Environmentální spravedlnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Environmentální spravedlnost (Environmental justice) je pojem, který vznikl krátce po definování environmentálního rasismu v osmdesátých letech v Americe. Existuje mnoho hnutí a organizací, jejichž cíl je prosadit lokální i globální environmentální spravedlnost pro všechny.

Definice[editovat | editovat zdroj]

Environmentální spravedlnost znamená spravedlivé zacházení a smysluplné zapojení všech lidí nehledě na rasu, barvu pleti, národnost nebo příjem, s ohledem na vývoj, vytváření a prosazování environmentálních zákonů, nařízení a postupů. Spravedlivé zacházení znamená, že žádná skupina lidí by neměla trpět nepřiměřeným množstvím negativních environmentálních důsledků vyplývajících z industriálních, obecních, komerčních, místních nebo státních činností a nařízení. Jednoduše řečeno, environmentální spravedlnost podněcuje právo každého člověka na rovnou ochranu a rovné uplatňování zákonů a regulí týkajících se životního prostředí.[1]

Principy environmentální spravedlnosti[editovat | editovat zdroj]

V říjnu roku 1991 vytvořili účastníci Prvního Národního Environmentálního Vůdcovského Summitu Lidí Různých Barev Pleti (First National People of Color Environmental Leadership Summit) tyto principy environmentální spravedlnosti:[2]

  1. Environmentální spravedlnost potvrzuje posvátnost Matky Země, ekologický soulad a vzájemnou závislost všech druhů, a právo být prost ekologických destrukcí.
  2. Environmentální spravedlnost požaduje, aby byl veřejný pořádek založen na vzájemném respektu a spravedlnosti pro všechny lidi, bez jakýchkoliv forem diskriminace nebo předsudků.
  3. Environmentální spravedlnost diktuje právo na etické, vyvážené a zodpovědné využívání půdy a obnovitelných zdrojů v zájmu udržitelnosti planety pro lidi a ostatní živé tvory.
  4. Environmentální spravedlnost se dovolává univerzální ochrany od testování nukleárních zbraní, těžby, produkce a zbavování se toxického či jinak nebezpečného odpadu a jedů a nukleárního testování, které ohrožují základní právo na čistý vzduch, zemi, vodu a jídlo.
  5. Environmentální spravedlnost potvrzuje fundamentální právo na politickou, ekonomickou, kulturní a environmentální svobodné rozhodování všech lidí.
  6. Environmentální spravedlnost požaduje zastavení výroby všech toxinů, nebezpečných odpadů a radioaktivních materiálů, a aby všichni bývalí i současní výrobci byli přísně odpovědní za detoxifikaci a kontrolu při výrobě.
  7. Environmentální spravedlnost si vymáhá právo účastnit se jako rovnocenný partner každého bodu rozhodovacího procesu, včetně vyhodnocování potřeb, plánování, provedení, prosazování a vyhodnocení.
  8. Environmentální spravedlnost potvrzuje právo všech pracovníků na bezpečné a zdravé pracovní prostředí bez nutnosti zvolit si mezi nebezpečným povoláním a nezaměstnaností. Toto se vztahuje i na lidi pracující doma.
  9. Environmentální spravedlnost hájí právo oběti environmentálního rasismu či jiné environmentální nespravedlnosti na získání plné náhrady škody a oprav všech poškození stejně jako kvalitní zdravotní péči.
  10. Environmentální spravedlnost považuje vládní činy environmentálního rasismu/nespravedlnosti za porušení mezinárodního zákona, Všeobecné deklarace lidských práv a Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia.
  11. Environmentální spravedlnost musí rozpoznat zvláštní legální a přírodní vztah mezi původními Američany a Americkou vládou skrze smlouvy, ujednání, dohody a přísliby potvrzující suverenitu a právo na sebeurčení.
  12. Environmentální spravedlnost osvědčuje potřebu pro městské i venkovské ekologické zásady pro úklid a znovuvybudování našich měst a venkovů v souladu s přírodou, ctící kulturní celistvost všech komunit, a poskytující spravedlivý přístup všem ke kompletnímu sortimentu všech zdrojů.
  13. Environmentální spravedlnost se dovolává přísného prosazování principů informovaného souhlasu (informed consent), a zastavení testování experimentálních reprodukčních a léčebných procedur a vakcinací na lidech nebílé pleti.
  14. Environmentální spravedlnost oponuje ničivým činnostem multinárodních korporací.
  15. Environmentální spravedlnost oponuje vojenské okupaci, utiskování a vykořisťování zemí, lidí, kultur a jiných životních forem.
  16. Environmentální spravedlnost se dožaduje vzdělání současných a budoucích generací s důrazem na sociální a environmentální otázky, založením na naší zkušenosti a porozumění všech našich různých kulturních úhlů pohledu.
  17. Environmentální spravedlnost vyžaduje abychom my, jako jednotlivci, vždy volili minimální konzumaci zdrojů Matky Země a minimální produkci odpadu, a abychom učinili vědomé rozhodnutí zpochybňovat a změnit priority v našem životním stylu za účelem udržet zdraví přírodního světa pro současné a budoucí generace.

Definice životního prostředí[editovat | editovat zdroj]

Životní prostředí je místo kde žijeme, pracujeme, hrajeme si a modlíme se.[3] Životní prostředí je tedy vše kolem nás.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Robert Bullard, The Quest for Environmental Justice: Human Rights and the Politics of Pollution. San Francisco: Sierra Club Books, 2005. Print.
  • Bullard, Robert D., Paul Mohai, Robin Saha and Beverly Wright. Toxic Wastes and Race at Twenty: 1987-2007. United Church of Christ. Web. 4/7/2013. Available http://www.ucc.org/justice/pdfs/toxic20.pdf
  • Laura Pulido,“Rethinking Environmental Racism: White Privilege and Urban Development in Southern California.” Annals of the Association of American Geographers 90:1 (2000): 12-40. Available at http://www.jstor.org/stable/1515377
  • Mohai, Paul, David Pellow, and J. Timmons Roberts. “Environmental Justice.” Annual Review of Environment and Resources 34 (2009): 405-430. Available at http://www.annualreviews.org/doi/pdf/10.1146/annurev-environ-082508-094348
  • Cole, Luke W. and Sheila R, Foster. From the Ground Up: Environmental Racism and the Rise of the Environmental Justice Movement. New York: New York University Press, 2001. Print.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bullard, Robert D., Paul Mohai, Robin Saha and Beverly Wright. Toxic Wastes and Race at Twenty: 1987-2007. United Church of Christ. Web. 4/7/2013. Available http://www.ucc.org/justice/pdfs/toxic20.pdf
  2. Mohai, Paul, David Pellow, and J. Timmons Roberts. “Environmental Justice.” Annual Review of Environment and Resources 34 (2009): 405-430. Web. 10/13/11. Available http://www.annualreviews.org/doi/pdf/10.1146/annurev-environ-082508-094348
  3. Adamson, Joni, Mei Mei Evans and Rachel Stein (Eds.). The Environmental Justice Reader. Tucson: The University of Arizona Press, 2002. Print.

Související články[editovat | editovat zdroj]