Elektrická rezonance

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Elektrická rezonance je jev, který nastává v elektrickém obvodu, který je schopen elektrického kmitání (elektrický oscilační obvod), je-li buzen vnějším periodickým zdrojem s frekvencí shodnou s frekvencí vlastních elektrických kmitů obvodu.

Při rezonanci je nejefektivnější přenos energie z vnějšího budícího zdroje do oscilačního systému.


Sériový rezonanční obvod

Nejjednodušším rezonančním obvodem pouze s pasivními prvky je jednoduchý obvod, obsahující prvek s kapacitou (kondenzátor) a prvek s indukčností (cívka), vzájemně zapojené paralelně či sériově. Vlastní frekvence takového obvodu je frekvence, při kterém se reaktance vzájemně vyruší, tedy při podmínce X_L = X_C resp. \omega_0L = \frac{1}{\omega_0C}, kde L, C, X, \omega_0 značí indukčnost, kapacitu, reaktanci a úhlová frekvence vlastních kmitů. K rezonanci proto dochází při úhlovém frekvenci vnějšího zdroje

\omega = \omega_0 = \frac{1}{\sqrt{LC}}