Eduard Oberleithner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard Oberleithner
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1865
Ve funkci:
1870 – 1879
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Ve funkci:
1861 – 1865
Ve funkci:
??? – ???
Stranická příslušnost
ČlenstvíKlub levice
(Ústavní strana)

Narození2. března 1813
Šumperk
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. června 1892 (ve věku 79 let)
Šumperk
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
RodičeEduard Oberleithner
PříbuzníKarl Oberleithner (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eduard Oberleithner (2. března 1813 Šumperk[1]24. června 1892 Šumperk[2][3]) byl rakouský a český podnikatel a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Profesí byl podnikatelem, spolumajitelem firmy Oberleithner a syn. Byl aktivní i veřejně a politicky. Zasedal v obecní radě v Šumperku.[3]

V mládí pracoval v manufaktuře, kterou vlastnil jeho otec Eduard Oberleithner starší. Od roku 1839 byl otcovým společníkem a spolumajitelem podniku. V roce 1839 se podílel na založení mechanické přádelny v Šumperku, byl členem výboru Společnosti pro mechanickou přádelnu v Šumperku. Poté, co otec zemřel, převzal plně vedení rodinné firmy. Byl rovněž podílníkem a jedním ze tří ředitelů mechanické přádelny v dnešní Loučné nad Desnou. Na počátku 50. let utvořil s bratrem Karlem Oberleithnerem akciovou společnost Oberleithner a spol. Společně pak v období let 1856–1858 založili mechanickou přádelnu v Hanušovicích, s pobočkou v Holbě. Podnik byl jednou z největších textilních firem v Rakousku. Roku 1873 byl Eduard Oberleithner povýšen do šlechtického stavu.[4]

Během revoluce roku 1848 působil jako nadporučík v národní gardě.[4] Od roku 1848 do roku 1849 zasedal také jako poslanec Moravského zemského sněmu. Nastoupil sem po zemských volbách roku 1848 za kurii městskou, obvod Šumperk.[5]

Po obnovení ústavního systému vlády se zapojil znovu do politické činnosti. K roku 1861 se uvádí jako majitel továrny, bytem v Šumperku.[6] V zemských volbách v roce 1861 byl tehdy zvolen za poslance Moravského zemského sněmu za kurii venkovských obcí, obvod Šumperk, Loučná, Staré Město.[7] Rezignoval roku 1865.[8] K rezignaci došlo koncem října 1865.[9]

Zemský sněm ho delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii venkovských obcí. Opětovně byl zemským sněm do vídeňského parlamentu vyslán roku 1870 a 1871. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii venkovských obcí, obvod Olomouc, Šternberk, Šumperk atd.[10] Po volbách v roce 1873 se uvádí coby ústavověrný poslanec a jeden z 67 členů staroliberálního Klubu levice, vedeného Eduardem Herbstem.[11]

Od roku 1849 zasedal také v městské radě v Šumperku. V roce 1885 se uvádí jako předseda místního tělovýchovného spolku.[4] Do politiky vstoupil i jeho syn, podnikatel Heinrich Oberleithner.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Šumperk
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Šumperk
  3. a b Oberleithner Eduard [online]. sumperk.cz [cit. 2014-07-03]. Dostupné online. 
  4. a b c 2. Eduard Oberleithner [online]. heraldica.cz [cit. 2014-07-03]. Dostupné online. 
  5. DVOŘÁK, Jindřich. Moravské sněmování roku 1848-49: na padesátiletou památku na novodobého sněmu a zrušení roboty na Moravě, jakož i nastoupení císaře a krále Františka Josefa I. na trůn, Svazek 1. [s.l.]: Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1898. 262 s. Dostupné online. S. 247–253. 
  6. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0001&page=134&size=45
  7. Poslanci sněmu českého, moravského a slezského roku 1864, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowMonograph.do?id=19476
  8. MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  9. Die Debatte, 1. 11. 1865, s. 1.
  10. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  11. Politické zprávy domácí. Národní listy. Listopad 1873, roč. 13, čís. 307, s. 2. Dostupné online.