Ermengarda z Anjou (1146)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Fulko IV. z Anjou
matka Hildegarda z Beaugency
I. manžel Vilém IX. Akvitánský
II. manžel Alan IV. Bretaňský
syn Conan III. Bretaňský
dcera Hawise
syn Geoffroy

Ermengarda z Anjou (francouzsky Ermengarde d'Anjou, † 1. června 1146) byla akvitánská vévodkyně, hraběnka z Poitiers a vévodkyně bretaňská. Druhou část života trávila v klášterním ústraní.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako dcera Fulka, hraběte z Anjou a jeho první manželky Hildegardy z Beaugency. Roku 1089 byla provdána za mladého akvitánského vévodu Viléma. Záletný manžel ji však již po roce trvání manželství zapudil. Znovu se provdala roku 1093,[1] kdy se stala druhou chotí bretaňského vévody Alana IV. Během jeho účasti na křížové výpravě spravovala panství a také se setkala s učením potulného kazatele Roberta z Arbrisselu.

Vévoda Alan se ze Svaté země vrátil a roku 1112 vzdal ve prospěch syna Conana vlády. Stal se mnichem v Redonu. Ermengarda pak vstoupila do kláštera Fontevrault, kde žili následovníci Roberta z Arbrisselu.

Ty dcero Fulkova, ozdobo armorického kraje, krásná, cudná, nevinná, prostá, jasná a svěží... Leč ty, že Krista miluješ a odříkáš se světa, že oděv, potravu sdílíš jen s chudobnými, o to jsi krásnější a dražší svému Pánu. Ni smrt ni staroba cenu tvou nezničí.
— Marbode, biskup renneský[2]

Zřejmě kolem roku 1116 se do téhož kláštera uchýlila i Filipa z Toulouse, druhá choť záletného akvitánského vévody. Zdá se, že roku 1119, v době, kdy byla Filipa i Ermengardin muž Alan Bretaňský po smrti, žila Ermengarda na synově dvoře a podala na Viléma Akvitánského stížnost k církevnímu koncilu kvůli tomu, že ji kdysi opustil.

Poté se stala jeptiškou v cisterciáckém klášteře Larrey. Roku 1132 se vydala na návštěvu Svaté země, kde byl její bratr Fulko jeruzalémským králem. Po návratu do Francie založila u Nantes klášter Berzé a zřejmě se usídlila v klášteře v Redonu, kde byla po svém skonu jako žena pokročilého věku i pohřbena.[3][pozn. 1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dle jiné verze zemřela v Jeruzalémě a její tělo bylo do Redonu převezeno.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.fmg.ac
  2. PERNOUDOVÁ, Régine. Žena v době katedrál. Praha : Vyšehrad, 1996. Dále jen Žena v době katedrál. ISBN 80-7021-544-5. S. 114.  
  3. Žena v době katedrál, str. 116-118

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]