Eliezer Ben Jehuda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eliezer Ben Jehuda
אֱלִיעֶזֶר בֶּן־יְהוּדָה
Eliezer Ben Jehuda při práci na slovníku.
Eliezer Ben Jehuda při práci na slovníku.
Rodné jméno Eliezer Jicchak Perlman
Narození 7. ledna 1858
Lužki, Ruské impérium
Úmrtí 16. prosince 1922 (64 let)
Jeruzalém, Britský mandát Palestina
Příčina úmrtí tuberkulóza
Místo odpočinku Olivová hora
Občanství Rusko
Alma mater Pařížská univerzita
Povolání lingvista a lexikograf
Znám jako obroditel mluvené hebrejštiny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eliezer Ben Jehuda (hebrejsky: אֱלִיעֶזֶר בֶּן־יְהוּדָה‎‎‎, 7. ledna 1858, Lužki, Ruské impérium16. prosince 1922, Jeruzalém, Britský mandát Palestina) byl izraelský jazykovědec, který se stal klíčovou postavou v obrození hebrejštiny, coby mluveného jazyka. Ben Jehuda považoval vztah hebrejštiny a sionismu jako symbiózu: „hebrejština může žít, pouze pokud oživíme národ a navrátíme se do země našich otců.“[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Eliezer Ben Jehuda se narodil jako Eliezer Jicchak Perlman ve vesnici Lužki ve Vilniuské gubernii Ruského impéria (dnes Vitebská oblastBělorusku). Chodil do chederu, kde od tří let studoval hebrejštinu a Bibli, jak bylo běžné mezi Židy ve východní Evropě. Ve dvanácti letech již měl přečtenou velkou část Tóry, Mišny a Talmudu. Jeho rodiče si přáli, aby se z něj stal rabín, a tak jej poslali do ješivy. Tam pokračoval ve studiu starohebrejštiny a dostal se též k osvícenecké hebrejštině včetně sekulárních spisů. Později se naučil francouzsky, německy a rusky a odjel dále studovat do Daugavpilsu. Díky čtení hebrejských novin ha-Šachar se seznámil se sionismem dospěl k závěru, že oživení hebrejštiny v Zemi izraelské by mohlo sjednotit všechny Židy na celém světě.

Ben Jehuda byl dvakrát ženatý se dvěma sestrami. Jeho první manželka Dvora (rozená Jonasová) zemřela v roce 1891 na tuberkulózu a zanechala mu pět malých dětí. Jen krátce po manželčině smrti zemřely tři z jejich dětí, v krátké době deseti dnů, na záškrt. O šest měsíců se oženil s Dvořinou mladší sestrou Paulou Beilou,[2] která přijala židovské jméno „Chemda.“[3] Poslední přání jeho manželky Dvory bylo, aby si Paulu vzal.

Studia v Paříži[editovat | editovat zdroj]

Po dokončení studií odešel do Paříže studovat na Sorboně. Mezi jeho předměty byla i historie a politika Blízkého východu, avšak předmět, který jej nejvíce ovlivnil byla hebrejština, konkrétně hebrejština pro pokročilé vyučovaná v hebrejštině. Bylo to použití hebrejštiny v mluvené formě, které jej plně utvrdilo v přesvědčení, že by hebrejština jako národní jazyk byla praktická. V Paříži strávil čtyři roky.[2]

Přestěhování do Jeruzaléma[editovat | editovat zdroj]

Eliezer Ben Jehuda s manželkou Chemdou, 1912
Před Ben Jehudou Židé mohli mluvit hebrejsky; po něm mluvili.
— Cecil Roth, Byla hebrejština mrtvý jazyk?

V roce 1881 Ben Jehuda vycestoval do Palestiny, která byla tehdy provincií Osmanské říše. Nalezl si zde práci, jako učitel na škole Alliance Israelite Universelle.[1] Motivován okolními ideály obnovy a odmítnutí života v diaspoře, si Ben Jehuda dal za cíl vytvořit nový jazyk, který by nahradil jidiš a další regionální dialekty, jako prostředek každodenní komunikace mezi Židy, kteří podnikli aliju z různých částí světa.

Svého syna Ben Ciona Ben Jehudu (osobní jméno znamená „syn Sijónu“) vychoval zcela v hebrejštině. Odmítl, aby byl jeho syn během dětství vystaven jiným jazykům. Říká se, že jednou pokáral svou ženu, když ji přistihl, jak synovi zpívá ruskou ukolébavku. Jeho syn byl první rodilý mluvčí moderní hebrejštiny a jeho autobiografie, kterou sepsal pod svým pozdějším jménem Itamar Ben Avi (איתמר בן אב"י, „Itamar, syn Aviho,“ Avi je zkratka, vytvořená třemi počátečními písmeny jména Eliezer Ben Jehuda, ale také znamená "můj otec") je dodnes v Izraeli čtená.

Novinářská dráha[editovat | editovat zdroj]

Ben Jehuda byl redaktorem několika hebrejsky psaných novin: ha-Chavacelet, ha-Cvi, Haškafa a ha-Or (tak byl přejmenován list ha-Cvi). Vydávání novin ha-Cvi byli na rok přerušeno kvůli protestům jeruzalémské ultraortodoxní komunity, která se ostře ohrazovala proti použití hebrejštiny, svatého jazyka, pro každodenní konverzace.[2] V roce 1908 se z ha-Cvi stal první hebrejský deník na území Palestiny.[4][5] Po válce se Ben Jehuda angažoval okolo vzniku deníků Haaretz a Do'ar ha-jom.[5]

Lexikografie[editovat | editovat zdroj]

Eliezer Ben Jehuda při práci

Ben Jehuda byl hnacím motorem založení Výboru pro hebrejský jazyk, později Akademie hebrejského jazyka, která existuje dodnes. Byl autorem prvního slovníku moderní hebrejštiny a stal se známý jako „obroditel“ hebrejštiny, i přes opozici vůči některým slovům, které zavedl.[2] Mnoho z těchto slov se stalo nedílnou součástí hebrejštiny, ale jiná, přibližně 2000 slov, se neuchytilo. Například místo jeho označení pro rajče badura používají mluvčí hebrejštiny slovo agvania.[1]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Ben Jehuda zemřel v prosinci 1922 ve věku šedesáti čtyř let na tuberkulózu, kterou trpěl po celý svůj život. Byl pohřben na Olivové hořeJeruzalémě a jeho pohřbu se zúčastnilo na 30 tisíc lidí.[1] Na jeho počest nese jeho jméno hlavní ulice v Jeruzalémě – Ben Jehudova ulice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eliezer Ben-Yehuda na anglické Wikipedii.

  1. a b c d BALINT, Benjamin. Confessions of a polyglot [online]. Haaretz, [cit. 2009-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d NAOR, Mordechaj. Flesh-and-Blood Prophet [online]. Haaretz, [cit. 2009-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Ben-Yehuda, Eliezer (1858-1922) [online]. Židovská agentura, [cit. 2009-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín n.Rýnem : Könemann, 1998. ISBN 3-89508-595-2. S. 39. (anglicky) 
  5. a b The Israeli Press [online]. Jewish Virtual Library, [cit. 2011-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London : Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky) 
  • KATZ, Yossi. A Voice Called: Stories of Jewish Heroism. Jerusalem : Gefen, 2010. 234 s. Dostupné online. ISBN 978-9652294807. Kapitola Eliezer Ben-Yehuda: "Ivri, Daber Ivrit!", s. 29-35. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]