Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann
| Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann | |
|---|---|
 E. T. A. Hoffmann | |
| Rodné jméno | Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann |
| Narození | 24. ledna 1776 Königsberg |
| Úmrtí | 25. června 1822 (ve věku 46 let) Berlín |
| Příčina úmrtí | rakovina a tuberkulóza |
| Místo pohřbení | Friedhof III der Gemeinde Jerusalems- und Neue Kirche |
| Pseudonym | E. T. A. Hoffmann |
| Povolání | hudební skladatel, soudce, karikaturista, malíř, autor dětské literatury, spisovatel, dirigent, scenárista, autor sci-fi a romanopisec |
| Alma mater | Královecká univerzita |
| Žánr | opera, povídka a novela |
| Témata | literární tvorba, próza, hudba, hudební kritika, dirigování a malířství |
| Významná díla | Undine Ďáblovy elixíry Louskáček a myší král Slečna ze Scuderie Pískoun … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Maria Thekla Michaelina Hoffmann |
| Podpis |  |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann, známější jako E. T. A. Hoffmann, (24. ledna 1776 Königsberg – 25. června 1822 Berlín) byl německý (pruský) spisovatel, hudební skladatel, právník, karikaturista, kritik, dirigent a malíř, představitel německého romantismu.
Život
Hoffmann studoval na gymnáziu ve svém rodném městě Královci (Königsbergu) v tehdejším Východním Prusku. Vystudoval právo na tamější univerzitě. Poté pracoval v několika městech jako úředník, až se usadil v oblasti dnešního Polska, odkud byl roku 1805 vypovězen jako špión pruského krále. Po svém vypovězení se přestěhoval do Berlína, kde se věnoval umění. Pseudonym E. T. A. Hoffmann začal používat pravděpodobně roku 1813, přičemž tvrdil, že ono „A“ je od slova Amadeus a má být vyjádřením jeho obdivu k W. A. Mozartovi.
Hoffmann zemřel na následky tehdy neléčitelné syfilidy. Je pochován v Berlíně-Kreuzbergu.
Dílo
Zasáhl do několika oblastí umění, za nejvýraznější lze považovat jeho vliv na literaturu a hudbu.
Literární dílo
Psal romány a novely. Za nejúspěšnější lze však označit jeho povídkovou tvorbu. Pro jeho prózu je typický hrůzostrašný děj a využívání satiry, také politické. Toto spojení z něj dělá jednoho z průkopníků fantasy literatury. Tímto literárním pojetím ovlivnil řadu významných spisovatelů jako byli Edgar Allan Poe, Charles Baudelaire nebo Franz Kafka.
Některá jeho díla ilustroval Hugo Steiner-Prag.
Romány
- Ďáblovy elixíry (Die Elixiere des Teufels), česky vydáno i pod názvem Ďáblův elixír (překlad Hanuš Karlach, vydání 1971 a 2001)
- Životní názory kocoura Moura
- Louskáček a myší král (Nußknacker und Mausekönig), 1816; toto dílo se stalo známé díky baletu Louskáček P. I. Čajkovského.
- Slečna ze Scuderie (Das Fräulein von Scuderie) - Zlatník vyrábí šperky a vždy, když si někdo nějaký koupí, zlatník ho zabije – vše, co prodá, dostane tak zase zpět. Román posloužil za námět opeře Paula Hindemitha Cardillac.
Povídky
- Zlatý hrnec (Der goldne Topf) - Novela s pohádkovým námětem, prolíná se v ní reálný a fantaskní svět, většina postav má dvojí identitu, jsou zároveň lidé i nadpřirozené bytosti a žijí tak paraleleně ve dvou světech.
- Rytíř Gluck (1809) - Mysteriózní povídka, jejímž tématem je podivuhodné setkání s dávno zemřelým hudebním skladatelem.
- Mistr Blecha - Hoffmannem povídka označena za nejpodivnější z pohádek. Vyznačuje se originální výstavbou příběhu, prolínáním nadpřirozeného s přirozeným. Příběh vyprávěn cyklicky - příběh se neustále opakuje, pouze se mění postava, z jejíhož hlediska je příběh vyprávěn. Díky některým pasážím se uvažuje o budoucí inspiraci Franze Kafky.
- Don Juan - Další z mysteriózních povídek, jejímž tématem je nadpřirozené setkání.
