Elektrofilní aromatická substituce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Elektrofilní aromatická substituce je typickou chemickou reakcí arenů a jiných sloučenin s aromatickým charakterem.

Mechanismus[editovat | editovat zdroj]

Substituční reakce probíhá v několika stupních. Prvním krokem je vznik elektrofilního činidla.

Aδ+―Bδ– → A(+) (elektrofil) + B(–) (báze)

Elektrofil interaguje s π-elektrony aromatického jádra za vzniku π-komplexu (1). Ten pomalu přechází na σ-komplex (2). Aromaticita jádra je narušena. (σ-komplex není tranzitní stav, ale skutečný meziprodukt reakce, který byl v některých případech dokonce izolován.) Posledním krokem je odtržení protonu bází (3).

Mechanismus aromatické elektofilní substituce.png

Přehled elektrofilních substitucí[editovat | editovat zdroj]

Nitrace[editovat | editovat zdroj]

K nitraci se používá kyselina dusičná nebo nitrační směs (HNO3 + H2SO4). Reakcí obou kyselin vzniká elektrofil NO2(+).

HNO3 + H2SO4 → H2N(+)O3 + HSO4(–) (báze)
H2N(+)O3 → H2O + NO2(+) (elektrofil)

Halogenace[editovat | editovat zdroj]

Halogenace se provádí halogeny za katalýzy příslušného halogenidu hlinitého či železitého (Lewisovy kyseliny).

Xδ+―Xδ–…AlX3 → X(+) (elektrofil) + [AlX4](–) (báze)

Sulfonace[editovat | editovat zdroj]

Sulfonace se provádí kyselinou sírovou nebo oleem. Má poněkud jiný charakter, činidlem je oxid sírový a jedná se o reakci vratnou.

Sulfonace.png

Friedel-Craftsova alkylace[editovat | editovat zdroj]

Na alkylaci se může použít více činidel

  • alkylhalogenid katalyzovaný Lewisovou kyselinou
    Rδ+―Xδ–…AlX3 → R(+) (elektrofil) + [AlX4](–) (báze)
  • alken katalizovaný silnou (anorganickou) kyselinou
    R―CH=CH2 + H2SO4 → R―C(+)H―CH3 (elektrofil) + HSO4(–) (báze)
  • alken v přítomnosti halogenvodíku a Lewisovy kyseliny
    R―CH=CH2 + Hδ+―Xδ–…AlX3 → R―C(+)H―CH3 (elektrofil) + [AlX4](–) (báze)

Stabilita vzniklých karbokationtů klesá v řadě terciární > sekundární > primární. Méně stabilní karbokationty se přesmykují na stabilnější. Alkylací 1-chlorpropanem tedy získáme především isopropylbenzen (kumen), nikoliv propylbenzen.

Friedel-Craftsova acylace[editovat | editovat zdroj]

Při acylaci se působí acylhalogenidem, anhydridem nebo karboxylovou kyselinou v přítomnosti Lewisovy kyseliny. Jedná se o vratnou reakci.

Friedel-Craftsova acylace.png

Poloha druhého substituentu na benzenu[editovat | editovat zdroj]

První substituent způsobí nerovnoměrné rozdělení elektronové hustoty na benzenovém jádře a tím zvýhodní nebo naopak znevýhodní některé polohy. Zároveň může jádro buď aktivovat (zvyšuje elektronovou hustotu v jádře), nebo deaktivovat (snižuje elektronovou hustotu v jádře).

Stoprocentně určují polohu pouze substituenty se silným dirigujícím účinkem. V ostatních případech vzniká nepatrné množství nepreferovaných produktů, které lze ovšem většinou zanedbat.

Substituenty první třídy[editovat | editovat zdroj]

Usměrňují substituci do poloh orto (2) a para (4). Zároveň jádro vůči dalším elektrofilním substitucím aktivují. Výjimkou jsou halogeny, které díky svému výraznému -I efektu jádro trochu deaktivují. Poměr orto a para izomerů ovlivňují především sterické faktory.

Aromatic electrophilic substitution - ortho-para direction.png

Mezomerní struktury znázorňují zvýhodnění poloh orto a para oproti poloze meta.

Substituenty I. třídy podle klesajícího dirigujícího účinku: NR2 > NHR > NH2 > NHCOR > OH > OR > SH > SR > alkyl > fenyl > halogen > N=O (nitrososkupina)

Substituenty druhé třídy[editovat | editovat zdroj]

Usměrňují substituci do polohy meta (3). Zároveň jádro deaktivují a znesnadňují tak další substituci.

Aromatic electrophilic substitution - meta direction.png

Mezomerní struktury znázorňují znevýhodnění poloh orto a para oproti poloze meta.

Substituenty II. třídy podle klesajícího dirigujícího účinku: R3N(+) > R2S(+) > NO2 > CN > CH=O > SO2R > SO3(-) > COOR > CONH2

Poloha dalších substituentů[editovat | editovat zdroj]

V momentě, kdy jsou na jádře navázány již dva substituenty, je obtížnější určit polohu další substituce. Obecně platí, že dirigující účinek substituentu I. třídy převáží nad účinkem substituentu II. třídy. Jinak postupujeme podle seřazení dle dirigujícího účinku (viz výše). Vliv mohou hrát též sterické faktory (objemnost substituentů).

Elektrofilní substituce naftalenu[editovat | editovat zdroj]

Naftalen se ve srovnání s benzenem substituje lépe. Například bromace probíhá i bez přítomnosti Lewisovy kyseliny.

Největší elektronová hustota se v případě naftalenu nachází v polohách α, tedy 1,4,5 a 8. Snadněji tedy probíhá substituce do α-poloh. Nitrace a halogenace probíhají výlučně do polohy 1 (α). U sulfonace a Friedel-Craftsovy acylace můžeme získat produkt podle reakčních podmínek. Obě reakce jsou vratné, i když s jistým omezením. Při nižší teplotě 60 °C nebo kratší reakční době vzniká α‑produkt (kinetický produkt, tj. reagující do polohy 1). Při vyšší teplotě (160 °C nebo při delší reakční době vzniká stálejší β‑produkt (termodynamický produkt, poloha 2).

Poloha druhého substituentu na naftalenu[editovat | editovat zdroj]

  • Substituent I. třídy v poloze 1 diriguje vstup do polohy 4, popř. 2.
  • Substituent I. třídy v poloze 2 diriguje vstup do polohy 1.
  • Substituent II. třídy deaktivuje jádro, na kterém je navázán, a substituce probíhá na druhém jádře – poloha 5 a 8.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Ing. Janeczková Anna, Ing. Klouda Pavel. Organická chemie. 1. vydání. Ostrava: Nakladatelství Pavel Klouda, 1998. ISBN 80-902155-6-4.
  • Červinka O., Dědek V., Ferles M.: Organická chemie, druhé přepracované vydání, SNTL, Praha