Ejal Eizenberg
| Ejal Eizenberg | |
|---|---|
 Ceremoniál jmenování do Velitelství domácí fronty, 15. červen 2011 | |
| Narození | 1963  Kfar Bialik, Izrael |
| Vojenská kariéra | |
| Doba služby | 1981 - současnost |
| Sloužil | generálmajor Velitelství domácí fronty |
| Bitvy | První libanonská válka První intifáda Jiholibanonský konflikt Druhá intifáda Druhá libanonská válka operace Lité olovo Operace Pilíř obrany |
 multimediální obsah na Commons | |
Ejal Eizenberg (hebrejsky: איל איזנברג, narozen 1963) je generálmajor Velitelství domácí fronty izraelské armády.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v mošavu Kfar Bialik na severu Izraele a v roce 1981 nastoupil jako kadet do izraelského vojenského letectva. Výcvik však nedokončil a přešel do speciální jednotky Sajeret Šaldag, kde se stal velitelem roty. Poté se přesunul do brigády Giv'ati, kde se stal velitelem komanda Samsonovy lišky, později pak i velitelem praporu.
Během války v Perském zálivu byl v roce 1991 součástí elitního týmu umístěného poblíž atomového centra Dimona.[1] Po návratu do jednotky Sajeret Šaldag byl v letech 1996 až 1999 jejím velitelem. Po povýšení na plukovníka Lebanon Liaison Unit byl v roce 2000 převelen z Izraele do Libanonu. Následně velel výsadkářské brigádě a nakonec se vrátil do brigády Giv'ati, kde působil v letech 2003 až 2005. Během operace Dny pokání vedl brigádu, a podle organizace Human Rights Watch, byl jedním z klíčových izraelských činitelů v pásmu Gazy během operace Duha v květnu 2004.[2] V listopadu 2005 převzal velení 98. výsadkářské divize a vedl ji v průběhu druhé libanonské války v roce 2006. Ačkoli byl po válce za výkon své divize kritizován Winogradovou komisí, byl pouze jedním ze čtyř divizních velitelů, kteří po účasti ve válce nadále pokračovali ve službě v armádě. Jeho jmenování velitelem divize v Gaze bylo ostře kritizováno vzhledem k vnímanému selhání divize pod jeho velením během libanonské války.[3] Dne 19. listopadu 2008 nahradil Moše Tamira[4] [5] v pozici velitele divize Gaza, avšak předání velení bylo odloženo kvůli nárůstu napětí v Pásmu Gazy.[6]
2. února 2010 byl pokárán[7] za povolení dělostřeleckého útoku, které postihlo objekt OSN v Tel al-Hawa na jihu Pásma Gazy. Při útoku 15. ledna 2009 byla jednotka zasažena bílým fosforem.[8][9] Izraelská armáda nesdělila podobu disciplinárního trestu, Eizenberg však byl obviněn z „překročení své moci, a to způsobem, jež ohrožuje životy ostatních“ za ostřelování Tel al-Hawa během izraelské operace Lité olovo.
15. června 2011 byl Eizenberg jmenován šéfem Velitelství domácí fronty.
V průběhu výcviku dokončil vzdělání na Telavivské univerzitě, kde získal titul MBA. Se ženou a třemi dětmi žije v mošavu ve středu Izraele.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ejal Eizenberg na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eyal Eizenberg na anglické Wikipedii.
- ↑ Security and Defense: Protecting the weakest link [online]. The Jerusalem Post, 2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Razing of Rafah, Contributor Human Rights Watch Published by Human Rights Watch [online]. Human Rights Watch, 2004 [cit. 2004-04-19]. S. 40. ISBN 1564323293. (anglicky)
- ↑ A leader or just a foreman? [online]. Haaretz, 2007-09-05 [cit. 2008-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ New Commander for Gaza Division - Brigadier General Eyal Eisenberg [online]. Bamahane, 2008-11-19 [cit. 2008-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-07. (hebrejsky)
- ↑ New Commander of the Gaza Division: Brig. Gen. Ayal Eisenberg [online]. Bamahane, 2008-11-20 [cit. 2008-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-19. (anglicky)
- ↑ Security warnings prevent transfer of goods to Gaza [online]. Ynet, 2008-11-13 [cit. 2008-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Israel 'disciplines' army officers [online]. Al Jazeera English, 2010-02-01 [cit. 2010-02-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Izraelci potrestali dva důstojníky za loňské útoky v Gaze [online]. MAFRA a.s., 2010-01-02 [cit. 2010-01-02]. Dostupné online.
- ↑ Goldstone report [online]. Goldstone report, UNHRC, str. 543. Dostupné online. (anglicky)