Elektrosmog

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Komunikační vysílač pro mobilní telefony

Elektrosmog je neionizující elektromagnetické záření, které se přirozeně v přírodě na Zemi v produkované intenzitě nevyskytuje.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Tento výraz je složen ze dvou slov: elektro (souvislost s elektrickými zařízeními) a smog. Smog je výraz označující chemické znečištění atmosféry způsobené lidskou činností. Název pochází z anglického spojení slov smoke (kouř) a fog (mlha) a znamená, že atmosféra je obohacena o složky, které v ní normálně nejsou a které jsou škodlivé pro zdraví. Název elektrosmog se jeví jako nevhodný vzhledem k definici slova smog. Alternativou v pojmenování tohoto fenoménu je název elektromagnetické znečištění.

Zdroje elektrosmogu[editovat | editovat zdroj]

  • Komunikační vysílače všeho druhu (přímý zdroj)
  • Elektrospotřebiče obecně
  • Vznětové a výbušné motory (výboje a jiskření)
  • Přenosové soustavy elektrické sítě (elektrický proud, výboje)

Vliv elektrosmogu na životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Dopadem elektrosmogu na životní prostředí se zabývalo mnoho studií, ale negativní vliv na životní prostředí dosud nebyl prokázaný.

Vliv elektrosmogu na zdraví člověka[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k možnému poškození zdraví existují hygienické limity pro vystavení intenzivnímu neionizujícímu záření. O možném škodlivém vlivu záření se provádějí rozsáhlé výzkumy.

Hygienické limity v České republice[editovat | editovat zdroj]

V České republice jsou zdravotní limity pro elektromagnetické pole zavedeny nařízením vlády č. 1/2008 Sb.[1], v platném znění. ČR tyto limity převzala v roce 2000 z doporučení Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením (International Commission on Non-Ionizing Radiation Protection, ICNIRP). Tyto limity byly v roce 1999 Radou Evropy doporučeny všem státům Evropské Unie[2]. Velmi podobné limity platí i v USA. Světová zdravotnická organizace (World Health Organization, WHO), která vydává nemalé prostředky na výzkum působení elektromagnetických polí na člověka a systematicky sleduje[3] vědecké publikace a výzkumné zprávy vztahující se k této problematice, označila dodržení limitů stanovených dle ICNIRP za dostatečnou ochranu zdraví.

Faktem je, že v komunálním prostředí, kde se zdržuje obyvatelstvo (domácnosti, ulice, letiště, ... ), je expozice elektromagnetickému poli velmi nízká[4]. Běžné domácí elektrické přístroje generují pole dosahující nejvýše zlomků procent ze zdravotních limitů. I tolik obávané základnové stanice pro mobilní telekomunikace generují pole, které již ve vzdálenosti asi 10 m bezpečně splní zdravotní limity. Obdobné závěry lze udělat i pro rádiové a televizní vysílače. S překročením limitů v komunálním prostředí se setkáváme jen velmi zřídka. Na hranici limitů se lze prakticky dostat pouze v těžkých průmyslových provozech (elektrické proudy řádů stovek až tisíc ampér) či v přímé blízkosti silných vysílačů (vysílací výkony v řádech kilowatů).

Nizkofrekvenční elektromagnetické pole (0 Hz – 10MHz)[editovat | editovat zdroj]

Jediným prokázaným efektem jsou indukované elektrické proudy v tkáni[5], které při dostatečné intenzitě mohou způsobovat dráždění nervové tkáně a tím negativně ovlivňovat funkci nervové soustavy. Zdravotní limity jsou stanoveny tak, aby byly bezpečně (přibližně desetkrát) pod prahem prvních fyziologických účinků. První účinky proudu (přibližně desetinásobné překročení limitu) se projevují sice nepříjemnými, ale neškodnými fosfeny, tj. vjemem blikajícího světla způsobným drážděním očního nervu. Tyto efekty bez následků mizí po vypnutí pole. Teprve extrémně velké proudové hustoty (přibližně tisícinásobné překročení limitu) mohou vést k závažnému ohrožení zdraví možným vznikem extrasystol a ventrikulární fibrilace. Elektromagnetické pole, které by bezkontaktně takové proudy způsobilo je však technologicky téměř nedosažitelné. Důležité je poznamenat, že účinky indukovaných proudů jsou ze své podstaty okamžité a nejsou závislé na době expozice. Účinky také velmi rychle slábnou s rostoucí frekvencí pole a při frekvencích vyšších než přibližně 10 MHz jsou již bezvýznamné.

Vysokofrekvenční pole (100 kHz - 300 GHz)[editovat | editovat zdroj]

Takové elektromagnetické pole má již příliš vysokou frekvenci (malou vlnovou délku) na to, aby nervy stačily reagovat na rychlé změny pole. Začíná se však uplatňovat jiný jev, ohřev tkáně způsobený přeměnou elektromagnetické energie v teplo[6][7]. Zdravotní limit je zde (1/2008 Sb.) stanoven pro výkon absorbovaný v jednom kilogramu tkáně těla (Měrný absorbovaný výkon, SAR) a byl stanoven tak, aby ohřev tkáně nebyl vyšší než 0,1 °C při kontrolované expozici a 0,02 °C při nekontrolované expozici. Jelikož ohřev není okamžitý efekt a vykazuje setrvačnost, je při hodnocení expozice nutné absorbovaný výkon průměrovat přes dobu 6 min, která souvisí s termoregulačním mechanismem těla. Pro delší expozice již však čas nehraje roli. S rostoucí frekvencí klesá hloubka pronikání elektromagnetického pole do tkáně a při frekvencích přesahujících přibližně 10 GHz již vlna ohřívá pouze pokožku. Nejedná se tedy o objemový ohřev a pro frekvence přesahující 10 GHz je třeba časové průměrování zkracovat.

Optické záření (300 GHz – 1,7 PHz, vlnové délky 1 mm – 180 nm)[editovat | editovat zdroj]

Optické záření se dělí na infračervené záření (IR), viditelné záření (světlo) a ultrafialové záření (UV). Hlavním přírodním zdrojem optického záření je Slunce, které vyzařuje podle Planckova vyzařovacího zákona s maximem na vlnové délce přibližně 500 nm. Zdrojem infračerveného záření je každý předmět, který má absolutní teplotu vyšší než 0 K (-273,15 °C), tedy i všechny živé organismy. Vlnovou délku maxima vyzařování lze spočítat pomocí Wienova zákona. Viditelné záření, IR a UV mají různý vliv na lidský organismus a přináší různá zdravotní rizika. Souhrnný přehled o zdravotních limitech pro optické zdroje poskytuje mezinárodní nezávislá expertní organizace ICNIRP [8]. Přijetí zdravotních limitů navrhovaných organizací ICNIRP doporučila členským státům směrnice evropského parlamentu 2006/25/EC[9] Česká republika limity zavedla v nařízení vlády 1/2008 Sb.

Infračervené záření (780 nm – 1 mm)[editovat | editovat zdroj]

Infračervené záření nemá dostatečnou energii, aby mohlo způsobit změny ve struktuře molekul nebo spustit fotochemické reakce. Absorpcí infračerveného záření dochází ke zvyšování teploty exponované tkáně stejným mechanismem jako u vysokofrekvenčního pole 100 kHz – 300 GHz. Riziko poškození zdraví IR zářením spočívá ve zvýšení teploty tkáně, které může mít až charakter popálení. Lidské oko je náchylné na popálení, protože není schopno vnímat infračervené záření a tudíž není chráněno přirozeným mrkacím reflexem jako je tomu u viditelného záření. Expozice IR záření může způsobit popálení rohovky vedoucí ke vzniku očního zákalu. Vlnové délky od 780 nm do 1200 nm pronikají až na sítnici, která se zahřívá a tím může dojít až k jejímu popálení, které vede ke ztrátě citlivosti oka. Právě v této oblasti neviditelných záření se vyskytují silné průmyslové lasery.V některých provozech (například slévárna kovů) musí být pracovníci vybaveni ochrannými brýlemi, aby nedošlo k překročení zdravotních limitů a tím i k možnému poškození zdraví.

Viditelné záření (380 nm – 780 nm)[editovat | editovat zdroj]

Viditelné záření dopadající na sítnici oka způsobuje fotochemické reakce, které evokují nervové impulsy vysílané do mozku. Působení viditelného elektromagnetického záření se může nepříznivě projevit při dlouhodobém působení silného světla na sítnici oka. Platí to především o světle se silně zastoupenou modrou složkou, které může způsobit zánět sítnice neboli fotoretinitidu. Modré světlo má spolu s fialovým světlem nejkratší vlnovou délku a z viditelného záření tedy největší energii. Velmi silné zelené nebo červené světlo poškodí sítnici dříve přehřátím než fotochemickým procesem. Oko je proti viditelnému záření částečně chráněno mrkacím reflexem, který nedovolí hledět do silného zdroje záření a výrazně tak snižuje expozici.

Ultrafialové záření (180 nm – 380 nm)[editovat | editovat zdroj]

Největší zdravotní rizika má ultrafialové záření v části s nejkratší vlnovou délkou 180 nm až 280 nm (UV-C), které je však zcela pohlceno při průchodu ozónovou vrstvou. V technické praxi však existuje celá řada umělých zdrojů UV-C záření (výboje, obloukové sváření). Expozice UV-C má nepříznivé účinky na kůži i oči. Účinky velmi silně závisejí na vlnové délce [10]. Nejzávažnější pro poškození oka a pro onemocnění kůže je vlnová délka v okolí 270 nm. Při dlouhodobé expozici zvyšuje i riziko vzniku rakoviny kůže. Záření UV-C je zcela absorbováno v povrchové vrstvě oka a nepoškozuje tedy sítnici. Při velké intenzitě však způsobí akutní zánět spojivek (například při obloukovém sváření). Při dlouhodobém působení může trvale poškodit rohovku. V oblasti vlnových délek 280 nm a 315 nm (UV-B) biologická účinnost působení UV záření prudce klesá s rostoucí vlnovou délkou. Ultrafialové záření z intervalu 315 nm až 380 nm (UV-A) není již v rohovce ,oční čočce a sklivci zcela absorbováno a jeho část dopadá až na sítnici. Při vyšší intenzitě zhoršuje zrakovou ostrost.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://web.archive.org/web/20120105102057/http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2008/sb001-08.pdf
  2. http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:1999:199:0059:0070:en:PDF
  3. http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs193/en/
  4. http://www.szu.cz/uploads/documents/cpl/pracovni_prostredi/elmagpole_fs_304_czech.pdf
  5. http://icnirp.org/documents/LFgdl.pdf
  6. http://www.szu.cz/tema/pracovni-prostredi/zdravi-a-mobilni-telefony
  7. http://icnirp.org/documents/emfgdl.pdf
  8. http://www.icnirp.org/documents/laser180nm+.pdf/
  9. http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:114:0038:0059:EN:PDF
  10. http://www.icnirp.org/documents/UV1985.pdf