Emile Berliner
| Emile Berliner | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Emile Berliner |
| Narození | 20. května 1851 Hannover |
| Úmrtí | 3. srpna 1929 (ve věku 78 let) Washington, D.C. |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | hřbitov Rock Creek |
| Bydliště | Hannover (1851–1870) Spojené státy americké (od 1870) |
| Alma mater | Cooper Union |
| Povolání | vynálezce, podnikatel, elektroinženýr a průmyslník |
| Ocenění | medaile Elliotta Cressona (1913) Franklinova medaile (1929) Grammy Trustees Award (1987) Národní síň slávy vynálezců (1994) |
| Děti | Henry Berliner Herbert Samuel Berliner |
| Příbuzní | Joseph Berliner, Jacob Berliner a Manfred Berliner (sourozenci) Cora Berliner (neteř) Hans Berliner (prasynovec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emile Berliner (20. květen, 1851 – 3. srpen, 1929) byl v Německu narozený americký vynálezce židovského původu. V roce 1870 se přestěhoval z Německa do Spojených států, Washingtonu D.C., ale do Evropy se vracel a podnikal zde ve snaze zpeněžit některé ze svých nejslibnějších vynálezů. Mezi ty nejznámější patřil mikrofon (1877) a gramofon (1895).
Život
Jeho otec byl obchodník. Měl dvanáct sourozenců, dva z nich ještě v dětství zemřeli. Po střední škole (Samsonschule ve Wolfenbüttelu) začal pracovat v otcově obchodě. Brzy však, roku 1870, odešel do Spojených států amerických, možná proto, aby se vyhnul narukování do prusko-francouzské války. Nejprve žil ve Washingtonu, později v New Yorku, kde získal místo v laboratoři Constantina Fahlberga, objevitele sacharinu. Fahlberg ho zcela nadchl pro vědu, spolu s dobovou atmosférou, která senzačními zprávami o nových vynálezech doslova přetékala. Jedním z nich byl i Bellův telefon. Když ho Berliner prozkoumal, zklamalo ho, jak málo je slyšet hlas z druhé strany přístroje. Sestrojil tedy přístroj, jenž nazval „volný kontaktní vysílač.“ To byl jeho první velký vynález - dnes známý jako mikrofon.
Berliner žádal podíl na patentu telefonu. Ten nevysoudil, ale Bellův kolega, Thomas Watson, který Berlinera navštívil, aby si nový přístroj prohlédl, byl nadšený a nabídl mu místo v Bellových laboratořích. Berliner přijal a Bellova firma patent mikrofonu odkoupila. Tím mohl přístroj nastoupit své vítězné tažení světem.
Z Bellovy firmy Berliner odešel v roce 1884. Přesídlil znovu do Washingtonu a zde založil firmu vlastní. Věřil, že má s čím prorazit: sestrojil první gramofon a gramofonovou desku. Patent získal roku 1887. První desky vyráběl ze skla. Později přešel na zinek. Průlomem byl nástup plastů. Berliner prokázal brzy i ryze obchodní talent. Navázal za účelem propagace gramofonu spolupráci se dvěma pěveckými hvězdami té doby, pěvkyní Nellie Melbou a hlavně nejslavnějším tenorem Enricem Carusem. Dobře pracoval i s konceptem značky - jeho pes u trouby gramofonu se stal světově proslulým logem.[1]
Vynalézal ale dál. Lákalo ho letectví a tak zdokonalil letecký motor. Vedl pak svého syna, Henryho Berlinera, když vynalezl vrtulník, který se prvně vznesl roku 1919.[2]
Reference
- ↑ Mistr Gramofon se narodil před sto šedesáti lety. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-06-11].
- ↑ Emil Berliner | American inventor. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-06-11]. (anglicky)
