Epikutánní test

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Záda při epikutánním testu

Epikutánní test (někdy též kožní náplasťový test)[1] je způsob hledání alergenů, kdy je zkušební látka nanášena dermatologem na kůži pacienta („epikutánní“ znamená na kůži či na povrchu kůže)[2].

Popis testování[editovat | editovat zdroj]

Po aplikaci zkušební látky jsou prováděny její odečty, a to 48, 72 a 96 hodin po aplikaci.[3] Testování proto trvá 5 dnů (tedy jeden obvyklý pracovní týden). V pondělí jsou testovací látky (i například 37 různých alergenů) nanášeny na kůži pacienta (obvykle na záda do prostoru mezi lopatkami), ve středu jsou přelepovací náplasti chránící nanesené testovací látky strženy a je proveden první testovací odečet. Další odečty se provádí ještě ve čtvrtek a v pátek.[4] Pokud je pacient na danou testovanou látku alergický, objeví se v místě testů červené svědivé ložisko.[1]

Záda se po celou dobu testování nesmějí umývat ani sprchovat, aby nedošlo k odlepení náplastí. Je proto nevhodné i nadměrné zpocení (například při sportu apod.).[4]

Doporučení a omezení před a po absolvováním testu[editovat | editovat zdroj]

Před testem je potřeba provést opatření, která by výsledek testu znehodnotila či ovlivnila. Je třeba týden před testováním vynechat celkově podávané léky proti svědění a alergii. Minimálně týden, lépe však týdny dva, před testováním je nutné vynechat hormonální léky (kortikosteroidy a lokální imunomodulátory). Měsíc před testováním se nesmí užívat celkově podávané kortikosteroidy. Jejich postupné vysazení ovšem musí řídit pouze ošetřující lékař.[4]

Vlastní vyšetření není možné provádět při akutně probíhajícím ekzému. Není jej možné provést ani při opalování na slunci či v soláriích jeden měsíc před testováním, v graviditě či při současně probíhající celkové i lokální imunosupresivní léčbě.[4]

Po testování není možné se po dobu asi 3 až 4 týdnů opalovat, neboť hrozí riziko tzv. fotosenzitivní reakce.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

S epikutánním testováním se v Československu začalo po druhé světové válce. Pionýry v této oblasti byli prof. Lubor Jirásek (19161998), prof. Gustav Lejhanec (19071973) a prof. Vlastimil Resl (19061986). Na Slovensku se pak o rozšíření testování zasloužil prof. Eugen Hegyi (1917).[5]

Aby ovšem bylo možné testování provádět a správně jeho výsledky interpretovat, bylo nutné zajistit validitu epikutánního testu napříč celou Evropou. V roce 1938 navrhl dánský lékař prof. Poul Bonnevie (19071990) první sadu alergenů pro rutinní testování. Roku 1962 byla navržena první evropská standardní sada alergenů a od roku 1967 se o standardizaci testu stará mezinárodní sdružení předních dermatologů v oboru, tzv. International Contact Dermatitis Research Group (ICDRG). V severní Americe existuje podobná společnost nazývající se North American Contact Dermatitis Group (NACDG).[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KLAUZOVÁ, Kateřina. Epikutánní testy [online]. Asklepion, 2007-07-30, [cit. 2011-09-21]. Dostupné online.  
  2. KOHOUTEK, Rudolf. epikutánní [online]. ABZ slovník cizích slov, [cit. 2011-09-21]. Dostupné online.  
  3. CABRNOCHOVÁ, Andrea. Epikutánní testy (kožní alergologické testy) [online]. Kolín: Andrea Cabrnochová, [cit. 2011-09-21]. Dostupné online.  
  4. a b c d e SCHMIEDBERGEROVÁ, Renata. Epikutánní testy. Praha : Fakultní nemocnice Na Bulovce. 1 s. S. 1.  
  5. a b KRATOCHVIL, František. Epikutánní testy [online]. Brno: František Kratochvil, [cit. 2011-09-21]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]