Elektromotorické napětí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Elektromotorické napětí je elektrické napětí, které vytvoří jiná forma energie uložená v elektrickém zdroji přepočtená na jednotkový elektrický náboj.
Elektromotorické napětí je novější a správnější název elektromotorické síly (EMS). Název EMS vznikl při objevu galvanických zdrojů elektřiny. Elektromotorické napětí můžeme označit i jako vnitřní napětí elektrického zdroje Ue.
Elektromotorické napětí je napětí mezi póly ideálního zdroje (bez vnitřního odporu) nebo napětí mezi póly reálného nezatíženého zdroje (zdroje mimo elektrický obvod).

Elektromotorické napětí vzniká z práce neelektrických sil při přemisťování náboje (částic s elektrickým nábojem) proti síle elektrického pole uvnitř zdroje.

Značka: Ue

Jednotka SI: volt, zkratka V.

Další jednotky: stejné jako pro napětí

Výpočet: U_e = \frac {W}{Q} , kde W je práce neelektrických sil při přemisťování elektrického náboje Q uvnitř zdroje.
Výpočet: U_e = \oint E\,\mathrm.{d}l , kde je křivkový integrál po uzavřené dráze Edl tj. skalární součin vektorů intenzity elektrického pole E a elementu dráhy dl.

Měřidlo: voltmetr (bez zapojení do elektrického obvodu)

MereniUe.jpg

Zapojením zdroje do elektrického obvodu se napětí na svorkách zdroje sníží na hodnotu U (napětí zatíženého zdroje):

U = U_e - R_i . I , kde Ue je elektromotorické napětí, Ri je vnitřní odpor zdroje, I je proud protékající zdrojem

Typické hodnoty elektromotorického napětí[editovat | editovat zdroj]

název zdroje elektromotorické napětí
alkalický článek 1,5 V
článek olověného akumulátoru 1,75 až 2,2 V
zásuvka (fázové napětí) 230 V - efektivní hodnota střídavého napětí

Související články[editovat | editovat zdroj]