- Martin, mistr bednářský, a jeho tovaryši - Formou se jedná o pohádkový, alegorický příběh. Martin, bednářský mistr, je přesvědčen, že vyslechl proroctví, které říká, že jeho dcera Rosa se musí provdat pouze za bednáře. Z tohoto důvodu se v Martinově dílně objeví tři cizí tovaryši, všichni usilující o Rosinu ruku. Povídka je příběhem o přátelství, sebeobětování, o snaze změnit svůj osud. Ze všech tří tovaryšů se vyklubou talentovaní umělci, kteří se dočasně zřekli svého nadání, ale láska k umění nakonec převáží.
- Bratrancovo okno - Povídka má povahu až divadelního dialogu. Svět je sledován z perspektivy nemohoucího spisovatele, který je odkázán na lůžko a pozoruje dění pouze prostřednictvím okna vedoucího na městský trh. Spisovatel si domýšlí příběhy návštěvníků trhu, někdy lehce žertovné, mnohdy krutě kritické.
- Sbírka povídek Nachtstücke (1817, Noční kousky)
- Der Sandmann („písečný muž“, Pískař) - Nathanael utrpěl v dětství trauma, neboť často musel poslouchat brutální povídky o Sandmannovi, jakémsi skřetovi, který neposlušným dětem sype do očí písek, který způsobí, že jim oči vypadnou. Sandmann pak oči sebere a krmí jimi svá mláďata. Nathanael ztotožňuje Sandmanna nejprve s advokátem Coppeliem, později s optikem jménem Giuseppe Coppola (coppa italsky znamená oční důlek). Nathanael váhá mezi dvěma ženami – mezi Klárou a Olympií, zároveň také mezi realitou a fantazií. Klára je jeho snoubenka, která si myslí, že je tak trošku blázen. Nathanael pak pozná Olympii, loutku, již vyrobil Coppelius, která umí říct jen pár stereotypních vět. Zamiluje se do ní díky její mlčenlivosti a chybějící duši. Již dospělý Nathanael Coppelia znovu uvidí a to způsobí jeho životní krizi. Coppelius Olympii zničí a Nathanael propadá záchvatům šílenství. Žije však pak přesto šťastně s Klárou, dokud nevystoupí na věž, kde znovu spatří Coppelia. Po tomto třetím setkání se Nathanael pokusí zabít Kláru, sám nakonec spáchá sebevraždu. Námět této povídky tvoří první dějství opery Jacquese Offenbacha Hoffmannovy povídky (Les Contes d´Hoffmann), uvedené poprvé v roce 1881 v Paříži. V libretu, které vzniklo podle divadelní hry napsané autory Michelem Carré a Julesem Paulem Barbierem, jsou uplatněny čtyři další Hoffmannovy povídky. Provedení této opery, která se celkově inspirovala Hoffmannovou osobností a dílem, patří k nejčastějším na světových jevištích. Na námět povídky Der Sandmann zkomponoval Léo Delibes hudbu pro balet Coppélia (1870) podle libreta Arthura Saint-Léona. Touto povídkou se inspirovala také opera Adolpha Adama Norimberská loutka.
Hudební dílo
Ovlivnil i hudbu, a to především prostřednictvím svých recenzí, které ovlivnily styl psaní hudebních recenzí na poměrně dlouhou dobu.[1] Tyto recenze v r. 1963 souborně vydal Friedrich Schnapp pod názvem E.T.A. Hoffmann: Schriften zur Musik; Nachlese.
Rozhlasové adaptace
- 2014 Marie a Zdeněk Hořínkovi: Zlatý kořenáč, na motivy povídky Zlatý hrnec (Der goldne Topf), hudební improvizace Jiří Žižka, režie Karel Weinlich, hrají: Pavel Landovský, Jiří Langmajer, Jiří Samek, Jan Gross, Martina Samková, Jiří Chmelař, Věra Slunéčková, Zorka Kostková, Antonín Procházka, Kateřina Vinická, Tomáš Šolc, Pavel Kikinčuk, Martin Zahálka a Jakub Zindulka. Český rozhlas Plzeň.
Odkazy
Reference
- ↑ O romantickém pojetí hudby v Hoffmannu viz Fausto Cercignani, E. T. A. Hoffmann, Italien und die romantische Auffassung der Musik, in Sandro M. Moraldo (ed.), Das Land der Sehnsucht. E. T. A. Hoffmann und Italien, Heidelberg, Winter, 2002, S. 191–201. ISBN 978-3-8253-1194-0
Literatura
- František Xaver Šalda: Heslo E. T. A. Hoffmann v Ottově slovníku naučném
- text hesla je k dispozici též v knize Šaldův slovník naučný, Praha : Československý spisovatel, 1986,
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann na Wikimedia Commons - Galerie Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann na Wikimedia Commons
Autor Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann
