Ernestinum (Praha)
| Ústav idiotů Jednoty paní sv. Anny v Praze - Ernestinum | |
|---|---|
 Nádvoří Ernestina (Šternberského paláce) na Hradčanech | |
| Vznik | 11. května 1902 |
| Typ | ústav pro slabomyslné |
| Sídlo | Hradčanské náměstí 15/57 Praha 1 – Hradčany  Česko |
| Souřadnice | 50°5′26″ s. š., 14°23′47″ v. d. |
| Působnost | původně Nové Město pražské, poté Praha 1-Hradčany (Šternberský palác) |
| Čestná předsedkyně | Ernestina z Auerspergu (1831–1901) |
| Klíčové osoby | Karel Slavoj Amerling - zakladatel |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ernestinum, jinak Ústav idiotů Jednoty paní sv. Anny v Praze, (název Ernestinum získal ústav až v roce 1898) byl ústav pro choromyslné, který založil Karel Slavoj Amerling 17. června 1871 v Praze. V dubnu roku 1876 zde pražský arcibiskup Bedřich ze Schwarzenbergu vysvětil nově zřízenou ústavní kapli, která obdržela hlavní oltář z kostela svatého Vojtěcha a oltářní obraz namaloval Agathon Klemt.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ústav, první zařízení svého druhu v tehdejším Rakousko-Uhersku, zpočátku sídlil v Kateřinské ulici na Novém Městě pražském, avšak už 1. listopadu téhož roku se ale přestěhoval do svého nového útočiště, Šternberského paláce na pražských Hradčanech (dnes jedna z poboček Národní galerie). Své jméno Ernestinum dostal na počest kněžny Ernestiny z Auerspergu, rozené Festetics de Tolna (1831–1901), která byla čestnou předsedkyní Spolku paní a dívek sv. Anny a jeho štědrou mecenáškou
Amerling o chodu ústavu napsal (německy, protože nevěřil v odpovídající ohlas v češtině[2]) práci Die Idiotenanstalt des Sct. Anna-Frauen-Vereines in Prag nach ihrem zwölfjährigen Bestande vom J. 1871–1883 (von Dr. Karl Amerling) (vydáno v Praze v roce 1883 vlastním nákladem autora), do češtiny byla přeložena až roku 1997 Janou Kepartovou. Jde o neobyčejně náročný text, neboť Amerling používá mnoho vlastních neologismů, do nichž promítá své rozsáhlé vzdělání – např. jeho vlastní metody diasofie (průvěda, něm. Orientierungslehre) a mathese; dále pojmy jako dioikete, edentát, archonom, exilast, chrémat (výrobní pud), makropelmus (jedinec s nezvykle širokýma nohama a podobnýma rukama)[3], psychozot, proterot („upovídaný, zbrklý blázen“), hyperkinet („němý, neklidný běžec“)[4] aj.
Podle Amerlinga se lidský život dělí do dvanácti fází po sedmi letech, přičemž „všechny roky po ukončení 84. roku života jsou mimořádné a taktéž všechny roky před 84. rokem života, neboť životní řád obnáší přesně dvanáctkrát sedm let.“ (sic!)[5]
Během existence ústavu se v něm vystřídalo asi 166 chovanců (mužů i žen), ročně od šesti (v Kateřinské ulici) do šedesáti roku 1883.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Bohemia. Praha: Gottlieb Haase Söhne, 20.4.1876, 49(109). s. 5.
- ↑ Ernestinum : Ústav idiotů Jednoty paní sv. Anny v Praze : stav po 12 letech trvání (1871–1883) Praha : Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy 1998, strana 3 – Předmluva (autorem předmluvy je PhDr. Boris Titzl, Dr.).
- ↑ Ernestinum, str. 102
- ↑ Ernestinum. str. 28
- ↑ Ernestinum, str. 23
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Karel Slavoj Amerling: Ernestinum : Ústav idiotů Jednoty paní sv. Anny v Praze: stav po 12 letech trvání (1871–1883) Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy 1998, 131 s. Překlad a vysvětlivky Jana Kepartová, předmluva Boris Titzl.