Ernest Jan Biron
Neprovádějte přesun, pokud by mohl být sporný. Je-li stránka zároveň navržena na smazání, nepřesouvejte ji před koncem diskuse.
Ernest Jan Biron, původně Ernest Jan Bühren (lotyšsky Ernests Johans Bīrons, německy Ernst Johann von Biron, rusky Эрнст Иоганн Бирон) (23. listopadu 1690 v Kalnciems - 29. prosince 1772 v Jelgavě) - říšský hrabě, kníže kuronský a zemgalský v letech 1737-1741 a 1763-1769, pan sycovský od 1734, favorit a rádce ruské carevny Anny Ivanovny, po její smrti v roce 1740 regent ruského impéria v zastoupení nedospělého cara Ivana VI.
Ernest Jan Bühren pocházel z livonské šlechty. Byl synem středně zámožného šlechtice Karla von Bührena a Kateřiny Hedviky van der Raab. V mládí studoval na Univerzitě Albertina v Královci.
Za svůj závratný společenský vzestup a kariéru vděčil kuronské kněžně, ženě Frederika Viléma Kettlera, Anně Ivanovně. Vstoupil do jejího života přibližně v době, kdy sešlo ze sňatku Anny s Moritzem von Sachsen, a měl na ni ohromný vliv až do konce jejího života. V roce 1718 nastoupil jako osmadvacetiletý dvořan do služby v kanceláři ovdovělé kněžny, stal se záhy správcem jednoho z panství a v roce 1727 plně vystřídal předchozího správce Kuronska P. M. Bestuževa, a to nejen v úřadě, ale i v roli Annina favorita. Objevily se dokonce zvěsti, že mladší Bührenův syn, Karel Ernest (nar. 11. října 1718) měl být jeho synem od Anny. (Toto tvrzení obsahuje kniha knížete Dolgorukého, vydaná v roce 1788). Pro tuto domněnku není přímých důkazů, existuje však nepřímé svědectví: když Anna v lednu roku 1730 přesídlila z Mitavy do Moskvy převzít vládu nad říší, vzala chlapce s sebou, třebaže Bühren s rodinou zůstal v Kuronsku.
Obsah |
Favorit carevny Anny Ivanovny [editovat]
.jpg)
V roce 1730, když se Anna Ivanovna stala ruskou carevnou, Ernest Jan Bühren i se svou rodinou přijel do Sankt Petěrburgu, kde dostal titul hraběte, úřad podkomořího, Řád sv. Alexandra Něvského a Řád sv. Ondřeje, a začal užívat erb i jméno francouzských knížat Bironů (podle shodné fonetické podoby obou jmen); následně díky carevnině protekci získal v roce 1733 roku titul říšského hraběte od císaře Karla VI. i zakoupil zemské panství Syców v dolním Slezsku.
Obdařen bezmeznou důvěrou Anny Ivanovny začal Biron hromadit pro sebe státní úřady v Rusku. Stál v čele Tajné kanceláře i tříčlenného Carského kabinetu, v němž hrál hlavní roli a které si zcela podřídil. Převzal kontrolu nad civilní administrativou i vrchní velení armády, přičemž důležité posty obsazoval svými lidmi, nejčasněji livonskými Němci. Blízké okolí carevny, k němuž náleželi mezi jinými Burkhard Christoph Münnich i Andrej Ostermann záhy odstavilo od vlády dosud všemocnou rodinu Dolgorukovových, která byla vypovězena na Sibiř. V Rusku započala vláda jednoho ministra, totiž Birona; toto období je zváno bironovština.
Rychle bohatnul a jeho majetek byl srovnatelný s majetkem carské rodiny. Byl známý životem na vysoké noze a chovem koní. Na carském dvoře organicoval lovy, hostiny, excentrické hry a zábavy. Zavedl v Rusku módu přepychu a okázalosti. Od poloviny 30. let 17. století měl fakticky plně v rukou vládu v Rusku. V roce 1737 po smrti Ferdinanda Kettlera byl Annou Ivanovnou jmenován jeho nástupcem a dědičným knížetem kuronským a zemgalským.
Jeho vláda byla plná surovosti, teroru, byrokratické zvůle. Důsledkem byla lokální povstání a mužické bouře. Pro jejich utlumení vytvořil Tajnou policii, v jejímž čele stál jemu zcela loajální Alexandr Ušakov. Začínal politické procesy a byl iniciátorem množství dvorských intrik, neboť se hrozil možnosti ztráty svého postavení.
