jarmila : eine Liebesgeschichte aus Böhmen). O novele existovalo několik svědectví. Stefan Zweig ji označil jako jednu z nejlepších prací Ernsta Weisse[7]. Další svědectví pochází od Mony Wollheimové[8]. Text byl považován za ztracený, ale nakonec byl objeven v Památníku národního písemnictví v Praze. Na titulní straně rukopisu je uvedena adresa, na které Weiss bydlel od ledna do července 1937, čímž bylo stanoveno časové určení vzniku novely[9]. Jedná se o pravděpodobně třetí verzi díla[10]. Novela byla poprvé vydána v roce 1998 v němčině i v českém překladu Evy Pátkové. ISBN 80-901626-6-5. V roce 2013 byla zpracována v Českém rozhlasu Plneň jako četba na pokračování. Čte: Pavel Kikinčuk, režie: Miroslav Buriánek[11].

Dramata[editovat | editovat zdroj]

  • 1920 Tanja, drama o třech dějstvích, Berlin : S. Fischer;
  • 1923 Leonora, uvedeno v červnu 1923 v Pražském německém divadle s hostující Rahel Sanzarou v hlavní roli, režie: Hans Demetz. [12]
  • 1923 Olympia, tragikomedie, Berlin : Verlag Die Schmiede

Eseje[editovat | editovat zdroj]

  • 1928 Das Unverlierbare, Berlin : Ernst RoWohlt
  • 1937 Das Ende der Novelle (Konec novely)[13]

Souborné vydání[editovat | editovat zdroj]

V roce 1982 vydalo nakladatelství Suhrkamp souborné vydání díla Ernsta Weisse v šestnácti svazcích. Editoři: Peter Engel a Volker Michels.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Nahar : román tygra, Praha : A. Král, 1924, překlad: Jan Grmela, ilustrace František Xaver Procházka
  • Galeje, Plzeň : Vydavatelské družstvo Pramen, 1925, překlad: Jan Grmela
  • Muži v noci, Praha : F. Ziegner, 1926, překlad: Viktor O. J. Seifert
  • Daniel, Praha : Pokrok, 1927, překlad: Jan Grmela
  • Spoutaná zvířata, Praha A. Král, 1928, překlad: Karel Václav Kuttan, ilustrace František Xaver Procházka
  • Očitý svědek, Praha : Odeon, 1968, překlad: Rudolf Toman
  • Georg Letham, lékař a vrah, Praha : Odeon, 1985, překlad: Rudolf Toman
  • Jarmila : Milostný příběh z Čech, Praha : Aula, 1998, překlad: Eva Pátková

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b Ernst Weiß – Kurzer Lebensabriß na stránkách Anna Seghers und Ernst Weiß, Universität Potsdam
  3. Gymnázium Hostiné - Seznam žáků školy od 1872 do 1922
  4. a b SERKE, Jürgen. Böhmische Dörfer : putování opuštěnou literární krajinou. Praha : Triáda, 2001. 535 s. ISBN 80-86138-28-3. S. 472-473, 514. (česky) 
  5. FLIEGLER, Dominique, 1998, str. 81
  6. WICHNER, Ernst; WIESNER, Herbert. Pražská německá literatura - od expresionismu po exil a pronásledování : katalog k výstavě. Překlad Alena Bláhová. Praha : Aula, 1995. S. 94-95. (česky) 
  7. VONDRÁK, Eduard. Einiges über den Arzt und Schriftsteller Ernst Weiss. Icking bei München : Kreisselmeier, 1968. S. 37.  
  8. WOLLHEIM, Mona. Begegnung mit Ernst Weiss. 1936-1940. Icking bei München : Kreisselmeier, 1968.  
  9. FLIEGLER, Dominique. Jarmila. Praha : Aula. ISBN 80-901626-6-5. Kapitola doslov k 1. českému vydání, s. 80.  
  10. FLIEGLER, Dominique, 1998, str. 81
  11. Ernst Weiss: Jarmila na stránkách Českého rozhlasu
  12. WICHNER, Ernst; WIESNER, Herbert. Pražská německá literatura - od expresionismu po exil a pronásledování : katalog k výstavě. Překlad Alena Bláhová. Praha : Aula, 1995. S. 119-123. (česky) 
  13. WEISS, Ernst. Das Ende der Novelle. Das neue Tagebuch. , roč. 1937.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHYTIL, Jan. heslo Weiß, Ernst. In Václav Bok a kolektiv. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. Praha : Odeon, 1987. S. 710-711.
  • WICHNER, Ernst; WIESNER, Herbert. Pražská německá literatura - od expresionismu po exil a pronásledování : katalog k výstavě. Překlad Alena Bláhová. Praha : Aula, 1995. (česky) 
  • SERKE, Jürgen. Böhmische Dörfer : putování opuštěnou literární krajinou. Praha : Triáda, 2001. 535 s. ISBN 80-86138-28-3. S. 472-473, 514. (česky) 
  • PAZI, Margarita. Fünf Autoren des Prager Kreises. Frankfurt am Main : Peter Lang. 1978 s. (německy) 
  • Weiß-Blätter, Diskusionforum und Mitteilungsorgan für die an Werk von Ernst Weiß Interessieren, v letech 1973-1978 vydával Peter Engel, Hamburg : Verlag der Weiß-Blätter

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]