Eduard Cupák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard Cupák
Narození10. března 1932
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí23. června 1996 (ve věku 64 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Alma materJAMU v Brně
Aktivní roky1950–1995
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Cupák (10. března 1932 Brno – 23. června 1996 Praha) byl český filmový a divadelní herec, rozhlasový umělec a dabér.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 10. března 1932 v Brně-Řečkovicích. Jeho otcem byl tiskárenský řidič Václav Cupák, který spolu s matkou Antonií měl ještě o 6 let starší dceru Floriku (Květu).[2] Za druhé světové války, v roce 1942, mu otce i babičku popravili nacisté za tisk falešných potravinových lístků.[3] V roce 1947 ukončil měšťanskou školu a poté studoval herectví na Státní hudební a dramatické konzervatoři[2] a Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) v Brně.[4] Už jako nadaný konzervatorista a student JAMU hostoval v letech 1948–1951 ve Státním divadle v Brně.[5] Ve filmu debutoval rovněž během studií v roce 1950, a to v úloze Tomáše, syna uprchlého myslivce v historickém dramatu Temno.[2] Na udání kvůli tehdy trestné homosexualitě byl však také za studií vyslýchán Státní bezpečností.[2] Porušení zákazu účinkování mimo školu (v představení Krysaře) se stalo záminkou pro kárnou komisi, která se mu těsně před koncem studia v roce 1951 snažila zabránit v dokončení školy i získání angažmá.[3][4] Měl pak nastoupit do továrny těžkého průmyslu v Kuřimi.[2][3]

Odešel však do Prahy na konkurz k filmu. Režisér Václav Krška si ho i přes značné problémy prosadil v roli Aloise Jiráska do svého filmu Mladá léta (1952) navzdory protestům kárné komise i ministra kultury. Krška si jej oblíbil a obsazoval jej i do svých dalších filmů Měsíc nad řekou (1953) či Stříbrný vítr (1954).[2] V obou případech Cupák ztvárnil úlohy citlivých zasněných mladíků-intelektuálů a díky jeho mladistvému vzhledu mu zůstaly role mladých chlapců až do poloviny 60. let, stal se jimi velmi populárním. V pohádce Labakan (1956) ztvárnil líného krejčovského tovaryše hrajícího si na sultánova syna. V dramatu Vina Vladimíra Olmera (1956) hrál medika Vladimíra, v romantickém dramatu Žižkovská romance (1958) fasádníka Cínu, v dramatu Cesta zpátky (1958) člena party chuligánů Freddyho, v romantickém dramatu Sny na neděli (1959) nemocného studenta Jindru, v dramatu První parta (1959) bývalého studenta pracujícího v dolech Standu Půlpána nebo mladého dělníka sirkárny Josefa Rezlera v historickém dramatu Pochodně (1960).[2]

V letech 1955[pozn. 1]–1959 a pak znovu 1961–1967 byl též členem souboru Městských divadel pražských.[6] V roce 1959 přešel do Divadla S. K. Neumanna, kde mimo jiné hrál Cida ve stejnojmenné hře Pierra Corneillea.[2] Od roku 1968 už v divadlech jen hostoval.[2]

V 60. letech začal účinkovat v televizi. Pro svůj kultivovaný projev a nezaměnitelný hlubší hlas byl často obsazován i do úlohy vypravěče, věnoval se také dabingu.[2]

V období normalizace dokázal odmítnout tzv. normalizační filmové role i podpis Anticharty, nevyužil ani možnosti emigrace.[3] Byl hojně obsazován v celé řadě spíše vedlejších rolí.

