Environmentalismus
Environmentalismus (z anglického environment – prostředí) je politické a etické hnutí, které obhajuje zachování, obnovu a/nebo zlepšení přírodního prostředí, někdy je také zmiňován jako hnutí pro kontrolu znečištění či ochranu diverzity rostlin a živočichů.[1] Environmentalismus usiluje o změnu společenských, politických a ekonomických mechanismů, které životní prostředí poškozují.
Svým objektem je environmentalismus blízký vědnímu oboru environmentalistika, která se zabývá vztahy mezi přírodou a společností, případně ekologii, která se zabývá vztahu mezi organismy a prostředím.
Environmentalismus a ekologismus
Termíny environmentalismus a ekologismus někteří chápou jako synonyma.[2] Jiní slovo ekologismus vyhrazují pro radikální, nekompromisní environmentalismus.[3][4]
Dějiny
O environmentalismu jako o politické teorii lze hovořit od počátku 60. let 20. století. V tomto období se mnozí ekologové začali věnovat problematice životního prostředí, především populačnímu růstu a někteří se snažili nabídnout řešení a pracovali např. s myšlenkou zapojení některých východních filosofií do běžného života. Vycházejí vlivné publikace (Rachel Carson: Tiché jaro, Donella Meadows a Dennis Meadows: Meze růstu) a i díky tomu se ekologie dostala do povědomí mnoha lidí a začalo se o ní diskutovat. Zároveň se zakládají různé ekologické nátlakové [zdroj?] skupiny – např. Greenpeace, Friends of the Earth atd. – a v průběhu 80. let vznikají v evropských zemích strany zelených, které časem dokáží proniknout i do vlád.
V České republice má environmentalismus své zástupce v některých členech Strany zelených, Zelených, Strany pro otevřenou společnost a skupiny v rámci pokusů o vytvoření ekoplatformy ČSSD (Zelená platforma, Platan, Zvonečník).[5]
Kritika
Podle libertariánů a neoliberálů environmentalismus nepřípustně omezuje svobodu trhu a soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Václav Klaus označil environmentalismus za nový komunismus. Podle Klause environmentalismus „vzývá zemi a přírodu a pod hesly o jejich ochraně – podobně jako staří marxisté – se snaží nahradit svobodný spontánní vývoj lidstva centrálním (nyní globálním) plánováním celého světa“.[6]
Podle názoru „skeptických ekologů“ (jejichž zástupci jsou například Bjørn Lomborg nebo Ivan Brezina) environmentalisté přehánějí svá tvrzení, vytvářejí „strašáky“ (DDT[7], jaderná energetika), prezentují jen fakta podporující jejich názor a prosazují nákladná a málo efektivní opatření. Upozorňují též na to, že pro mnoho lidí se ochrana životního prostředí stala jakousi náhražkou náboženství.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ Environmentalism - Definition and More from the Free Merriam-Webster Dictionary [online]. Merriam-webster.com, 2010-08-13. Dostupné online.
- ↑ http://policy.euweb.cz/print.php?id=27
- ↑ Andrew Dobson, Green Political Thought, 1995
- ↑ Bohuslav Binka: "Zelení úředníci se zbytkem vzpurné duše", Ekolist 06/2009, od s. 14 [1]
- ↑ Mladý biolog Jakl založil Zvonečník, ekoplatformu ČSSD, Deník Referendum, Jiří Guth, 20.9.2010
- ↑ http://zpravy.ihned.cz/svet/c1-20712180-klaus-environmentalismus-je-novy-komunismus
- ↑ http://www.osel.cz/index.php?clanek=6327
- ↑ http://www.lidovky.cz/lide-jsou-dulezitejsi-nez-zvirata-d5d-/ln_veda.asp?c=A061019_164616_ln_veda_hlm
.svg)