Efrém Syrský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý
Efrém Syrský
učitel církve
Narozeníkolem 306
Nisibis (dnešní Nusaibin, Turecko)
Úmrtí9. června 373
Edessa (dnes Urfa, Turecko)
Příčina úmrtímor
Svátek28. ledenpravoslaví; 8. červenSkotská episkopální církev; 9. červenřímskokatolická církev a anglikánská církev; 18. červenMaronitská katolická církev
ObdobíŘímská říše
Místo působeníŞanlıurfa
Vyznáníkatolická církev a Syrští křesťané
Úřadyjáhen
Uctíván církvemivšechny křesťanské církve s kultem svatých
Atributyvinná réva, svitek
Patronemduchovních vůdců
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Efrém Syrský (kolem 306, Nisibis, dnešní Nusaibin, Turecko – 9. června 373, Edessa, dnes Urfa v Turecku) byl jáhen a velký ctitel Panny Marie, kterou nazýval Usmiřovatelkou mezi nebem a zemí. Proslul hlubokým duchovním životem a komentáři k biblickým knihám. Od roku 1920 patří mezi učitele katolické církve.

Život[editovat | editovat zdroj]

Efrém se narodil v křesťanské rodině v Nisibis (dnešní Nusaibin v Sýrii) kolem roku 306. Přijal jáhenské svěcení. Proslul jako slavný učitel ve svém rodišti a v roce 363 v dnešní Urfě založil teologickou školu. Od tamějšího biskupa Jakuba se mu dostalo skvělého vzdělání a sám Efrém Jakubovi pomohl vybudovat teologickou školu v Nisibisu, a později se rozhodl žít poustevnickým a mnišským životem. Když v roce 372 vypukl v Edesse mor, pomáhal všem potřebným a poté se vrátil zpátky do své poustevny, kde o rok později zemřel.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Zemřel 9. června roku 373 v Edesse, kde se také nacházejí jeho ostatky. V roce 1920 byl papežem Benediktem XV. prohlášen učitelem církve.[1] V katolické církvi je jeho liturgická památka slavena 9. června.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Své spisy psal syrsky. Vystupoval v nich proti tehdejším herezím (gnosticismus, manicheismus, …) a vykládal v nich Bibli. Ukazoval v nich hloubku duchovního života. Hojně citoval Písmo svaté a svým zvláštním básnickým stylem se snažil vysvětlit tajemství křesťanských bohoslužeb. Rovněž psal biblické komentáře, kázání a dogmatické spisy proti kacířství. Skládal též texty k náboženským písním a v nich vštěpoval prostému lidu základní náboženské pravdy. Některé z těchto písní jsou dodnes používány při bohoslužbách v Syrské církvi sjednocené s Římem. Právě díky těmto písním získal přízvisko citera Ducha svatého.[2] Tři úryvky z jeho spisů se čtou v breviáři ve čtvrtek po 1. adventní neděli.[1] Jeho spisy se překládaly do řečtiny i arménštiny.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • 52 hymnů O Církvi – pojednává v nich o svobodě, spravedlnosti, dobru a o církvi
  • Komentáře ke knize Genesis a knize Exodus
  • 77 písní nisibijských
  • Komentář k listům apoštola Pavla
  • Komentář ke Skutkům apoštolů

Citát[editovat | editovat zdroj]

Ó Panno nejpodivuhodnější, všechno dnes zpívá ke tvé cti: jsou tu cherubové, kteří však nedosahují tvé svatosti, jsou tu serafové, kteří se nemohou srovnávat s tvou krásou… Čistí andělé však radostně oslavují nebeské dítě, které vyšlo z tvého lůna.
— Hymnus o nebeské Matce

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • EFRÉM. Hymny o ráji. Přel. V. Mikulica–M. Mikulicová. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2018. Pro Oriente. ISBN 9788074653537.
  • EFRÉM. Velikonoční hymny. Přel. V. Mikulica–M. Mikulicová. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2020. Pro Oriente. ISBN 978-80-7465-426-8.
  • Efrém Syrský. In: STAROWIEYSKI, Marek. Slovník raněkřesťanské literatury Východu : Arabská, arménská, etiopská, gruzínská, koptská a syrská literatura. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2012. 369 s. (Pro Oriente; sv. 7). ISBN 978-80-7465-021-5. S. 93–99. 
  • LANE, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů, [1996]. 286 s. ISBN 80-85495-47-3. S. 36. 
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-304-4. 
  • NĚMEC, Jaroslav. Nové profily světců. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 2005. ISBN 80-7266-204-X. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Němec, Jaroslav: Nové profily světců, Matice cyrilometodějská s.r.o., Olomouc 2005, s. 88, ISBN 80-7266-204-X
  2. Lane, Tony: Dějiny křesťanského myšlení, Návrat domů, Praha 1996, s. 36, ISBN 80-85495-47-3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]