Patřil mezi umělecké osobnosti, o nichž bylo veřejně známo, že jsou gayi, přestože o svém soukromém životě příliš nemluvily.[7] Jeho životním partnerem se v roce 1959 stal technik ČKD Václav Květ (1936–2019).[2] 37 let trvající celoživotní soužití s partnerem prožíval nenápadně a bez skandálů. Nejprve spolu žili v domě na Novotného lávce u Karlova mostu, odkud se později, po smrti Václava Kršky, přestěhovali do jeho bytu ve Sněmovní ulici 7 naproti pozdějšímu sídlu Parlamentu České republiky. Později si také vlastními silami vybudovali své letní sídlo v mlýně v Brtnici.[2] Koncem života Cupáka zhoršující se rozedma plic, podpořená vydatným kuřáctvím, donutila ukončit uměleckou činnost. Své nemoci podlehl 23. června 1996. Po jeho smrti Květ zůstal bydlet ve Sněmovní 7, v polovině 10. let 21. století se však musel odstěhovat z důvodu celkové rekonstrukce domu.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • Temno (1950) – Tomáš
  • Mladá léta (1952) – Alois Jirásek
  • Měsíc nad řekou (1953) – Vilík Roškot
  • Olověný chléb (1953) – Kadeřavý Ferry
  • Přicházejí z tmy (1953) – Ludvík
  • Ztracená stopa (1953) – Pavel Kříž
  • Květ republiky (1954, krátký film FAMU) – Karel Svoboda, syn
  • Jan Hus (1954) – tovaryš Stašek
  • Stříbrný vítr (1954) – Jan Ratkin
  • Z mého života (1955) – Dvořák
  • Vina Vladimíra Olmera (1956) – Vladimír Olmer
  • Labakan (1956) – Labakan
  • Ročník 21 (1957) – Pepouš
  • Žižkovská romance (1958) – Cína
  • Cesta zpátky (1958) – František Pastyřík
  • Sny na neděli (1959) – Jindra
  • Dům na Ořechovce (1959) – Karel
  • První parta (1959) – Stanislav Půlpán
  • Lidé jako ty (1960) – Jirka
  • Pochodně (1960) – Josef Rezler
  • Horoucí srdce (1962) – prof. Mužák
  • Jak se zbavit Helenky (1967) – sportovní redaktor
  • Rekviem za kouzelnou flétnu (1968, TV film) – W. A. Mozart
  • Pasiáns (1969, TV film) – Filip
  • Rozhovory (1969, TV film) – poražený
  • Kladivo na čarodějnice (1969) – farář Schmidt
  • Julián odpadlík (1970, TV film) – Řehoř
  • Byly noci májové (1970, TV film) – Rajniš
  • Pane, vy jste vdova! (1970) – Steiner
  • Taková normální rodinka (1971, TV minisérie) – Péťa
  • Chléb a písně (1971, TV film) – Vinci
  • Pět mužů a jedno srdce (1971) – dr. Hofman
  • Vím, že jsi vrah (1971) – por. Zeman
  • F. L. Věk (1971, TV seriál) – Mozart
  • Lupič Legenda (1972) – Jindřich Legenda
  • Tajemství zlatého Buddhy (1973) – Krasl
  • Velké trápení (1974) – otec
  • Sedmého dne večer (1974) – Martan
  • Akce v Istanbulu (1975) – Powell
  • Pomerančový kluk (1975) – Janeš
  • Mys dobré naděje (1975) – Vaniš
  • Paleta lásky (1976) – Neruda
  • Případ mrtvých spolužáků (1976) – Landkamer
  • Mladý muž a bílá velryba (1978) – Viktor Panc
  • Dnes v jednom domě (1979, TV seriál) – Víťa
  • Kam nikdo nesmí (1979) – Valenta
  • Čas pracuje pro vraha (1979) – Pernata
  • A zlehka zazvoní (1982, TV film) – Josef, rež. Jiří Bělka[8]
  • Poklad hraběte Chamaré (1984) – abbé
  • Až do konce (1984) – hauptsturmbannführer
  • Figurky ze šmantů (1987) – Ing. Tomanec
  • Requiem pro panenku (1991) – doktor
  • Nesmrtelná teta (1993) – Rozum
  • Princezna ze mlejna (1994) – vypravěč
  • Narcisový dům (1994) – otec

Televize[editovat | editovat zdroj]

Rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Audioknihy[editovat | editovat zdroj]

Cupák namluvil i několik audioknih:

  • Makový mužíček
  • Polní žínka Evelínka
  • Malý princ

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Podle údajů České televize již od roku 1953.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Zuzana Ptáčková: Eduard Cupák: Stříbrný vítr talentovaného mladíka Archivováno 28. 9. 2007 na Wayback Machine., Týdeník Televize, 42/2003 – neplatný odkaz !
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l Eduard Cupák — Lidé. Česká televize [online]. [cit. 2021-06-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Události Brno. Dnes je to 25 let, co zemřel Eduard Cupák, rodák z Brna, herec a dabér mnoha lidem navzdory.. Facebook [online]. 2021-06-23 [cit. 2021-06-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 157. 
  5. ↑ Archivovaná kopie. Národní divadlo Brno [online]. [cit. 2020-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-18. 
  6. ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  7. ↑ FANEL, Jiří. Gay historie. 1. vyd. Praha: Dauphin, 2000. 527 s. ISBN 80-7272-010-4. S. 446–447. 
  8. ↑ A zlehka zazvoní (TV film) (1982). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  9. ↑ Jean Racine: Britannicus. Tragédie z prvních let vlády krutého císaře Nerona. Vltava [online]. 2020-02-15 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. 
  10. ↑ HALAS, Jan. Robert Louis Stevenson: Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda. [online]. Český rozhlas, 2020-11-11 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Cupák&oldid=23551312“