Efekt černé kapky
Efekt černé kapky (též známý jako Bailyho kapka) je optický jev viditelný během přechodu Venuše, a v menší míře též během přechodu Merkuru, přes sluneční disk. Krátce po druhém kontaktu (kdy se disk přecházející planety odděluje od okraje slunečního kotouče) a těsně před třetím kontaktem (kdy se ho znova začíná dotýkat) se zdá, že disk planety je spojen s okrajem Slunce malou kapkou. Tento jev znemožňuje přesné změření času, kdy došlo ke druhému či třetímu kontaktu, což bylo také důvodem nepřesných pokusů o výpočet sluneční paralaxy a následně hodnoty astronomické jednotky v 18. století.
Efekt černé kapky byl dlouho mylně připisován husté atmosféře Venuše, a dokonce byl i považován za první důkaz její existence. Později astronomové dospěli k názoru, že se jedná jen o optický klam. Efekt černé kapky se objevil i během některých pozorování přechodu Merkuru v letech 1999 a 2003 pomocí přístrojů umístěných mimo zemskou atmosféru, a to přesto, že Merkur sám také prakticky žádnou atmosféru nemá. Autoři studie, američtí astronomové Jay Pasachoff a Glenn Schneider, tento jev přisoudili malým vadám v optice pozorovacích přístrojů s tím, že se projevuje především u malých dalekohledů.
Pozorovatelé přechodu Venuše z 8. června 2004 většinou zaznamenali, že efekt černé kapky byl mnohem méně výrazný, než jak ho popisovaly zprávy z minulých staletí, a někteří z nich ho dokonce nepozorovali vůbec. Tento rozpor je většinou připisován na vrub dnešní dokonalejší pozorovací technice.
Obsah |
Odkazy [editovat]
Související články [editovat]
Reference [editovat]
SHIGA, David. Where Was the Black Drop?. Sky and Telescope. 12. červenec 2004. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) Explanation of the Black-Drop Effect at Transits of Mercury and the Forthcoming Transit of Venus – abstrakt studie o efektu černé kapky
- (anglicky) The black drop effect
