Erich Abraham

Erich Abraham
Erich Abraham
Narození	27. března 1895 ; Marienburg, Německé císařství
Úmrtí	7. března 1971 (ve věku 75 let) ; Wiesbaden, SRN
Vojenská kariéra
Hodnost	General der Infanterie
Doba služby	1914 – 1945
Sloužil	Německé císařství (do roku 1918); Výmarská republika (do roku 1933); Třetí říše
Složka	Reichsheer (do roku 1918); Reichswehr (do roku 1933); Wehrmacht
Jednotka	76. pěší divize; LXIII. armádní sbor
Války	První světová válka; Druhá světová válka
Vyznamenání	Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi; Německý kříž ve zlatě
	multimediální obsah na Commons

Erich Gottfried Abraham (27. března 1895 – 7. března 1971) byl německý veterán první světové války a pozdější vysoce vyznamenaný generál pěchoty (General der Infanterie), sloužící během druhé světové války. Mimo jiné byl držitelem rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi nebo německého kříže ve zlatě.

Mládí a první světová válka[editovat | editovat zdroj]

Erich Abraham se narodil 27. března roku 1895 v západopruském městě Marienburgu jako syn drážního úředníka. Po dokončení vzdělání vstoupil dobrovolně s vypuknutím první světové války do císařské německé armády, kde byl následně zařazen ke 152. pěšímu pluku (Infanterie-Regiment Nr. 152) ze 41. divize generálmajora Hermanna von Steina.

S divizí byl následně odvelen na východní frontu, kde se s jednotkou zapojil do bojů u Tannenbergu, kde německá armáda později zvítězila. U tohoto pluku se postupně vypracoval až do hodnosti četaře (Vizefeldwebel) a stal se rovněž důstojnickým čekatelem (Offiziersaspirant). Dne 11. července 1915 byl povýšen do hodnosti poručíka v záloze (Leutnant der Reserve) a zhruba o měsíc později byl převelen ke 341. pěšímu pluku (Infanterie-Regiment Nr. 341) ze 86. pěší divize (86. Infanterie-Division), kde byl jmenován do funkce velitele čety.

Pluk se nacházel rovněž na východní frontě a Abraham se společně se svou jednotkou zapojil do těžkých bojů proti ruské carské armádě v bitvě u Gorlice. Zde poručík Abraham převzal dočasně velení roty poté, co byl její velitel zabit v boji. Po vítězství v bitvě byl za své velení rotě vyznamenán k počátku září téhož roku pruským železným křížem II. třídy a zároveň se vrátil ke své četě, které velel před tím. V této funkci zůstal až do poloviny září roku 1916.

Následně poté byl jmenován pobočníkem velitele III. praporu z téže pluku, přičemž tuto funkci zastával až do počátku února roku 1917. Funkci pobočníka velitele praporu si vyzkoušel i na dále a to u I. praporu. Později už následovaly různé pozice u štábu 86. pěší divize, u kterých zůstal až do konce války. Mezi jeho další vyznamenání, která do konce války obdržel patří např. pruský železný kříž II. třídy nebo Rakousko-Uherský vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou ozdobou.

Poválečné období a policejní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po skončení války sloužil Abraham u různých dobrovolnických vojenských uskupení a se vznikem Reichswehru se byl přidělen ke 109. pěšímu pluku Reichswehru (Reichswehr-Infanterie-Regiment 109), který spadal pod 9. brigádu Reichswehru proslulého generála Paula von Lettow-Vorbecka. Zde sloužil ve funkci pobočníka velitele praporu, tedy funkce, kterou dobře znal ze svého válečného působení.

K 20. květnu roku 1920 však armádu opouští a hned na to vstupuje do služeb policie. V září téhož roku je mu ještě propůjčena hodnost armádního nadporučíka v záloze (Oberleutnant der Reserve).

Jeho prvním služebním postem se stalo policejní prezidium ve Štětíně, kde byl hned v červnu téhož roku povýšen do hodnosti policejního nadporučíka.