V roce 1733 se podílel na politice Ruska ohledně obsazení polského trůnu po smrti Augusta II. Silného. V roce 1735 na jeho radu carevna Anna Ivanovna vypověděla válku Turecku s cílem dobýt Krym. Ruská armáda sice rychle ovládla rozsáhlé území, tažení se však ukázalo neúspěšným pro neschopnost ruské diplomacie.
Regent ruského impéria [editovat]
V roce 1740, po smrti carevny Anny Ivanovny, byl Ernest Jan Biron ustanoven opatrovníkem nástupce carského trůnu, Ivana VI.. Od umírající carevny získal i titul regenta do carevičovy plnoletosti. Když carevna zemřela (17. října), okamžitě převzal vládu. Neudržel se však dlouho, neboť proti němu vystoupila matka malého cara, Anna Leopoldovna.
Pád [editovat]
V noci 9. listopadu 1740 byl Ernest Jan Biron uvězněn vojáky polního maršálka Burkharda Münnicha, internován v pevnosti Schlüsselburg a o několik dní později dekretem nové regentky zbaven vlády. Předstoupiv před komisi byl obviněn z vlastizrady a odsouzen k smrti. Anna Leopoldovna nicméně dodatečně změnila výrok soudu a poslala Birona do vyhnanství. Kníže pozbyl všech hodností, titulů, úřadů i majetku a byl 13. července roku 1741 v doprovodu stráží odvezen do Pelymu v tobolské gubernii. Na Sibiři měl zůstat až do své smrti.
V Kuronsku kromě pokusu ustanovit novým knížetem polního maršálka Ludvíka Ernesta von Braunschweig-Lüneburg-Bevern nastalo několikaleté interregnum. Stát řídila Knížecí rada, které předsedal landhofmeister Kryštof Frederik von Sacken-Appricken.
Za vlády carevny Alžběty I. Petrovny se osud Ernesta Jana Birona poněkud zlepšil. Panovnice zmírnila výrok své předchůdkyně a změnila vyhnanství na domácí vězení. Trůnu zbavený kuronský kníže se usadil v Jaroslavli na Volze, měl k dispozici palác se služebnictvem, knihovnu a stádo koní, mohl rovněž pořádat lovy. Přesto však byl stále vězněm pod kontrolou státu a neměl právo se vrátit do hlavního města Ruska. Teprve v roce 1762 car Petr III. dovolil Bironovi vrátit se do Sankt Petěrburgu, vrátil mu dokonce i úřady a řády.
Návrat na trůn Knížectví kuronského a zemgalského [editovat]
V roce 1763 za vlády carevny Kateřiny II. byl Biron využit k posílení ruské politiky v Polsku a protekcí panovnice znovu usazen na trůn kuronského knížectví, kde již několik led vládl syn Augusta III. Sasa, Karel Kristián Wettin. Po získání trůnu začal Biron rychle v Kuronsku zavádět absolutistickou vládu. Započal s výstavbou okázalých palácových rezidencí v Jelgavě a v Rundāle (ta bývá často označována za "baltské Versailles"). Jako postarší člověk však již nebyl schopen sám spravovat vládu a fakticky v jeho jméně vládl jeho syn a nástupce, Petr Biron. V roce 1769 Ernest Jan Biron rezignoval na další vládu a abdikoval. Zemřel tři roky nato, 29. prosince 1772 v Jelgavě. V kryptě pod zámkem v Jelgavě byl také vedle ostatních kuronských knížat pochován.
Soukromý život [editovat]
Ernest Jan Biron byl v letech 1716-1740 favoritem kuronské kněžny a později ruské carevny Anny Ivanovny.
Z manželství, které uzavřel roku 1723 s Benignou Gottliebou von Trotha, vzešli tři potomci:
- Petr Biron (1724-1800), kníže kuronský, zemgalský a zaháňský (otec Kateřiny Vilemíny Zaháňské, známé jako paní kněžna z Babičky Boženy Němcové
- Hedvika Alžběta (1727-), žena tajného rady ruského dvora barona Alexandra Čerkasova
- Karel Ernest Biron (1728-1801), generálmajor ruské armády, pán na Sycově, zakladatel slezské linie bironských knížat
Literatura [editovat]
- ŠÍNOVÁ, Lenka. Příběh carevnina favorita: Ernst Johann von Biron. Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie. 2012, roč. 23, čís. 11-12, s. 256-261. ISSN 1210-6097.
Externí odkazy [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernest Jan Biron na polské Wikipedii.
