Emile Reutlinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Émile Reutlinger (ca. 1860)
Emile Reutlinger: Petr Iljič Čajkovskij, 1888, publikováno 1904

Émile August Reutlinger (Emil August Reutlinger 27. srpna 1825 Karlsruhe - 9. srpna 1907) byl francouzský fotograf německého původu.[1]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Emil August Reutlinger se narodil 27. srpna 1825 v Karlsruhe německým rodičům. Jeho starší bratr byl Carl Reutlinger a jeho syn Léopold Reutlinger, oba taktéž významní fotografové.[1]

Po roce 1850 se Emil stal obchodním partnerem svého bratra, který otevřel vlastní fotografické studio v Paříž. Od té doby si začal říkat "Émile". V roce 1880 se odstěhoval z Peru do Paříže, aby tam převzal firmu svého bratra, kterou přejmenoval na Ch. Reutlinger.[1] V roce 1883 požádal o pomoc v podnikání svého syna Leopolda. Ten brzy ukázal, že je lepší obchodník než jeho otec a v roce 1890 nastoupil do vedení studia místo něho.[2]

Zadní strana carte de visite Petra Iljiče Čajkovskijkovského v majetku New York Public Library ukazuje nejen to, že v domě na Boulevard Montmartre č.p. 21 byl zákazníkům k dispozici výtah. Dokládá také to, že společnost měla výhradní zastoupení následujících společností

Nejasné však je, zda tato obchodní spolupráce fungovala již pod hlavičkou Charles Reutlinger nebo až pod vedením Emileho.

Émile Reutlinger převedl společnost v 90. letech na svého syna[4] Léopolda-Émileho (1863-1937).[5]

Existují tři carte de visite a jedna pohlednice, na kterých je Emile a Amélia Ellen Horn-Reutlinger (také: Amélia Ellen Reutlinger), se kterou byl oddán od roku 1902 až do své smrti v roce 1907. Jejich syn Léopold-Émile vedl firmu až do roku 1930.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Emile Reutlinger ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Bibliothèque nationale de France
  2. http://wonderings.net/vintage-postcards/
  3. Revers carte de visite s Čajkovským
  4. Bibliothek national de France: Reutlinger, Charles (1816-1880?):
  5. VIAF

Literatura[editovat | editovat zdroj]