Edward Śmigły-Rydz

Edward Śmigły-Rydz Śmigły, Tarłowski, Adam Zawisz
Maršál Śmigły v roce 1936
Narození:	11. březen 1886 Berežany, Rakousko-Uhersko
Úmrtí:	2. prosinec 1941 Varšava, Generální gouvernement
Vojenská kariéra
Hodnost:	Maršál Polska
Doba služby:	1910-1939
Sloužil:	Rakousko-Uhersko Druhá Polská republika
Složka:	Rakousko-uherská armáda Polská armáda
Velel:	Polská armáda
Války:	První světová válka Polsko-sovětská válka Invaze do Polska
Vyznamenání:	Řád bílé orlice Virtuti Militari Řád Polonia Restituta Kříž nezávislosti Kříž za chrabrost Záslužný kříž Pamětní medaile na válku v letech 1918-1921 Řád orlího kříže Řád Za svobodu Řád bílé růže Řád čestné legie Řád vycházejícího slunce Řád bílého orla Řád rumunské hvězdy Řád rumunské koruny Maďarský záslužný kříž Řád italské koruny Vojenský řád medvědobijce Válečný záslužný kříž

Maršál Edward Śmigły-Rydz, někdy také Edward Rydz-Śmigły, pseud. Śmigły, Tarłowski či Adam Zawisz (11. březen 1886, Berežany – 2. prosinec 1941, Varšava) byl polský voják, politik a umělec. Bojoval v první světové válce, polsko-sovětské válce a druhé světové válce. Roku 1935 nahradil Józefa Piłsudského ve funkci generálního inspektora polských ozbrojených sil a z titulu této funkce též velel polským silám v jejich odporu při vpádu do Polska v roce 1939. Byl též svobodným zednářem. Kolem jeho osoby byl pěstován v Polsku kult osobnosti.

Život

Původ

Mladý Edward studentem gymnázia

Přesné místo jeho narození není známo, ale převládá názor, že se narodil ve městě Berežany na dnešní Ukrajině, v tehdejší rakousko-uherské korunní zemi Galicii. Někdy je místo jeho narození konkretizováno do ulice Izabelówką, nazvané podle polské šlechtičny Isabely Potocké, jindy je uváděna berežanská ulice Rohatyńská 126. Jiné zdroje uvádí jako místo jeho narození nedalekou ves Lapčina.
Jeho otec, kovářský syn Tomasz Rydz pocházel ze severopolské vsi Wieliczki a jako seržant ženistů („pionýrů“) 7. pluku rakouských hulánů byl dislokován právě v Berežanech, kde se později stal policejním strážmistrem. V roce 1884 byla jednotka Tomasze Rydze převelena do berežanského zámku, kde se patrně při vycházce po zámeckém parku setkal s dcerou listonoše Marií Babiakovou. Jejich krátký vztah vyústil v narození dítěte, kterému dali jméno Edward.

Dětství

Ke svatbě se Tomasz a Marię odhodlali až po dvou letech po narození Edwarda, v roce 1888. Marię pocházela snad z pravoslavné rodiny, a tak se jejich svatba konala patrně v tamějším pravoslavném kostele sv. Mikuláše
Narození budoucího generála ale je stále obestřeno mnoha nejasnostmi a za Druhé Polské republiky (tj. v meziválečném období se stalo předmětem různých dohadů. Mnozí například zde uvedenou teorii považovali za nesmysl a namísto ní byl podle nich Edward potomkem jakýchsi boháčů z okolí Berežan a manželé Rydzovi si ho osvojili a převzali ho do pěstounské péče. Jindy byl vysoce postavený polský generál haněn, že je nemanželský syn a že se jeho rodiče vzali jenom kvůli zlepšení své vlastní finanční situace. Generál vždy tyto dohady přešel mlčením.
Jeho otec zemřel několik měsíců po svatbě v roce 1888. Není zcela jasné, jestli to byl uváděný zápal plic, ale byl údajně převezen do vojenské nemocnice ve Lvově, protože berežanští lékaři nebyli schopni mu pomoci. Uložen byl patrně na lvovském hřbitově, ale jeho tělo mělo údajně být vyzvednuto, protože nebyly peníze na zaplacení hrobového místa. Dodnes není současné místo uložení generálova otce známo. Pro Edwarda, kterému v té době nebyly ani dva roky to byla jistě rána, zvláště když za osm let, v roce 1896 zemřela desetiletému chlapci, snad také na zápal plic, jeho matka. Osiřelé dítě si k sobě vzal jeho děd Jan Babiak a později, po jeho smrti si ho vzala k sobě rodina Uranowiczových a ti mu umožnili studium na berežanském Gymnáziu sv. Anny, které dokončil v roce 1905 maturitou. Jeho opatrovník, dr. Tadeusz Uranowicz, byl známým berežanským lékařem. Ten měl jediného syna Edmunda (pozdějšího místopředsedu Okresního soudu v Berežanech), který se stal velkým přítelem budoucího vojevůdce.

