Liparské ostrovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Eolské ostrovy)
Skočit na: Navigace, Hledání
Liparské ostrovy

Liparské ostrovy nebo též Eolské ostrovy (italsky: Isole Eolie) leží v Tyrhénském moři u severního pobřeží Sicílie v aktivním vulkanickém pásmu mezi Etnou a Vesuvem. Jsou to sopečné ostrovy, tedy vrcholky sopek vyčnívající nad hladinu. Jsou součástí italské provincie Messina, náležející k autonomní oblasti Sicílie. Šest ostrovů tvoří město Lipari, na sedmém ostrově (Salina) se rozkládají města Santa Marina Salina, Malfa a Leni.

Přehled ostrovů[editovat | editovat zdroj]

  ostrov italsky rozloha
(km²)
nejvyšší vrchol max.nadm.výška
(m)
1 Lipari Isola di Lipari 37,3 Monte Chirica 602
2 Salina Isola di Salina 26,1 Monte Fossa delle Felci 962
3 Vulcano Isola di Vulcano 20,9 Gran Cratere o la Fossa di Vulcano 391
4 Stromboli Isola di Stromboli 12,2 Vancori 924
5 Filicudi Isola di Filicudi 9,5 Fossa Felci 774
6 Alicudi Isola di Alicudi 5,2 Filo dell'Arpa 675
7 Panarea Isola di Panarea 3,4 Punta Cardosi 421

Menší ostrůvky: Basiluzzo, Dattilo, Lisca Bianca, Strombolicchio (Isola di Strombolicchio)

Obecný popis[editovat | editovat zdroj]

Liparské ostrovy mají příjemné středomořské klima. Jejich pobřeží je členité, plné strmých útesů. Jsou zde místa vhodná k potápění, ale jen málo pláží. Krajinný ráz určují především výrazné kužele jednotlivých sopek. Ty pokrývá bujná středomořská vegetace. Jsou zde však i místa zcela holá kde na povrch vystupuje světlá pemza plná kousků černého obsidiánu. Bezesporu největší přírodní zajímavostí je vulkanická činnost, zvláště na ostrovech Vulcano a Strómboli. Na ostrovech nejsou velké hotelové komplexy ani průmyslové podniky (s výjimkou dolů na pemzu). Nově stavěné penziony a soukromé vily slouží převážně jako letní sídla a obvykle se důsledně přidržují architektonického stylu daného starší zástavbou. Tato výstavba vede i k opětovnému osídlování odlehlejších částí ostrovů, v nedávné minulosti opuštěných místním obyvatelstvem stěhujícím se do měst na pobřeží. Ostrovy jsou zapsány v seznamu Světového dědictví UNESCO.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ostrovy byly osídleny koncem neolitu. V 6. století př. n. l. zde žili Řekové, v roce 252 př. n. l Římané. Ve středověku zde často nacházeli útočiště piráti. Na ostrově Lipari je několik stavebních památek z 16. a 17. století (pevnost, katedrála).[1]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Vulkanické pásmo spojující Etnu s Vesuvem je stále aktivní. V Tyrhénském moři mezi Liparskými ostrovy a Neapolí se pod hladinou ukrývají činné sopky nemalých rozměrů. Stopy vulkanické činnosti v této oblasti jsou více než dva miliony let staré. Stáří samotných ostrovů je přibližně 350 000 let. Jejich nejmladší částí je od roku 183 př. n. l. Vulcanello. Tento původně samostatný ostrov byl v 16. století spojen proudy lávy s ostrovem Vulcano. Už od starověku se na ostrovech těží pemza a v dávné minulosti to byl i obsidián.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Aliscafo

Spojení mezi jednotlivými ostrovy, se Sicílií a s pevninou je zajištěno pomocí trajektů a rychlých křídlových člunů pro osobní dopravu (Aliscafi).[1] Pravidelné linky vyplouvají z přístavu Milazzo na sicilském pobřeží. Mnohem řidší je spojení s městy Palermo na Sicílii a Neapol na Apeninském poloostrově. Na větších ostrovech (Lipari, Salina) funguje autobusová doprava. Naopak na Alicudi kde nejsou silnice, ale pouze schody, jsou jediným dopravním prostředkem soumaři.

Turistické informace[editovat | editovat zdroj]

Je téměř nemožné obstarat si přesného průvodce nebo aktuální mapu ostrovů. Výstavba nových budov a chátrání starších usedlostí urychlují zastarávání průvodců i map. Turistické značky jsou zde s výjimkou ostrova Panarea něčím téměř neznámým. Ostrovy však nejsou příliš velké. I ty největší z nich jako Lipari nebo Salinu přejde průměrně zdatný turista za jediný den. Patrně nejvýhodnější místo pro ubytování turisty, který chce poznávat jednotlivé ostrovy je díky své poloze a dobrému spojení přístav Lipari na stejnojmenném ostrově. Při cestách mezi ostrovy je třeba mít na paměti, že lodní doprava je závislá na počasí. Může se stát že člun vynechá některý přístav na trase, nebo že doprava bude na několik hodin, třeba i do druhého dne přerušena. Křídlové čluny (Aliscafo) jsou zcela nevhodné pro osoby trpící nevolností v dopravních prostředcích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b AUTORSKÝ KOLEKTIV. Itálie. Praha : Olympia, 1990. ISBN 80-7033-101-1. Kapitola Liparské ostrovy, s. 61.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Aeolian Islands ve Wikimedia Commons