Empedoklés
| Empedoklés | |
|---|---|
 | |
| Narození | 494 př. n. l. Acragas |
| Úmrtí | 434 př. n. l. (ve věku 59–60 let) Etna |
| Příčina úmrtí | pád |
| Povolání | lékař, filozof, spisovatel, básník, politik a řečník |
| Rodiče | Exainetos[1] |
| Příbuzní | Empedokles (olympijský víťaz) (dědeček z otcovy strany)[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Empedoklés z Akragantu (řecky Ἐμπεδοκλῆς ὁ Ἀκραγαντῖνος Empedokles ho Akragantinos, nar. 490 př. n. l. v Akragantu na Sicilii, zemř. okolo 430 př. n. l.-uvádí se, že spáchal sebevraždu skokem do Etny, aby lidé uvěřili, že odešel mezi bohy) byl řecký filosof předsokratického období. Definoval jakožto základní látky všeho bytí dodnes známé čtyři elementy: oheň, vodu, vzduch a zemi. Empedoklés byl pluralista. Hnací síla všeho dění jsou u něho dvě prasíly: láska (fília) - síla sjednocující, a nenávist (neikos)- síla oddělující. Pod vlivem těchto sil svět pulsuje mezi stavem naprosté jednoty a stavem naprostého rozdělení. Náš svět je možný mezi temito dvěma extrémními stavy.
Vliv
- Empedokles je považován za eklektika = přebíral myšlenky jiných lidí a spojoval je do jiného celku (od Pythagorejců, od Herakleita, od Miléťanů). Empedoklovo zobrazení světa se podivuhodně podobá některým teoriím moderní kosmologie, která identifikuje jakožto počátek našeho světa fenoménem „velkého třesku“ a jako jeho konec fenomén „velkého krachu“.
- Vliv Empedokla na moderní myšlení je ale pravděpodobně nejzřetelnější v díle Sigmunda Freuda: tento od roku 1924 v eseji „Jenseits des Lustprinzips“ přijímá do své etiologie dva „Urtriebe“ všeho tělesného a psychického bytí: Trieb lásky: Eros, a Trieb smrti: Todestrieb (nebo Thanatos).
- Empedoklés ze Sicílie pro své závěry používá bádání jak Parmenida, tak i Hérakleita. Tvrdil, že není možná existence jen jednoho arché (pralátky) - voda se přece nemůže změnit v motýla či psa apod. Uznává tedy existenci více pralátek, které se mezi sebou míchají a zase oddělují - tento celý koloběh je podle něj pozorovatelný pouhým okem. Velmi oblíbený příklad jeho teorie je právě ta s malířem. Představte si malíře, který má jedinou barvu, řekněme červenou - s tou určitě nenamaluje zelená luka, ale když má barvy 4 (tedy základní), resp. 3, může pomocí nich stvořit víceméně „nekonečno“ různých odstínů.
Dílo
Z díla, patrně dvou rozsáhlých básní, jejichž rozsah se odhaduje asi na 5000 veršů, se zachovalo asi 1000 veršů.
Česky:
- Očistná píseň; O podstatě světa [z řečtiny přeložil Jaroslav Pokorný]. Praha: Jan Pohořelý 1944
Odkazy
Literatura
- Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Empedoklés, str. 103.
- T. Vítek, Empedoklés I. Studie. Praha: Herrmann 2001
- T. Vítek, Empedoklés II. Zlomky. Praha: Herrmann 2006
- T. Vítek, Empedoklés III. Komentář. Praha: Herrmann 2006
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Empedoklés na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Empedoklés
- (anglicky)
- Stanford encyclopedia of philosophy, heslo Empedoklés
- Empedoklovy zlomky, přel. J. Burnet
- Empedoklovy zlomky, přel. W. E. Leonard
- (německy)
- Zlomky na Zeno.org
- Zlomky „Očišťování“
- ↑ a b Dostupné online.