Mládí

Po vystudování gymnázia se přihlásil na Krakovskou akademii výtvarných umění, kde studoval pod vedením známých polských malířů, jakými byli Leon Wyczółkowski, Teodor Axentowicz či Józef Pankiewicz a v krátké době se přihlásil i na Filosofickou fakultu krakovské Jagellonské univerzity a ke studiu dějin umění. Svá studia ukončil a mezi lety 1910–1911 se naučil základy taktiky a strategie na rakouské škole pro c. k. záložní důstojníky ve Vídni. Během svých studií často navštěvoval své rodné město a během jedné ze svých návštěv tam také založil tamější odnož Związku Walki Czynnej, polské ilegální vojenské organizace ve které spolupracoval například s boudoucími vojenskými představiteli Polska, Stanisławem Barzykowskim, Marianem Kukielem a Kazimierzem Sosnkowskim.
Ve svém rodném městě také vytvořil fresku Panny Marie v tamějším kostele. Jeho freska, od počátku utajovaná, při svém odhalení všechny šokovala, neboť jeho údajně velice naturalistické pojetí Boží Matky se natolik vymykalo tehdejšímu chápání, že dnes již fresku vytvořenou budoucím velitelem polských armád nenalezneme. Tamější probošt ji nechal nedlouho po jejího odhalení přebílit.

Vojenská kariéra

V roce 1912 stál u zrodu polovojenské organizace – Střeleckého spolku (Związek Strzelecki). V těchto jednotkách také přijal před své jméno přízvisko Śmigły, to značí mrštný či hbitý. V těchto jednotkách byl také velice aktivní jako jejich vůdce budoucí polský diktátor Józef Piłsudski. Později, již jako vysoce postavený generál, byl také členem další kontroverzní organizace – antisemitistické a nacionalistické skupiny Obóz Narodowo-Radykalny (Národně-radikální tábor), kde představoval vůdce nejradikálnějších členů této organizace. Roku 1913 byl ve Lvově, kde velel tamějšímu Střeleckému spolku Lwow, který v té době čítal 1131 členů.

První světová válka

Edward Rydz-Śmigły majorem v roce 1914

Edward Śmigły-Rydz a jeho generálové − propagandistická fotomontáž z roku 1939, mající za cíl ukázat sílu polského letectva

Na začátku První světové války, v červenci 1914 byl zmobilizován Rakousko-uherskou armádou a vstoupil do 55. pěchotního pluku v Berežanech. Poté ihned vstoupil do Polských legií bojujících po boku Ústředních mocností a zformovaných na popud Józefa Piłsudského. V nich se stal velitelem 3. praporu. Jeho kolegou byl v té době Michał Karaszewicz-Tokarzewski, velící 5. praporu. 9. října 1914 byl povýšen na majora a v roce 1916 byl již plukovníkem. V legiích se stal 18. prosince 1914 Rydz velitelem prvního pluku pěchoty Polských legií. Edward Śmigły Rydz se zúčastnil většiny bitev legií. Vyznamenal se rozhodností, přijímáním rizika, sebeovládáním v těžkých bojových situacích a také starostlivostí o podřízené.

