Erik II. Dánský
| Erik II. Dánský | ||
|---|---|---|
| král Dánska | ||
 |
||
| Erik II., obraz namalovaný okolo roku 1575 | ||
| Doba vlády | 1134 – 1137 | |
| Narození | cca 1090 | |
| Úmrtí | 18. červenec 1137 | |
| Pochován | Katedrála v Ribe | |
| Předchůdce | Niels Dánský | |
| Nástupce | Erik III. Dánský | |
| Královna | Malmfrid Kyjevská | |
| Otec | Erik I. Dánský | |
| Matka | neznámá | |
Erik II. Dánský (Erik II Emune, 1090? – 18. červenec 1137) byl králem Dánska v letech 1134 až 1137. Jeho přízvisko Emune znamená pamětihodný.
Obsah |
Život[editovat]
Erik se narodil okolo roku 1090 jako nemanželský syn Erika I. a neznámé konkubíny.[1] Jeho nevlastní bratr Knut Lavard mu věnoval některé dánské ostrovy,[2], takže se stal jarlem ostrovů Møn, Lolland a Falster.[3] Když byl Lavard v roce 1131 zavražděn, Erik se připojil ke svému nevlastnímu bratrovi Haraldu Kesjovi v rebelii proti jeho vrahovi, králi Nielsovi.[4] V dubnu téhož roku byl Erik zvolen protikrálem.[1]
Erik proti Nielsovi prohrál několik bitev[4] a stáhl se do Skåne. Neúspěšně se pokoušel přesvědčit císaře Lothara III., aby ho podpořil,[4] a odmítl ho i Magnus IV. Norský.[2] V roce 1134 jej podpořili jak arcibiskup z Lundu Aser, tak Lothar III.[1] V roce 1134 s pomocí německých žoldáků porazil Nielsovu armádu u Foteviku[3] a Niels brzy poté zemřel.
Dánský král[editovat]
Erik byl po Nielsově smrti prohlášen králem. Do Dánska se vrátil jeho nevlastní bratr Kesja, který byl ve Šlesvicku rovněž prohlášen králem. Erik však nechal zabít Kesju i jeho syny, ze kterých unikl jen Olaf Haraldsen, jeden z budoucích uchazečů o dánský trůn.[4] Erik se poté snažil konsolidovat a legitimizovat svou vládu. Uděloval tituly a privilegia svým podporovatelům a byl známý svou tvrdostí k nepřátelům. Zahájil proces kanonizace Knuta Lavarda a založil klášter v Ringstedu.[4]
V létě 1136 podnikl křížovou výpravu proti pohanským obyvatelům ostrova Rujána a jeho centru Arkona.[2] Ještě předtím, v roce 1135, naopak prohrál námořní bitvu proti pomořanskému vládci Ratiboři I. a Slované vyplenili Roskilde (tehdy dánské hlavní město).[5].
Smrt[editovat]
V roce 1137 Erika II. zavraždil dánský šlechtic Sorte Plov. Podle legendy požádal o svolení přistoupit ke králi. Když shledal, že král nemá pod tunikou brnění, odrazil jeho ochránce a pobodl ho kopím. Králův synovec Erik se přiblížil s mečem v ruce, ale Sorte mu řekl, že se uklidnil, protože je první v následnické linii.[6]
Manželství a potomci[editovat]
Ještě před svým nástupem na trůn se Erik oženil s Malmfrid Kyjevskou[1], dřívější manželkou norského krále Sigurda. S ní však neměl potomky. Se svou konkubínoue Thunnou však měl nemanželského syna, který se později stal králem Svenem III.[2]
Reference[editovat]
- ↑ a b c d Stefan Pajung, Erik Emune ca. 1090-1137, danmarkshistorien.dk, Aarhus University, January 20, 2010
- ↑ a b c d Bricka, Carl Frederik, Dansk Biografisk Lexikon, vol. IV [Clemens - Eynden], 1890, pp.540-542.
- ↑ a b Palle Birk Hansen, Forside > Jubilæumslogo > Logohistorier > Peder Bodilsen, Næstved Municipality
- ↑ a b c d e Erik 2. Emune at Gyldendals Åbne Encyklopædi
- ↑ Olga Baranowska, Pomorze Zachodnie, moja mała ojczyzna, Szczecin 2001, wyd. "Ines", K.Kozłowski, J.Podralski Gryfici Książęta Pomorza Zachodniego, KAW Szczecin 1985
- ↑ Huitfeldt, Arild. Danmarks Riges Krønike.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eric II of Denmark na anglické Wikipedii.
Externí odkazy[editovat]
| Předchůdce: Niels Dánský |
 |
Dánský král 1134–1137 |
|
Nástupce: Erik III. Dánský |
