Ekodesign

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jako ekodesign je obecně označován design, který do vývoje a návrhu produktů zahrnuje i hledisko ochrany životního prostředí.

Ekodesign můžeme definovat jako systematický proces navrhování a vývoje výrobku, který vedle klasických vlastností jako je funkčnost, ekonomičnost, bezpečnost, ergonomičnost, technická proveditelnost, estetičnost apod., klade velký důraz na dosažení minimálního negativního dopadu výrobku na životní prostředí, a to z hlediska jeho celého životního cyklu.[1]

Původ termínu[editovat | editovat zdroj]

Termín ekodesign pochází z anglického výrazu ecodesign.

Pro lepší pochopení uvedené definice je vhodné poznamenat, že slovo design se v českém jazyce používá téměř výhradně ve vztahu ke vzhledu výrobku. V angličtině však vyjadřuje i vlastní proces vývoje návrhu a výroby. Jednotlivé fáze a části tohoto procesu jsou v dnešní době vysoce specializovanými oborovými činnostmi, které obvykle zastává tým specialistů.

V oblasti environmentálních přístupů v designu se dnes kromě termínu eco-design resp. ecodesign (ekodesign) setkáváme také s těmito pojmy: Environmental design (environmentální design nebo „design šetrný k životnímu prostředí“), design for environment (design pro environment), green design (zelený design) nebo sustainable design (udržitelný design). Obsah těchto pojmů je v podstatě identický, neboť využívá stejné strategie.

Vývoj environmentálně orientovaného designu[editovat | editovat zdroj]

Na utváření environmentálních postojů a vznik environmentálně orientovaného designu měl vliv environmentalismus. Nejvíce se začal rozvíjet v 70. a 80. letech 20. století jako reakce na prohlubující se ekologické problémy. K environmentálnímu přístupu se hlásila řada vědců i laických aktivistů z mnoha oborů lidské činnosti. Takto se profilovali i někteří představitelé postmoderní architektury a později i designu.[2]

Zájem o environmentální problematiku někdy přerůstá až do módy. Nebo můžeme hovořit o určitém stylu, v němž se environmentální východiska stala také východisky estetickými. Například můžeme hovořit o designu recyklace, v němž designér pracuje znovu s již použitým materiálem jako např. umělá hmota, plech, papír, kůže.

Pod termíny používanými v současnosti si však není možné představovat prapůvodní pojetí historického „zeleného designu“, pro nějž bylo charakteristické odmítání těch „neekologických“ materiálů a naopak používání materiálů přírodních. Díky technologickému pokroku a přísnější legislativě postupně dochází k zavádění šetrnějších výrobních technologií. Výrazně pokročila možnost recyklovat i ty materiály, u kterých to nebylo dříve možné.

Strategie a postupy[editovat | editovat zdroj]

Ekodesign se během své krátké historie vyvinul, z několika velice obecně formulovaných tezí hlásících se explicitně k ochraně životního prostředí, v obor s rozvinutými strategiemi a propracovanou metodikou. [1]

Ekodesign se zaměřuje ne jenom na výrobek jako takový nebo jeho případnou recyklaci. Velice často přesahuje i do oblasti managementu a optimalizace výrobních procesů a produkt posuzuje z hlediska jeho celého životního cyklu. K tomu se využívá systémová analýza LCA (Life Cycle Assessment).

Význam ekodesignu[editovat | editovat zdroj]

  • Účinný nástroj pro ochranu životního prostředí a dosažení udržitelného rozvoje.
  • Východisko řešení závažných etických otázek spojených s poškozováním životního prostředí průmyslovou výrobou a konzumním životním stylem.
  • Příznivé ekonomické aspekty a zlepšení kvality života – ekodesign (ve srovnání se standardní výrobou) uplatňuje šetrnější materiály i výrobní postupy vůči životnímu prostředí i zdraví lidí. Je úsporný tam, kde má smysl šetřit a vnáší kvalitu tam, kde to je žádoucí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. REMTOVÁ, Květa. Ekodesign. Praha : Ministerstvo životního prostředí ČR, 2003. (čeština)  : s.4
  2. KOLESÁR, Zdeno. Kapitoly z dějin designu. Praha : Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze, 2004. (čeština)  : s.113-118

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FUAD-LUKE, Alastair. Eco Design, The Sourcebook. San Francisco : Chronicle Books LLC, 2002. (angličtina) 
  • HAUFEE, Thomas. Design. Brno : Computer Press, 2004. (čeština) 
  • KALISTOVÁ, Magdalena. Můj domácí sebezpyt – Praktické a vyzkoušené návody pro ekologicky citlivější péči o domácnost a osobní hygienu. Praha : Revolver Revue, 2008. (čeština) 
  • KOLESÁR, Zdeno. Kapitoly z dějin designu. Praha : Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze, 2004. (čeština) 
  • REMTOVÁ, Květa. Ekodesign [online]. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR. Dostupné online. (čeština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Ekodesign Centrum inovací a rozvoje, cir.cz