2. republika

V roce 1922 se stává divizním generálem a 11. května 1935, se souhlasem maršála Piłsudského, přebírá pravomoci generálního in­spektora Ozbrojených sil. Maršálskou hůl obdržel roku 1936.

II. světová válka

Slezský vojvoda Michał Grażyński, maršál Edward Rydz-Śmigły a generál Władysław Bortnowski 12. října 1938 v „Západním Těšíně“

Po propuknutí 2. světové války hrál v polských dějinách roli, jejíž hodnocení zrcadlí rozpolcení polského národa do krajních poloh názorů. Jedni ho omlouvají, že v nastalé situaci nemohl ubránit Polsko před porážkou. Jiní ho ale viní z toho, že odchodem za hranice opustil armádu i národ. Prý ještě před překročením hranice v Kutech pravil: „Zůstávám v Polsku". Chtěl se připojit k bojujícím vojskům a tvořit podzemní armádu. Rozhodl se ale jinak. V Rumunsku byl internovaný v Craiově. Stále ho doprovázela strážní eskorta. Přesto se mu zdařil útěk do Maďarska a odtud pak do Varšavy, kde se skrýval pod jménem Adam Zawisza.

Rozběhlo se pátrání, ale úmyslně rozeseté pověsti o něm úspěšně zabránily dostižení honu na uprchlíkovu stopu. Tu byl viděn v Istanbulu, tam v Africe, v Egyptě, w Americe, na Kypru nebo v anglických koloniích. On se ale ubytoval ve Varšavě na Sandoměřské 18 v bytě č. 6 u Jadwigy Maksymowicz-Raczyńské, manželky generála, obklopen starostlivou péčí. V hovorech s ní se potýkal s výčitkami, které mu předkládala společnost. Vysvětloval: „Spolehl jsem se na slovo a čest spojenců. ... Vinili mě z útěku. To nebyl útěk. ... Zrada, internace v Rumunsku, ta byla pro mne největší životní ranou".

Smrt velitele

Nečekaně onemocněl. Přes lékařskou pomoc a péči zemřel 2. prosince 1941. Byl pohřben na vojenském hřbitově ve varšavských Powązkách v místě 139-IV-1.

Vyznamenání

• Řád bílé orlice mu udělil prezident Polska 10. listopadu 1936
• Stříbrný kříž a Komandérský kříž Virtuti Militari obdržel po Polsko-sovětské válce za úspěšné provedení operace "Zima", v lednu 1920 se stal i členem kapituly řádu
• Kříž Nezávislosti s meči, za zásluhy o nezávislost Polska
• Velký kříž, Komandérský kříž s hvězdou a Komandérský kříž Řádu znovuzrození Polska
• Kříž za chrabrost − čtyřnásobný držitel
• Zlatý Záslužný kříž
• Pamětní medaile na polsko-ruskou válku v letech 1918–1921
• Velkodůstojník Řádu čestné legie
• Velkokříž Řádu rumunské koruny
• Velkokříž Řádu rumunské hvězdy
• Velkokříž Řádu vycházejícího slunce
• Maďarský záslužný kříž
• Řád bílého orla Srbska

Odkazy

Literatura

• BUDUROWYCZ, Bohdan Basil. Polish-Soviet relations. New York : Columbia University Press, 1963. 229 s. (anglicky) 
• CEPNIK, Kazimierz. Edward Śmigły Rydz, generalny inspektor Sił Zbrojnych. Varšava : Instytut Propagandy Państwowo-Twórczej, 1936. 192 s. (polsky) 
• LEŻEŃSKI, Cezary. Kwatera 139 I, II. Lublin : Wydawnictwo Lubelskie, 1989. první díl – 363 s., druhý díl – 328 s. ISBN 83-222-0551-1. (polsky) 
• TESLAR, Józef Andrzej. Marszałek Edward Śmigły Rydz. Lwow : Nakł. Państw. Wydawn. Ksiażek Szkolnych, 1937. 96 s. (polsky) 
• WYSOCKI, Wiesław Jan. Cień Zawiszy. Komorów : Antyk, 1991. 132 s. (polsky)